Návrh byl zveřejněn v pátek 18. července a představuje odklon od dosavadního přístupu předchozích amerických administrativ, jež respektovaly pravidla Mezinárodního úřadu pro mořské dno. Tato agentura OSN se sídlem na Jamajce dohlíží na využívání nerostných zdrojů v mezinárodních vodách a již několik let vyjednává pravidla pro komerční těžbu pod hladinou. A ačkoliv dosud vydala už 22 průzkumných licencí, především pro zónu mezi Havají a Mexikem, žádnou komerční těžbu zatím nepovolila.
Co se Trumpova záměru týče, zástupci úřadu se k němu podle agentury AP News odmítli vyjádřit, neboť dotčené území leží ve výlučné ekonomické zóně USA. Je to tedy pouze a jen Washington, který má svrchované právo rozhodovat o tom, co se se zdejším mořským dnem i okolními vodami stane.
Sporné téma environmentální politiky
Hlubokomořská těžba patří mezi nejspornější témata současné environmentální politiky, přičemž více než 43 zemí požaduje moratorium nebo její úplný zákaz. Podle vědců by totiž mohla způsobit rozsáhlé škody na málo prozkoumaných ekosystémech, včetně hluku, světelného znečištění nebo obrovských mraků sedimentu, které mají potenciál dusit mořské organismy.
Na druhou stranu USA i řada jiných států argumentují rostoucí potřebou strategických nerostů, jako jsou měď, železo, zinek a další vzácné kovy využívané při výrobě moderních technologií, elektromobilů či vojenské techniky. Podle pověřeného ředitele americké Správy mořských nerostných surovin Matta Giacony se „kritické nerosty staly strategickým aktivem v globální konkurenci a dominance Číny v dodávkách mnoha z těchto materiálů představuje nepřijatelné riziko pro americkou energetiku, obranu i zpracovatelský průmysl“.
Americká Samoa
Odpůrci projektu ale tvrdí, že americká vláda přehlíží názory obyvatel Americké Samoy. Dle místní komunitní organizace „ignoruje hlasy lidí, jejichž vody, tradice a způsob obživy jsou v sázce kvůli ziskům korporací“. Vláda Samoy, která hlubokomořskou těžbu ve svých pobřežních vodách zakázala, se k návrhu zatím nevyjádřila.
Zatím jen průzkum, zbytek ale zůstává ve hře
Americký Úřad pro správu oceánské energetiky (BOEM) ve své studii uvádí, že oblast určená k pronájmu leží v hloubkách mezi 1 400 a 6 000 metry a nachází se asi 92 kilometrů od přírodní rezervace Rose Atoll National Wildlife Refuge. Zároveň navrhuje vydat až dvě komerční licence, z nichž by každá pokrývala téměř 67 tisíc kilometrů čtverečních a zatím by sloužila jen pro předběžný průzkum. Ten by zahrnoval geofyzikální měření, biologické odběry a oceánografický výzkum. Alternativní varianta pak počítá s vydáním pěti menších licencí o rozloze zhruba 26 800 čtverečních kilometrů.
Úřad též zdůrazňuje, že případná budoucí komerční těžba by musela projít samostatným schvalovacím řízením včetně posouzení dopadů na životní prostředí. Ostatně, dokonce i autoři studie připouštějí, že především v hlubokých vodách přetrvává nejistota ohledně možných nepřímých dopadů na tamní ekosystémy, a snaží se akcentovat skutečnost, že biologická rozmanitost a fungování těchto oblastí nebyly dosud nijak detailněji prozkoumány.
Spojené státy každopádně postupují podle vlastních pravidel, protože Úmluvu OSN o mořském právu nikdy neratifikovaly. Regulaci průzkumu i komerční těžbu nerostů v jejich případě zajišťuje Národní úřad pro oceán a atmosféru, který letos v lednu umožnil firmám žádat současně o průzkumnou licenci i povolení k těžbě, čímž zrušil dosavadní dvoustupňový proces. V dubnu následně Trump podepsal i exekutivní příkaz, kterým nařídil vydávání povolení dále urychlit.
