Stalo se to, na co se čekalo víc než patnáct let. Spojené státy vyhrály mezinárodní arbitráž u Světové obchodní organizace a jsou oprávněny „přijmout protiopatření“ (čti:cla) vůči EU a jistým členským zemím za poskytování podpor, které deformovaly trhy velkých civilních letadel (čti: Airbus).
Podstatné je, že tentokrát nejde o kreativní využití článku 232 amerického Trade Expansion Act přijatého před sedmapadesáti lety za vlády Johna F. Kennedyho, jako v případě celních přirážek na ocelářské zboží a hliník, ale o dlouholetý obchodní spor, vedený přesně podle pravidel WTO. Milovníci fajnových zákrut řešení obchodních sporů u WTO si mohou přečíst výrok arbitra.
Úplně polopaticky: zatímco proti Section 232 je na místě se bránit, tohle je konečný výrok poslední instance, který by měli všichni členové WTO respektovat a opatření odpovídající výroku strpět. Evropská komise by si měla velmi rozmyslet, jak a zda na to bude reagovat, jakkoli 7,5 miliardy dolarů ročně nejsou malý peníz.
Obáváte se dopadu amerických cel na českou ekonomiku?
Americký pohled na věc shrnul Úřad hlavního obchodního vyjednávače (USTR), jímž je Robert Lighthizer. Na stránkách je k dispozici i věcný seznam toho, co bude zatíženo dodatečným clem, přičemž úřad tvrdí, že Spojené státy by mohly jít se sazbami mnohem výš než o 10 % u civilních dopravních letadel a 25 % u vybraných zemědělských produktů. Vzhledem k tomu, že je snahou zaměřit to na produkty z Británie, Francie, Španělska a Německa (poskytovatelé podpory), nejde o zboží, které by v přímém vývozu z Česka hrálo jakkoli významnou roli. USTR tedy situaci nechce hrotit a ponechává prostor prezidentovi a vyjednávání.
Zbytečné lety do Pekingu: čeští vývozci se dobře prosazují jinde
Kdyby EU udělala odvetu, pak americký prezident Donald Trump, který může rozhodnout o 25% clech na auta podle již zmíněné sekce 232 s obvoláním na národní bezpečnost, asi nebude váhat. A pak byl by dopad na Česko prostřednictvím komponentů vyvážených v německých značkových autech mnohem citelnější. Už z tohoto důvodu se vyplatí sledovat, co z Bruselu a Washingtonu v příštích dvou týdnech „vyleze“.
Čtěte další texty Miroslava Zámečníka
