Stadion Hillsborough nacházející se ve městě Sheffield byl v té době navzdory své dlouhé historii považován za moderní fotbalový areál s kapacitou přes 39 tisíc diváků. Všichni fanoušci se těšili na zápas, který měl být jedním z vrcholů sezony. O tom, že chaotické řízení a špatné organizační rozhodnutí povedou k nejhoršímu neštěstí v dějinách britského fotbalu, neměli pochopitelně sebemenší tušení.
Nebezpečné sektory a podceněná kontrola
Hillsborough byl otevřen v roce 1899, přičemž během svého více než devadesátiletého provozu hostil desítky významných zápasů a sportovních událostí. V roce 1989 stadion prošel částečnou modernizací, ale stále zahrnoval stojící sektory, jež byly při významných utkáních s vysokou návštěvností obzvláště nebezpečné.
Inkriminované části stadionu byly od hřiště odděleny vysokým ocelovým plotem – jednalo se o reakci na výtržnictví, ke kterému na fotbalových zápasech v Británii tou dobou docházelo celkem běžně. Tyto ploty, jež byly navíc na mnohých stadionech doplněné i o ostnatý drát, měly zabránit vniknutí fanoušků na hřiště, a tudíž jejich konstrukce byla velmi bytelná.
Zápas mezi Liverpoolem a Nottinghamem Forest přilákal onoho osudného dne tisícovky diváků – ostatně, jednalo se o semifinále FA Cupu, takže šlo o jedno z nejprestižnějších utkání, které se v této sezoně na britských ostrovech hrálo. Organizátoři si byli vysoké návštěvnosti plně vědomi, přijatá opatření tomu ale neodpovídala. Vstupy na severní tribunu, která měla kapacitu pouze dva tisíce osob, byly přeplněné a s jejich kontrolou si nikdo příliš velkou starost nedělal. Katastrofa tak byla doslova na spadnutí.
Průběh tragédie
V den zápasu se návštěvníci shromažďovali u bran již od dopoledních hodin. Přetlak v severním sektoru začal narůstat kolem druhé, kdy se dav fanoušků tlačil ke vstupům. Tlak lidí postupně rostl a první záchranné zásahy byly značně komplikované. Kolem půl třetí odpoledne už byly osoby stojící vpředu stlačeny ke kovovým zábranám.
Stadionem se začala šířit panika, a přestože na místo dorazili záchranáři, situace byla téměř neřešitelná. Fanoušci, kteří se nacházeli přímo u plotu, byli natlačeni na ocelovou konstrukci, a další, jež se mačkali v řadách za nimi, nemohli pod tlakem obrovské masy lidí, která se na ně valila od vstupu, dýchat. Návštěvníky bylo prakticky nemožné z davu vysvobodit, protože v cestě stál právě zmíněný ocelový plot. Někteří z nich se tak snažili různými způsoby vyšplhat na horní tribuny.
Počty zraněných i umačkaných s každou další vteřinou narůstaly. Evakuace kvůli stísněnému prostoru a špatné koordinaci vázla. Kolem patnácté hodiny už byla situace kritická. O život přišlo 97 osob.
Reakce médií a veřejnosti
Bezprostředně po incidentu média ze vzniklé situace nespravedlivě obviňovala fanoušky. Jejich chování popisovala jako agresivní, což vyvolalo rozhořčení rodin obětí i širší veřejnosti. Následné vyšetřování nicméně odhalilo, že hlavní odpovědnost nesli policisté a pořadatelé zápasu, kteří celou situaci podcenili a trestuhodně nezvládli.
Oba týmy vyjádřily nad incidentem hluboký smutek a postiženým rodinám poskytly okamžitou podporu. Fotbalová asociace v reakci na tuto tragédii zavedla na všech dalších zápasech důkladnější bezpečnostní kontroly a zahájila vlastní vyšetřování. Incident zároveň podnítil zásadní diskusi o tom, jak mohou média deformovat fakta a ovlivnit veřejné mínění.
Dopady na fotbalovou bezpečnost
Soudní procesy se táhly celé roky. Že oběti nezemřely vlastní vinou, ve skutečnosti britský úřad koronera potvrdil teprve před deseti lety.
Alespoň částečnou útěchou rodinám pozůstalých pak budiž fakt, že celá tragédie měla obrovský vliv na legislativu a organizaci sportovních událostí ve Velké Británii a že v jejím důsledku byla na fotbalových utkáních zavedena mnohem přísnější bezpečnostní opatření, která platí dodnes – ať už jde o sedadla pro všechny diváky, odstranění sektorů pro stání, zpřísnění kontrol kapacity, či lepší koordinaci mezi policií, pořadateli a zdravotnickými složkami.
Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, irozhlas.cz, idnes.cz
