Americká Sněmovna reprezentantů minulý týden po vyhrocené rozpravě schválila „velký krásný zákon“ o daních a výdajích prezidenta Donalda Trumpa v hodnotě 3,4 bilionu dolarů (více než 71 bilionů korun). Několikasetstránkový balík má ambici přepsat ekonomická pravidla hry v USA, přičemž prodlužuje daňové škrty z roku 2017, zavádí úlevy pro zaměstnance i firmy a zvyšuje výdaje na obranu a bezpečnost.
Zatímco někteří experti mluví o růstovém impulzu pro následující roky, jiní varují, že jde o příliš masivní fiskální injekci. Rekordní deficity mohou z dlouhodobého hlediska brzdit ekonomiku, zvyšovat úrokové sazby a omezovat prostor pro soukromé investice. Krátkodobá úleva tak může mít vysokou cenu nejen pro státní rozpočet, ale i pro budoucí generace, uvádí The Wall Street Journal.
S tím souhlasí také analytik PwC Dominik Kohut, podle kterého jde sice o ambiciózní plán, pod jehož lesklým povrchem se však skrývá realita škrtání výdajů na zdravotní pojištění, potravinovou pomoc a sociální programy, které jsou pro miliony Američanů existenčně důležité. „Zatímco krátkodobě může balíček podpořit zaměstnanost a růst, dlouhodobě hrozí, že se stane rozbuškou pro další dluhovou krizi,“ dodává pro Euro.cz.
Nezávislý Rozpočtový úřad Kongresu rovněž varuje, že zákon může během příští dekády dramaticky zvýšit státní dluh, čímž by se stal jedním z nejdražších legislativních balíků v moderní historii. „Vypadá to jako ekonomický stimul, ale dlouhodobě může ekonomiku zatížit, a to poměrně zásadně,“ shrnuje Kent Smetters z nezávislého rozpočtového think-tanku Penn Wharton Budget Model.
Mírná podpora ekonomiky
Přestože se kolem zmíněného daňového a výdajového zákona vedly ostré diskuze, jeho dopad na hospodářství země bude zpočátku jen mírný a podle ekonomů příliš malý na to, aby si ho většina lidí všimla. Stát začne již od tohoto roku více utrácet za armádu a ochranu hranic. A co se týká dopadů na lidi, nižší daně budou platit ti, kteří pobírají spropitné, pracují přesčas nebo je jim více než 64 let. Zákon též snižuje plánované výdaje na Medicaid, protože nové ustanovení vyřadí od roku 2027 z nároku na dávky několik milionů lidí, stejně jako na potravinové lístky.
Většina nákladů pak vychází z prodloužení daňové reformy z roku 2017, která měla vypršet k letošnímu 31. prosinci. To už však nezmění chování jednotlivců a firem tak, jako to udělaly původní daňové škrty a stimulační balíček předchozího prezidenta Joea Bidena z roku 2021, což je z makroekonomického pohledu pozitivní. Zamezení růstu daní znamená o jednu brzdu méně pro ekonomiku, která už nyní čelí Trumpově obchodní válce a imigrační politice.
„Většina zákona jen pokračuje v dosavadní politice a všechno ostatní, o co se vede spor, nejsou žádná velká čísla. Pokud se totiž bavíme o dopadech na HDP a makroekonomiku, musí jít o opravdu řádově větší sumy,“ komentuje případné dopady hlavní ekonom JPMorgan Chase pro USA Michael Feroli.
Nepravděpodobný scénář
Náklady a ekonomické dopady zákona závisí také na tom, s čím je srovnáván. Podle Smetterse bude HDP po očištění o inflaci v roce 2027 o 1,0 až 1,2 procenta vyšší ve srovnání s tím, pokud by letos daňové škrty z roku 2017 skončily.
Většina ekonomů však stejně považovala takový scénář za nepravděpodobný, protože jak republikáni, tak demokraté prodloužení většiny individuálních daňových úlev podporovali. A po Trumpově znovuzvolení a získání převahy pravice v obou komorách Kongresu to bylo téměř jisté.
Také hlavní ekonom společnosti Vanguard Josh Hirt se domnívá, že by nový zákon mohl v roce 2026 zvýšit růst HDP o 0,2 až 0,5 procentního bodu. Pozitivní efekt však může podle odhadu Goldman Sachs oslabit Trumpovo zvýšení cel, a to zhruba o jedno procento v prvním čtvrtletí roku 2026.
Krátkodobý růst
K růstu v nejbližších letech přispějí zmíněné dočasné daňové odpočty pro seniory, na spropitné a přesčasy, stejně jako možnost okamžitého odpisu firemních investic. Výraznější vliv mohou mít i zvýšené výdaje na obranu a ochranu hranic.
Rozšíří se také od roku 2017 omezený daňový odpočet na státní a místní daně, a to po dobu následujících čtyř let, přičemž náklady se vyšplhají na 142 miliard dolarů (téměř tři biliony korun). Většina těchto úlev však časem s výjimkou investičních odpisů vyprší. A škrty v Medicaid či potravinové pomoci se projeví až po dalších volbách.
V této souvislosti ekonomové Michael Pugliese a Aubrey Woessner z Wells Fargo varují, že zákon „se v dalších letech promění z fiskální expanze ve fiskální utažení“. To podle jejich názoru zvyšuje riziko, že Kongres nakonec škrty v budoucnu vůbec nezavede.
Krátkodobé výhody zákona je však třeba porovnat také s rizikem bilionových schodků v blízké budoucnosti, které zvyšují úrokové sazby a omezují prostor pro soukromé investice. „Klíčovou otázkou je, zda dopady na deficit nepřeváží nad potenciálními přínosy pro růst,“ upozorňuje Hirt.
Rizika bilionových schodků
Bílý dům tvrdí, že nová legislativa podpoří investice a zvýší HDP během prvních čtyř let o 4,6 až 4,9 procenta, čímž by se rozpočtový schodek ve srovnání se scénářem bez prodloužení daňových škrtů relativně snížil. Tato čísla jsou však podstatně optimističtější než odhady nezávislých expertů.
Třeba Výbor pro zodpovědný federální rozpočet varuje, že pokud by daňové škrty a výdajové stimuly zůstaly natrvalo, zvýšil by zákon deficit do roku 2034 o 5,5 bilionu dolarů (115 bilionů korun) místo původně očekávaných 4,1 bilionu (téměř 86 bilionů korun). Pak by zadlužení vzrostlo na vysokých 127 procent HDP.
Podle Penn Wharton Budget Model by tak vysoký dluh omezil soukromé investice a americká ekonomika by se v roce 2034 o 0,3 procenta propadla v porovnání s tím, pokud by daňové škrty z roku 2017 letos v prosinci expirovaly. A rozdíl by se v dalších dekádách dále prohluboval, přičemž by za 30 let bylo HDP nižší o 4,6 procenta při 3,5procentním poklesu mezd. „To je poměrně výrazný pokles,“ uzavírá Smetters.
