Spotřeba elektřiny v Číně nejen v důsledku industrializace a vzniku megaměst v posledních letech strmě stoupá a poroste pravděpodobně i nadále. Přitom se země zavázala do roku 2060 dosáhnout uhlíkové neutrality, takže bude potřebovat mnohem více energie z obnovitelných zdrojů.
Dle statistik portálu Our World in Data se v roce 2023 podílelo na výrobě elektřiny s více než 60 procenty uhlí, zatímco vodní energie byla s odstupem se 13 procenty druhá. Následovaly energie větrná (zhruba devět procent), solární (šest procent) a jaderná (necelých pět procent). Podíl zemního plynu byl ani ne čtyřprocentní.
Tolik elektřiny, že by s ní Česko vystačilo na pět let
Naplnit zmíněné ambiciózní plány by měla podle čínské vlády stavba nové největší vodní elektrárny na světě. Ta nabídne podle odhadů trojnásobně vyšší roční výrobní kapacitu než Tři soutěsky, jež se tomuto primátu těší od roku už více než dvě dekády. Projekt o výkonu okolo 60 gigawattů bude generovat až 300 terawatthodin elektřiny ročně. To odpovídá takřka pětinásobku roční energetické spotřeby Česka.
Čína je světovým lídrem ve využití vodní energie, neboť pokrývá téměř třetinu celosvětové kapacity vodních elektráren. Zmíněné Tři soutěsky, které jsou zároveň i největším podobným zařízením na světě, mají výrobní kapacitu 22,5 gigawattu. Pro srovnání, výrobní kapacita největší vodní elektrárny ve Spojených státech Grand Coulee, jež se nachází ve státě Washington, dosahuje pouhých 6,8 gigawattu.
Projekt za bilion jüanů
Přehrada Medog by měla být vybudována na řece Jarlung Cangpo (též Brahmaputra). Ta pramení v západním Tibetu, teče na východ a poté se stáčí na jihozápad, kde se už na území Bangladéš vlévá do Gangy, která následně ústí do Bengálského zálivu.
Jarlung Cangpo, jak ji nazývají především místní, je nejvýše položenou řekou na světě – její padesátikilometrový úsek v jižním Tibetském údolí klesá o celé dva tisíce metrů. A pokud jde o její průtok, dohromady s Gangou je celkově třetí, hned po Amazonce a Kongu. Díky tomu tak nabízí velký potenciál právě pro pohon vodních turbín.
Co se samotné výstavby nové největší vodní elektrárny světa týče, na ní by se měla podílet čínská státní společnost Power Construction Corporation. Překvapivé pak asi není, že půjde o jeden z nejdražších infrastrukturních projektů v zemi. Odhadované náklady dosahují částky jeden bilion jüanů (v přepočtu asi 3,35 bilionu korun), jak s odkazem na organizaci Chongyi Water Resources Bureau uvádí server BBC.
Další kontroverzní čínský projekt
Stejně jako Tři soutěsky je i projekt nové přehrady velmi kontroverzní. Obavy vyjadřují jak okolní země, tak Tibet či ekologové. Ti tvrdí, že přehrada naruší ekosystémy na biologicky rozmanité Tibetské náhorní plošině.
Skupiny na ochranu lidských práv pak považují projekt za ukázkový příklad toho, jak Čína využívá tibetské přírodní zdroje a poškozuje místní komunity. Stavba přehrady si totiž zcela jistě vyžádá přesídlení mnoha lidí – ačkoliv jich pravděpodobně bude méně než v případě Tří soutěsek, kdy se takto muselo přesunou na 1,4 milionu osob. To proto, že i když bude přehrada Medog technicky vzato větší, bude se nacházet v řidčeji obydlené oblasti.
Obavy nicméně mají také Indie a Bangladéš, a sice z důvodu toho, že vodní dílo změní současný tok Brahmaputry. Přehrada by navíc také mohla ohrozit geologickou stabilitu oblasti, protože leží v místě, kde se setkávají indická a euroasijská kontinentální deska, a které je tedy tektonicky velmi aktivní. Panují otázky, co by s konstrukcí zařízení udělalo případné zemětřesení a zda by něco takového potenciálně nemohlo v okolí způsobit katastrofální záplavy.
Netradiční vodní elektrárna
Nutno podotknout, že Medog nemá být běžným vodním dílem s elektrárnou v jedné obří zdi, jež zadržuje vodu podobně jako Tři soutěsky nebo třeba arizonská Hooverova přehrada. Místo toho zde budou muset být skrz sedmitisícovou horu Namčhe Barwa vyhloubeny a odstřeleny čtyři tunely o délce 20 kilometrů, díky kterým bude možné řeku Jarlung Cangpo odklonit. Voda protékající těmito tunely pak má pohánět turbíny elektrárny a poté se vrátit zpět do současného koryta.
Celá ambiciózní stavba začne dle aktuálních plánů v roce 2029, informuje web Power Technology. A pokud vše půjde tak, jak má – což by bylo u projektu takového rozsahu trochu překvapivé –, dokončena a zprovozněna by měla být o pouhé čtyři roky později.
