Kraje jsou oázou v rozbouřeném rybníčku české
Život tropí kotrmelce. To, co kdysi vznikalo jako nedomyšlený trucpodnik proti monopolu Klausovy ODS, je dnes mocenskou baštou právě této strany, ale zároveň také oázou stability v neklidném rybníčku české politiky. Zatímco během čtyř let prvního volebního období krajských samospráv se ve Strakovce vystřídali tři premiéři (Zeman, Špidla a pravděpodobně Gross) a nepočítaně ministrů, na hejtmanských postech nenastala - s výjimkou kaslovského karambolu na pražské radnici v roce 2002 - jediná změna. A nejen to. Čtrnáctka mužů, která si navlékla brnění v podobě Asociace krajů, byla a je odborně, organizačně i komunikačně tak zdatná, že navzdory krkavčí vládní matce vypiplala svěřená nedochůdčata zdárně k dospělosti a ještě se jí povedlo dát zprvu vysmívanému označení hejtman vážnost a autoritu. A to i přestože někteří hejtmani ODS proti krajům a nepřipravené územní reformě kdysi aktivně brojili.
Regiony už nelze přehlédnout. Z kdysi tichých, do vlastních problémů zahleděných krajských úřadů se v poslední době čím dál častěji ozývá křik, někdy dokonce řev. Hejtmani se hlasitě dovolávají tu kompetencí, tu financí, polemizují s vládními předlohami zákonů. Z posledního karlštejnského summitu asociace zazněla výzva, aby kabinet přestal vyrábět zákony vedoucí k oslabování a popírání role samosprávy měst, obcí a krajů. Na kraje jsou prý přenášeny povinnosti bez finančního krytí a rozhodování o penězích zůstává v rukou státních úředníků. Občan se pak stává jejich loutkou a stát směřuje k tuhé centralizaci, bojí se hejtmani. Vidíte, už je to tady, za chvíli budou chtít federaci, honí se teď možná hlavou některým bývalým předákům ODS, kteří před silou regionů už dávno varovali. Některým hejtmanům dokonce zůstal z těch časů jakýsi tik a sami od sebe - aniž by se jich novinář na takový nesmysl vůbec ptal – se dušují, že jim rozhodně o žádnou federalizaci republiky nejde. Zbytečný strach. Permanentní napětí mezi centrální mocí a mocí regionů je normální, z citovaného mraku nezaprší.
Také politici ČSSD se hluboce mýlí, když stížnosti krajů považují jen za kamuflovanou předvolební kampaň ODS. Hejtmani, kteří si navzájem nekonkurují, si mohou dovolit luxus dívat se na svět kolem sebe bez stranických brýlí a používat při tom hlavně zdravý selský rozum. Pak se samozřejmě snadno stane, že si mezi sebou utvoří na řadu věcí podobný názor, ačkoli každý z nich pochází z jiné líhně. S devíti zástupci ODS dnes drží basu pět lidovců, rozhodně tedy nejde o nějaké obyčejné partajničení. Z čeho ale ČSSD strach mít rozhodně může, je právě toto spontánně vzniklé krajské spojenectví ODS a KDU-ČSL. To se totiž zřejmě stane výborným kamenem do základů příští vládní koalice.
Sebeuspokojení může skupina krajských politiků čerpat z toho, že jako správný suverén moci leží v žaludku všem okolo. Kočkuje se s nimi vláda, obce a nepřímo i jejich strany. Čím větší popularitu si ve funkcích vydobyli, tím větší konkurenci představují, například pro poslance. U vládně koaličních lidovců to ještě jde, čtyři hejtmany (František Dohnal z Vysočiny není členem KDU-ČSL) stranická struktura dokáže strávit. Navíc pardubický Roman Línek od loňského listopadu zastává pozici Kalouskova místopředsedy. Horší je to v opoziční, na prebendy nažhavené ODS. Strkanice mezi poslaneckým klubem a lidmi z regionů se tam staly fenoménem už dávno. Který z týmů je áčko, který béčko? Na jedné straně Tlustý, Nečas, Langer nebo Vidím, na straně druhé Bendl, Bém, Tošenovský či Topolánek. Předčasné volby jsou skloňovány na každém rohu, ale polovinu lidí ze stínové vlády ODS veřejnost vůbec nezná. Na rozdíl od hejtmanů. Je pravděpodobné, že pokud by došlo v nejbližší době na lámání chleba a ODS by sestavovala vládu, pud sebezáchovy by ji snad donutil sáhnout po zkušenostmi nabitých matadorech z krajů. Zvlášť když jich strana má tolik a nesou si punc zakladatelských osobností, nikoli jen zajetých údržbářů. Jihomoravský hejtman Juránek má pravdu, když natvrdo říká, že s ohledem na čtyřletou praxi by každý z hejtmanů byl schopen dělat ministra.
Letos na podzim to zřejmě ještě nebude, ale jednou přece přijde čas a do hejtmanského křesla usedne i levičák. Co to udělá s pravicově vyladěnou partičkou hejtmanské „stínové vlády“? V případě sociálního demokrata by to asi kolegiální atmosféru v asociaci nerozhodilo. Nejznámějším současným krajským politikem ČSSD je zástupce ústeckého hejtmana Jaroslav Foldyna, ten se zviditelnil jako jeden z hlavních rebelů proti Vladimíru Špidlovi. Nejen jemu přerostl Foldyna přes hlavu, své si užil i hejtman Šulc. A i když přiznává, že to zpočátku nebylo jednoduché a že jde o silného hráče, nakonec se prý všechno urovnalo. Teď tvrdí, že už se oba vedle sebe naučili žít a kraji to přineslo prospěch.
Jenže možná se dožijeme i rudých hejtmanů. Vojácký nádech toho pojmu (i obsahu) by možná na stará kolena ještě vyvolal renesanci zavrženého výrazu předseda. Každopádně by ale skončily gentlemanské časy, kdy lze třináct chytře spolupracujících pánů řízených solidním čtrnáctým označit v nadsázce za stínovou vládu naší země.
