Kreml označuje tato dobytá území jako „Nové Rusko“ a tvrdí, že na ně má historický nárok. Aktuálně přitom ovládá asi pětinu Ukrajiny, včetně většiny Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti. Podle Moskvy jsou tato území již součástí Ruské federace.
A tak zatímco na západě Ukrajiny pokračují boje, na okupovaných územích na východě a jihovýchodě probíhá intenzivní ekonomická a infrastrukturní výstavba. Zmíněné investice slouží nejen k přesunu vojáků a techniky, ale i k přepravě obilí či nerostných surovin. Ukrajinské jednotky se sice snaží výstavbu narušovat, ale jejich zásahy mají jen omezený efekt.
Rozsah uvedené transformace ukazuje analýza agentury Reuters, založená na satelitních snímcích, dokumentech i rozhovorech. Podle ní bylo od roku 2022 vybudováno nebo modernizováno více než 2 500 kilometrů silnic a železnic. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil ruské investice za „fasádu“, která nepřináší obyvatelům skutečný prospěch, ale slouží především militarizaci.
Silnice, železnice a strategické cíle
Klíčovým projektem je „Novorossijská železniční síť“, která má spojit okupovaná území s Ruskem a Krymem. Její výstavba probíhá od roku 2023 a zahrnuje trať o délce 525 kilometrů včetně nových úseků dále od fronty. Ty mají snížit zranitelnost vůči ukrajinským útokům a zajistit bezpečný transport vojenského materiálu. Rusko do této infrastruktury již investovalo stovky milionů dolarů.
GALERIE: Ukrajinská území zničená při ruské agresi
Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty ImagesSoučástí plánů je i výstavba silničního „Azovského okruhu“ dlouhého přibližně 1 400 kilometrů, který spojí od roku 2030 ruský Rostov na Donu s Mariupolem v Doněcku a městy v Záporoží a na Krymu. Nové trasy navíc umožňují obejít Krymský most a zahrnují kombinaci nových úseků i modernizovaných silnic. Satelitní snímky ukazují výstavbu mostů, obchvatů i rozšiřování komunikací.
Tempo prací je přitom podle ukrajinských představitelů výrazně rychlejší než po anexi Krymu v roce 2014. Od té doby tam Moskva zahájila tam řadu ambiciózních projektů, včetně zmíněného 19kilometrového silničního a železničního mostu. Přibyly také nové dálnice a dvě elektrárny.
Do rozvoje těchto oblastí chce Rusko investovat v letech 2024 až 2026 zhruba 11,8 miliardy dolarů (250 miliard korun), což je téměř třikrát více než peníze přidělené dvaceti dalším federálním regionům na podobné projekty. Podle expertů jde o jasný signál toho, že Moskva nepočítá s navrácením zabraného území. Investice zároveň vytvářejí základ pro dlouhodobé ekonomické využití.
Obnovené přístavy a mezinárodní obchod
Rusko také obnovuje provoz přístavů v Azovském moři, zejména v Mariupolu a Berďansku. Ty byly modernizovány, prohloubeny a znovu otevřeny pro mezinárodní lodní dopravu. A přestože provoz zatím nedosahuje předválečné úrovně, aktivita v přístavech roste. Lodě odtud vyvážejí především uhlí a obilí. Podle dostupných dat bylo z okupovaných území mezi roky 2022 a 2025 exportováno více než 500 tisíc tun uhlí, koksu a antracitu za 13,2 milionu dolarů (necelých 280 milionů korun).
VIDEO: Kdo bude moci žít v obnoveném Mariupolu?
Mezi hlavní odběratele přitom patří firmy z Turecka, uhlí mířilo i do Spojených arabských emirátů, Indie, Indonésie, Egypt či Alžírska. Tyto obchodní aktivity pomáhají Rusku částečně kompenzovat ekonomické dopady sankcí a rovněž ukazují, že okupovaná území jsou zapojována do mezinárodního obchodu.
Využívání nerostných surovin
Do této strategie zapadá i využívání místních zdrojů. Moskva nabízí k prodeji doly, zemědělskou půdu a další podniky prostřednictvím aukcí. Šlo například o práva na těžbu pískovce, drceného kamene, žuly a křídy ze čtyř dolů v Luhanské oblasti. To umožňuje rychlé zapojení ruských firem do ekonomiky okupovaných území, přičemž se tím posiluje i kontrola nad regionem.
Jedním z nejvýznamnějších projektů je v tomto ohledu ložisko zlata v Luhanské oblasti, které před rokem 2014 rozvíjela australská společnost Korab Resources, ale po okupaci o něj přišla. Práva na těžbu kovu pak získala ruská společnost zhruba za 9,7 milionu dolarů (více než 200 milionů korun). Odhadované zásoby přitom činí asi 1,64 tuny zlata, což představuje hodnotu kolem 260 milionů dolarů (5,5 miliardy korun). Podle satelitních snímků zde již zřejmě začaly těžební práce.
Dlouhodobé důsledky
Analytici upozorňují, že okupace tak rozsáhlého území je sice nákladná, ale může se postupně stát ekonomicky výhodnou. Využívání přírodních zdrojů a průmyslu může Rusku pomoci stabilizovat finance zatížené válkou a sankcemi. Navíc to vše posiluje jeho motivaci území dlouhodobě udržet.
Rozsah investic i rychlost změn naznačují strategii trvalé integrace okupovaných území. Ruský prezident Vladimir Putina zde buduje nejen vojenské zázemí, ale i fungující ekonomiku napojenou na vlastní trh, což komplikuje případná budoucí mírová jednání a zároveň zvyšuje riziko, že se současný stav změní na trvalý.
