Mamut srstnatý, běžný obyvatel Sibiře. Tedy alespoň zhruba deset tisíc let nazpět, než postupující klimatická změna ukončila dosud poslední dobu ledovou a než lidé zintenzivnili jeho lov natolik, až zcela vyhynul.
Naštěstí, kostry těchto obřích živočichů – stejně jako jejich kly, ba dokonce někdy i další tělesné pozůstatky – se díky sibiřskému a severoamerickému permafrostu podařilo zachovat, přičemž právě díky nim má nyní mamut šanci znovu ožít. Tedy alespoň dle genetiků ze soukromé společnosti Colossal Biosciences z Dallasu.
Ke znovuvytvoření legendárních savců má americkým vědcům pomoci geneticky modifikovaná myš s podobnými znaky, jako měl právě zmíněný srstnatý mamut. Tento hlodavec se vyznačuje kudrnatými vousy a vlnitými, světlými chlupy, které rostou třikrát déle než u běžné laboratorní myši, uvedl web CNN.
Genetické pokusy jako z říše pohádek
Představitelé Colossal Biosciences se nechali slyšet, že myš s dlouhou srstí, která se podobá té mamutí, umožní jejím vědcům testovat hypotézy o spojení mezi specifickými sekvencemi DNA a fyzickými znaky. Právě díky nim se přitom mamutovi podařilo přizpůsobit se životu v chladném podnebí.
„Je to důležitý krok k obnově vlastností vyhynulého tvora, kterého chceme oživit,“ zmínila v úterní tiskové zprávě hlavní vědecká pracovnice americké výzkumné firmy Beth Shapirová. Ta dříve působila jako profesorka ekologie a evoluční biologie na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz.
Při šlechtění nové myši vědci identifikovali genetické varianty, v nichž se mamuti liší od svého nejbližšího žijícího příbuzného – slona indického, který se z tohoto prehistorického stvoření postupem času vyvinul. Poté z nich vytipovali deset variant, jež souvisejí s délkou, tloušťkou, texturou, barvou chlupů a tělesným tukem, které odpovídaly podobným známým variantám DNA u laboratorních myší.
Zaměřili se například na gen známý jako FGF5 (fibroblastový růstový faktor 5) ovlivňující cyklus růstu chlupů, díky němuž jsou tyto chlupy delší a střapaté. Kromě toho také výzkumníci změnili funkci tří genů souvisejících s vývojem a strukturou vlasových folikulů, aby vytvořili vlnitou srst a zvlněné vousy. Mezi další cílové geny pak patřil receptor melanokortinu 1 (MC1R), který reguluje produkci melaninu a změny hmotnosti. Díky tomu mají myši světlé zlatavé chlupy namísto obvyklé tmavé srsti.
Pouze roztomilá malá zvířátka
Celkem provedl tým Colossal Biosciences osm změn sedmi myších genů, a to pomocí tří špičkových technik. Společnost popsala výzkum v dosud nepublikovaném vědeckém článku, který zatím neprošel recenzním řízením.
Jeho spoluautor a poradce Colossal Biosciences Love Dalén, profesor evoluční genetiky na Stockholmské univerzitě, k tomu řekl: „Myslím, že schopnost upravovat u myší více genů současně, a získat tak očekávaný chlupatý vzhled, je velmi důležitým krokem na naší cestě. Je důkazem toho, že Colossal má pro takové úpravy genů dostatečné know-how.“
Popsaný výzkum je technicky působivý a genetické změny přesné a účinné, komentoval ve svém e-mailu vedoucí laboratoře biologie kmenových buněk a vývojové genetiky na londýnském Institutu Francise Cricka Robin Lovell-Badge. Zároveň však kriticky dodal, že se práce nezabývá tím, zda jsou modifikované myši tolerantní vůči chladu, což mělo být hlavním důvodem pro tento výzkum.
„Takto je výsledkem jen několik roztomile vypadajících chlupatých myší, ale bez porozumění jejich fyziologii, chování a dalším vlastnostem. Autoři se nedozvěděli, zda by byli schopni implementovat slonům některé užitečné vlastnosti, jaké měli mamuti. Přínosy pro biologii jsou tak minimální,“ doplnil Lovell-Badge.
Hybridní mamut jako zachránce permafrostu?
Od roku 2021, kdy Colossal Biosciences založili podnikatel Ben Lamm a genetik z Harvard University Georg Church, získala společnost na své výzkumy celkem 435 milionů dolarů (v přepočtu více než 10,3 miliardy korun). S pomocí těchto peněz nyní její vedení plánuje vedle zmíněných mamutů oživení i některých dalších vyhynulých zvířat. Konkrétně se má jednat o nelétavého ptáka dronta mauricijského (známého spíš jako blboun nejapný anebo dodo) či tasmánské tygra neboli vakovlka.
Vědci to chtějí provést pomocí úpravy genomu nejbližšího žijícího příbuzného daného druhu. Celá věc má ovšem jeden podstatný háček, a sice, že výsledkem by v takovém případě nebyl originál, nýbrž jakési hybridní zvíře – třebaže na pohled od svého vyhynulého předchůdce nerozeznatelné.
Obnovené druhy pak mají být navráceny do jejich přirozeného prostředí. Konkrétně v případě mamutů zástupci Colossalu prohlásili, že když by se jejich hybridní klony potulovali Arktidou, udusali by sníh a trávu, které izolují půdu, což by prý zpomalilo rychlost tání permafrostu a uvolňování uhlíku z tohoto křehkého ekosystému.
Čert tkví v detailu
Ačkoliv výše popsaný plán připomíná sci-fi, naději na oživení mamuta američtí vědci vyjádřili již v minulosti. Dle těchto prohlášení jsou na dobré cestě k oživení prvních mamutích mláďat v roce 2028.
Skeptikům se každopádně jejich záměry pranic nelíbí. Dle jejich argumentů by se takto obrovské sumy peněz investované do „mamutího“ projektu daly utratit jinde a mnohem lépe. Tím spíš, když chov hybridních zvířat podle nich dokonce může ohrozit i jiné živočichy používané k produkci nových druhů.
Faktem rozhodně je, že ambice výzkumníků z Colossal Biosciences čelí jedné docela zásadní výzvě. Zatímco o genetice myší, s nimiž nyní pracují, se toho ví hodně – jelikož se běžně geneticky upravují pro výzkum nemocí a vývoj léků –, v případě mamutů, potažmo slonů, je tomu zcela naopak. Tvrdí to alespoň docentka na School of Biosciences university v Sheffieldu Tori Herridgeová.
„Zatím není třeba známé, které části genomu jsou důležité pro dosažení takových vlastností, aby byl slon vhodný pro život za polárním kruhem. Geny ovlivňující srst a tuk jsou dobře prozkoumané u zvířat, jako jsou myši, ale ďábel se jako vždy skrývá v detailech. Pokud neprovedete každou nezbytnou úpravu genomu, vždy vznikne jen hrubá aproximace jakéhokoli vyhynulého tvora. Ta je navíc založená na neúplné představě o tom, jak by měl vlastně vypadat. Nikdy nepřivedete zpět mamuta,“ zdůraznila Herridgeová ve svém prohlášení sdíleném skrze Science Media Centre.
Na hodně nezodpovězených otázek upozornil také hlavní vědecký pracovník Jacksonovy laboratoře Rob Taft. Tato biomedicínská výzkumná instituce pomohla průkopníkům humanizovaných laboratorních myší. Prostřednictvím e-mailu sice ocenil srstnatou myš jako inovativní použití těchto zvířat a nový přístup k pochopení fyziologie vyhynulých tvorů, zároveň si ale nedokáže představit, jak konkrétně hodlají vědci z Colossalu aplikovat svůj výzkum právě na slony.
„Práce s myší, či dokonce skotem je poměrně snadná. O reprodukci těchto druhů víme hodně. Asistovaná reprodukce je u nich dobře vyvinutá a rutinně používaná. Ovšem o reprodukci slonů je toho zatím hodně neznámého,“ uzavřel Taft.
