„Takových let to nešlo, a teď to najednou jde.“ Tato známá filmová hláška popisuje příběh hradecké Malšovické arény sice stručně, ale zato celkem výstižně.
Dlouhou, velmi dlouhou se obyvatelé Hradce Králové dívali na to, jak se jim jejich stadion s ikonickými „lízátky“ doslova rozpadá před očima. Ještě na konci minulé dekády byl ostudou města, dnes, po rozsáhlé přestavbě, je naopak chloubou celého kraje – titul Stavba roku 2024, který aréna vloni získala, budiž toho jasným důkazem.
Plány byly, vůle a peníze nikoliv
Stadion je sice ve vlastnictví města, jeho provozovatelem je však zdejší fotbalový klub FC Hradec Králové. V něm na pozici generálního manažera dlouhá léta působí bývalý hráč místních „Votroků“ Richard Jukl. A právě on měl možnost sledovat celý tento náročný proces přestavby Malšovické arény, jenž mimochodem vyšel na částku 763 milionů korun s DPH, takříkajíc z první řady.
„O rekonstrukci stadionu se mluvilo velmi dlouho, už když jsem se sem v roce 2004 do funkcionářské pozice vrátil, měl jsem na stole návrhy na přestavbu, která počítala se stadionem pro 16 tisíc lidí. Jenže na to nebyly peníze. Soukromému subjektu prostě tehdy stadion nikdo stavět nechtěl a ani město se do toho příliš nehrnulo,“ přibližuje Jukl redakci Euro.cz.
V období od roku 2005 dále byl svědkem celkem tří různých projektů, které zde postupně vznikaly: „V úvahu připadaly stavba stadionu s nákupním centrem, pak byla ve hře varianta toho, že nákupní centrum bude menší, ale stadion zato dostane zatahovací střechu, no a ve finále se uvažovalo o tom, že by se stadion stavěl po etapách, tedy že by se nejdřív postavily západní a severní tribuna a pak by se dostavěl zbytek.“
Generální manažer FC Hradec Králové Richard Jukl. Autor: FC Hradec Králové (publikováno se souhlasem)
Nic z toho se však nekonalo. Což, jak sám Jukl přiznává, byla v případě poslední uvedené varianty vlastně celkem úleva, neboť zrealizovat tuto myšlenku bylo podle něj v podstatě nemožné. „Takový projekt rozdělený na etapy nikdy ve skutečnosti nepostavíte, navíc by se nepodařilo zachovat celistvost stadionu,“ objasňuje.
„Monolit“ namísto prefabrikátů
Nový projekt, který se před několika lety podařilo klubu na radnici prosadit, splňoval principy takzvaného modelu Desing and Built. Vedení Hradce Králové stanovilo limit, kolik finančních prostředků je na přestavbu malšovického stadionu ochotno vyčlenit, a následně se uspořádalo výběrové řízení, kde měli jednotliví účastníci představit, co jsou za tyto peníze schopni postavit.
V tendru nakonec zvítězilo konsorcium firem Strabag, Geosan a DD Elektromont, jehož návrh se následně – byť s jistými úpravami – doopravdy podařilo realizovat. Podle Jukla se tak ale stalo i s notnou dávkou štěstí, neboť vše se začalo rozbíhat jen chvíli před tím, než Rusko zaútočilo na Ukrajinu, v důsledku čehož následně v Evropě vypukla energetická krize a ceny stavebních materiálů vyletěly prudce vzhůru.
Největší problém působil nedostatek železa. Podle původního projektu měla být konstrukce stadionu tvořena prefabrikáty, nakonec se ale návrh musel upravit na „monolit“. Což je ve skutečnosti poměrně nezvyklé, neboť většina evropských stadionů sází právě na prefabrikovanou konstrukci.
„Jednalo se určitě o draží a pomalejší řešení, protože ocel se sháněla všude možně, dokonce až v Turecku, takže se výstavba o něco protáhla,“ vzpomíná Jukl na období, kdy se spekulovalo, zda Votroci stihnou svůj nový stánek postavit včas před začátkem nové sezony, respektive před prvním domácím zápasem, který byl na programu 3. srpna 2023. „Nakonec se to podařilo, ale všechno jsme takříkajíc honili na poslední chvíli,“ říká.
Bez „lízátek“ by to nebylo ono
Oficiální slavnostní otevření nové Malšovické arény proběhlo o měsíc později. A Juklovi tehdy spadl velký kámen ze srdce. „Stadion se otevřel po 19 letech, co jsem v klubu působil. Stoprocentně je to moje třetí dítě. Byl to pro mě hlavní hnací motor, proč jsem všechna ta období, která někdy rozhodně nebyla lehká, vydržel,“ přiznává. Sám prý byl dlouhodobě přesvědčen o tom, že pokud by se stadion nepostavil tentokrát, tak už nikdy. Jeho dokončení proto považuje za splnění jakéhosi vlastního „profesního snu“, který je o to sladší, vezme-li se v potaz skutečnost, že se podařilo zachovat i ikonické osvětlení.
„Úplně na začátku, kdy se uvažovalo o stadionu s nákupním centrem, tak se ,lízátky‘ nepočítalo. Ale jsem velice rád, že se je nakonec podařilo zreapasovat a zachovat a že zůstaly dominantou nejenom našeho stadionu, ale celého Hradce. Když člověk jede kolem autem a zrovna se hraje, tak ta záře je opravdu nádherná,“ uznává generální manažer.
Koncerty lze pořádat jen pár týdnů v roce
V souvislosti s místním fotbalovým klubem se aktuálně řeší jeho prodej soukromému vlastníkovi. Hradec Králové v něm má nadále vlastnit jen 11 procent. Samotného stadionu se však tato transakce netýká, ten i nadále zůstane majetkem města.
A jak si vlastně Malšovická aréna, která má nyní úspěšně za sebou dvě kompletní sezóny, stojí po finanční stránce? Dle Jukla nijak špatně, ačkoliv je faktem, že jeho provoz je a nejspíš i vždy bude ztrátový. „Stadion si na sebe vydělat nemůže. Provozní náklady zkrátka nikdy – vzhledem k možnostem, které aréna naskýtá – nebudou menší než realizované příjmy,“ vysvětluje generální manažer a dodává: „Abyste jich dosáhli, museli byste během roku zaplnit hrací plochu k minimálně čtyřem pěti velkým koncertům během roku.“
Něco takového je ale nereálné, protože okno pro jejich pořádání je s ohledem na zajištění dostatečně kvalitního trávníku před začátkem sezony velmi malé – v podstatě se jedná pouze o několik týdnů mezi koncem května a polovinou června. I takto krátký interval nicméně letos hodlají na severovýchodě Čech využít naplno, neboť právě začátkem příštího měsíce, konkrétně 7. června, se v přestavěné v Malšovické aréně uskuteční vůbec první taková akce. Půjde o koncert kapely Chinaski pro zhruba 20 tisíc lidí, která tímto hodlá oslavit 30 let existence na české hudební scéně.
„Bude to vlastně taková první ostrá zkouška,“ říká o nadcházejícím eventu Jukl s tím, že do budoucna se počítá s navýšením kapacity stadionu pro tyto účely až na 25 tisíc osob. „A to už je za mě dostatečně vysoké číslo na to, abychom sem dokázali přilákat další velice zajímavé a lukrativní kapely,“ doplňuje.
Na ligová utkání se může přijít podívat nanejvýš 9 300 lidí, ovšem i tuto kapacitu považuje generální manažer Votroků za více než uspokojivou: „V minulosti zaznívalo, že by se sem mělo vejít až 16 tisíc lidí, někdo naopak zase hovořil o osmi tisících, což se mi pro změnu zdálo poněkud málo. Současná kapacita je optimální i proto, že naše průměrná návštěvnost na zápas činí nějakých šest tisíc lidí, takže to vypadá, že je stadion skoro plný. Kdyby těchto šest tisíc lidí chodilo na šestnáctitisícový stadion, tak to vypadá podstatně hůř.“
Od fotbalu po pálení čarodějnic
Je-li na nějaký zápas vyprodáno – což se typicky stává, když do Hradce Králové zavítá například pražská Sparta –, činí příjmy ze vstupného, tedy bez započtení příjmů z prodeje permanentek, a z prodeje občerstvení a zboží ve fanshopu kolem 2,5 milionu korun. Oněch „permanentkářů“ měl klub v právě skončené sezoně zhruba čtyři tisíce, což Jukl s ohledem na kapacitu stadionu považuje za „skvělé číslo“.
Další peníze pak provozovateli plynou z pronájmu prostor: „Máme zde VIP sál pro 500 lidí, takže se tu mohou pořádat konference, školení, plesy a další akce. Vloni jich v útrobách stadionu bylo celkově nějakých pětadvacet,“ přepočítává Jukl s tím, že od samého začátku byla nová aréna projektována jako multifunkční. „Plus se samozřejmě dá využít prostor kolem stadionu – ať už na dožínky, cyklomaratony, maratony, minikoncerty a podobně. Dokonce jsme tu letos měli i moc pěkné pálení čarodějnic,“ pochvaluje si.
Dozná v příštích dvou letech Malšovická aréna nějakých významnějších změn? Dle generálního manažera hradeckého klubu jich minimálně ve stádiu úvah pár je. Konkrétně nyní probíhají diskuze například o atletickém tunelu ve druhém patře východní tribuny. Ta by se teoreticky mohla rozšířit podobně jako protější ochoz, na který je „nalepeno“ zázemí pro klubové vedení a kde se nachází recepce, místo pro VIP návštěvníky a další prostory. Pakliže by se toto povedlo zrealizovat, mohlo by dojít k rozšíření drah v tunelu na čtyři a jejich prodloužení na 100 metrů.
„To by za mě bylo naprosto ideální. Ale už i tak můžeme být moc hrdí a šťastní za to, že se nám povedlo tento stadion postavit. Myslím, že nám ho celá republika závidí a že se o nás mluví v pozitivním duchu. Není totiž moc stadionů v republice, které by tyto parametry splňovaly,“ podotýká Jukl s ohledem na fakt, že stadion může hostit i zápasy české fotbalové reprezentace.
Jeden takový zde ostatně již proběhl, přičemž další se v tomto zhruba 95tisícovém městě bude konat v září, kdy český nároďák přivítá Saúdskou Arábii. A jaký vysněný zápas by v Hradci jednoho dne chtěl vidět sám Jukl? „Utkání mezi Votroky a Barcelonou,“ uzavírá s úsměvem.
