Dařilo se mu, na co sáhl. Měl skvělé nápady a nebál se měnit zavedené pořádky. Arjay Miller uspěl jako manažer i jako děkan
Narodil se do farmářské rodiny v malé vesnici v Nebrasce. S vymýšlením jména si rodiče nedali zrovna práci. Pojmenovali ho iniciálami křestních jmen jeho otce, a tak syn Rawlyho Johna Millera dostal netypické jméno Arjay. Vystudoval finance a bankovnictví na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Když vypukla druhá světová válka, přihlásil se do armády. Nevzali ho kvůli vadě zraku, a předurčili tak jeho budoucnost.
Nakonec ho válka zavedla až na Harvard do oddělení statistiky a analýzy, které chrlilo výpočty pro americkou armádu.
Tam Arjay Miller (4. března 1916 - 3. listopadu 2017) potkal dalších devět vzdělaných a odhodlaných mladých mužů, kteří se po válce rozhodli hledat práci společně. Měli v plánu pozvednout americký průmysl, ale ten o ně příliš nestál. Až Henry Ford II. se chytil. Zisky jeho automobilky klesaly patnáct let v řadě, armádním dodávkám byl konec a bylo třeba přizpůsobit výrobu období míru. Ford Millera a jeho kolegy přijal a dobře udělal. Změnili způsob řízení společnosti, využili své analytické schopnosti k zefektivnění výroby, snížení nákladů a zvýšení zisků. Miller vytvořil první výroční zprávu společnosti, aby pomocí tabulek a čísel ukázal Fordovi, co se vjeho společnosti během roku stalo.
V roce 1956 se stal viceprezidentem Ford Motors a v roce 1963 pak sedmým prezidentem společnosti. Už tehdy chápal, že úspěch podniku stojí na jeho zaměstnancích.
„Nebyli jsme jen partička účetních. Věděli jsme, jak jsou lidé důležití,“ řekl v roce 2003 pro Automotive News. Během jeho působení ve funkci měl Ford rekordní prodeje i zisky. Do prodeje se dostaly kultovní modely jako Mustang a Maverick a značce se začalo zase dařit.
Přestože v roce 1968 vedoucí pozici v automobilce opustil, v představenstvu zůstal dalších osmnáct let. Odešel na Stanfordskou univerzitu a stal se děkanem na Graduate School of Business v Palo Altu. Zatímco ve Fordu se snažil změnit způsob řízení, na Stanfordu měnil způsob myšlení a výuky. Zdůrazňoval význam etiky, morálky a sociální odpovědnosti. V čele fakulty stál více než deset let a během této doby t am začaly vyučovat také ženy. Zvýšil stipendia pro sociálně slabé a přijímal studenty z menšinových etnik. Stanford se stal jednou z nejprestižnějších amerických univerzit a jeho obchodní fakulta zdatným konkurentem Harvardu.
Společenská odpovědnost byla jeho velkým tématem. Prosazoval ji ve všech pozicích, které zastával. Bojoval za bezpečnější automobily, čisté životní prostředí, sociální podporu slabých a prosazoval spolupráci veřejného a soukromého sektoru ve prospěch společnosti. Rozuměl řeči čísel, ale srdce měl na správném místě. Zemřel na následky mozkové mrtvice. Bylo mu sto jedna let. #
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
