Starosti za dvacet miliard

Dobrá zpráva: firma má slibná naleziště. Jenže jsou v Iráku

Lukoil je největší a územně nejvíce diverzifikovanou ropnou společností. Za její globální strategií stojí první a jediný generální ředitel firmy, rodák z Baku, Vagit Alekperov. Na zdi jeho moskevské kanceláře se vyjímá dvoumetrová mapa světa. V rámci diverzifikace se chapadla Lukoilu natahují po celé zeměkouli, přes ropná pole Kazachstánu, Ázerbajdžánu i Egypta. Lukoil vlastní také čerpací stanice Getty ve Spojených státech. Avšak největší projekt má firma v Saddámově Iráku. V roce 1997 podepsal Alekperov s režimem Saddáma Husajna kontrakt za dvacet miliard dolarů, a to na třiadvacet let. Na základě kontraktu by mohl z iráckých polí v Západní Kurně vytěžit pět miliard barelů ropy. Uběhlo však pět let a Lukoil tam nemá jediný ropný vrt. Dokud budou v platnosti sankce OSN, nemůže tato naleziště využívat - ačkoli by to rezervy společnosti posílilo o více než čtvrtinu.
Teď se navíc nabízí otázka, co s Alekperovým iráckým projektem udělá válka. Podle jednoho scénáře by mohlo dojít ke zpochybnění smlouvy Lukoilu s Irákem, a to pokud by americký vojenský zásah vedl ke změně režimu. Nová irácká vláda by se mohla klidně rozhodnout, že práva na těžbu raději přenechá větším a bohatším ropným gigantům ze Západu. Jedna irácká opoziční skupina ostatně už dnes prohlašuje, že nová vláda přezkoumá všechny kontrakty podepsané Saddámem Husajnem. „Podepisoval je za sebe, ne za Irák. Budou přezkoumány a znovu projednány,“ říká Faisal Karaghúlí, úředník Iráckého národního kongresu, opoziční skupiny, která má podporu amerického Kongresu i Pentagonu.
Existuje však i růžovější varianta. Ruští ropní magnáti se na prezidenta Vladimíra Putina obracejí s tím, aby od americké strany požadoval záruku, že ruské smlouvy s Irákem nepůjdou do stoupy. Jestliže Washington takovou dohodu uzavře - výměnou za Putinovu podporu americké akci - a irácká pole ponechá Lukoilu, pak bude Alekperov jedním z bezprostředních vítězů války. „Pokud se Západní Kurna rozjede, zisky Lukoilu to vyžene výrazně nahoru,“ říká Jonathan Stern, analytik londýnského Královského institutu pro mezinárodní záležitosti.
Co má tedy ropný magnát dělat, když zatím neví, odkud vítr vane? Alekperov to řeší tak, že si i nadále předchází Západ. Jednak tím získá zakázky, a také bude zadobře s americkými stratégy, kteří pak mohou na ruské zájmy v Iráku pohlížet vlídněji. Generální ředitel Lukoilu proto 2. října nadhodil myšlenku, že by se v Houstonu mohl uspořádat rusko-americký summit o energetice. Má v plánu vybudovat ropovod za 1,5 miliardy dolarů do arktického přístavního města Murmansku. Pak by mohl přepravovat ruskou ropu v tankerech přímo do Spojených států. „Je to dvakrát blíž než z Perského zálivu,“ argumentuje. Proto také hledá zahraniční partnery pro těžbu v Kurně.
Husajnova vláda zase Putina láká na čtyřicetimiliardový pakt o hospodářské spolupráci v naději, že Rusko zablokuje Spojené státy v Radě bezpečnosti OSN. Taková smlouva by Lukoilu byla jistě ku prospěchu. Jenže ruské ropné společnosti, Lukoil nevyjímaje, Putinovi radí, aby zůstal se Západem v přátelských vztazích.
To je zřejmě moudré, protože od chvíle, kdy Putin podpořil USA po útocích z 11. září, se akcie Lukoilu vyšplhaly o 71 procent. Přesto to Lukoil a další přední ruské ropné společnosti nebudou mít lehké. Jakmile se uvolní kohoutky s iráckou ropou, Rusko přijde o nově vydobytou pozici na ropném trhu. Iráčtí představitelé tvrdí, že se produkce může ze současných dvou milionů barelů za den zvýšit na šest. Rusko denně produkuje 7,8 milionu barelů, ale kvůli zastaralému potrubí jich exportuje jen 3,5 milionu. Nové ropovody bude možné uvést do provozu až za tři roky. Mezinárodní agentura pro energetiku (IEA) odhaduje, že zatímco Iráčany přijde vyvrtání a export jednoho barelu ropy na pouhé dva až tři dolary, Lukoil za totéž zaplatí devět dolarů. „Další čtyři miliony barelů denně z Iráku, to bude problém. Je to příliš mnoho ropy,“ říká hlavní analytik IEA pro dodávky ropy Michael Wittner.
Alekperov a další ropní baroni spoléhají na to, že se ruské projekty oživí miliardami západních investic, ještě než Irák stačí pozici Ruska ohrozit. „Po ruské ropě bude poptávka vždycky,“ přesvědčeně prohlašuje Alekperov. Ale jak velká? S odpovědí bude třeba počkat na Bagdád. Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Barbora Vrbová