Práce servírky nebo číšníka není kdovíjak výdělečná ani v Česku ani v USA. I když vlastně, jak se to vezme. Základní odměna bývá skutečně nízká jak u nás ve střední Evropě, tak na druhé straně velké louže. Možnosti, jak si přivydělat mnohem víc, naštěstí pro lidi v gastru existují. A to zejména díky spropitnému, jak redakci BBC potvrdila Kate Santosová, která pracuje v newyorském baru Sanger Hall ve čtvrti Queens. Sama prý dýško považuje za v podstatě nezbytnou součást svého příjmu.
„Číšníkům v New Yorku platí zaměstnavatelé 11 dolarů (zhruba 229 korun) za hodinu, takže v podstatě si ze spropitného vyděláváme. Pokud tedy lidé nedávají spropitné, je to pro mě špatný den. V New Yorku platí nevyslovené pravidlo, že spropitné je minimálně 20 procent, a pokud je menší, pak je to považováno za hrozné,“ přiblížila.
Jaká je podle vás ideální výše spropitného v restauraci?
Ono dvacetiprocentní „dýško“ se při cenách jídla a pití v jednom z nejdražších měst světa může pořádně prodražit, jelikož k účtu může přidat nižší desítky dolarů, tedy v přepočtu několik stovek korun. Není proto divu, že i mezi samotnými Američany se v poslední době stále častěji objevuje názor, že kultura spropitného se v jejich zemi už zcela vymkla kontrole.
„Už je ho prostě příliš mnoho. I když si jen kupujete něco k odnesení s sebou, automaticky se od vás očekává spropitné. Pokud vám někde poskytují kvalitní službu, je to v pořádku, ale nechápu, proč byste měli dávat spropitné také na dalších místech, prakticky za jakoukoli maličkost,“ uvedla Lillian Priceová z Filadelfie.
Americké zvyky míří do světa, místním to vadí
Na první pohled by se možná mohlo zdát, že pokud se člověk nechystá navštívit Spojené státy, zvyklosti v tamních restauracích ho nemusí zajímat. Faktem nicméně je, že Američané mohou ovlivňovat spropitné i v místech, kam pouze jezdí na dovolenou. Třeba na Island, kde žije zhruba 400 tisíc lidí, loni přijelo už asi 660 tisíc turistů z USA, kteří jsou pochopitelně zvyklí dávat spropitné. Řada restaurací v zemi se jim tedy v posledních letech přizpůsobila a začaly se ptát všech zákazníků, zda chtějí k platbě připočítat také dýško. Takový vývoj se ovšem místním ani zdaleka nelíbí.
„Spropitné není na Islandu zvykem, protože již dlouho panuje široký společenský konsenzus, že zaměstnavatelé jsou zodpovědní za vyplácení slušných mezd svým zaměstnancům. Některé platební terminály jsou ale nyní naprogramovány, aby zákazníky vyzývaly k zaplacení spropitného. Islanďané však bývají podrážděni, když se to stane, protože nepovažují za rozumné platit další příplatek k již tak vysokým cenám, například když si kupují drink v baru,“ vysvětlila mluvčí druhého největšího islandského odborového svazu Efling.
Podobná situace panuje v Mexico City – i zdejší obyvatelé viní z růstu kultury spropitného turisty z USA. Očekávaná výše dýšek každopádně (bez ohledu na Američany) v poslední době roste i ve Spojeném království, a to až na přibližně 15 procent.
„Britský pohostinský průmysl je na kolenou, přičemž majitelé restaurací jsou pod tlakem kvůli DPH, zvýšení minimální mzdy, sociálnímu pojištění a zvýšeným účtům za potraviny a energie. Vzhledem k tomu, že spropitné jde přímo zaměstnancům, restaurace ho používají jako způsob, jak personálu zvýšit mzdu, aniž by to musely zaplatit,“ shrnula expertka na odvětví stravování Lisa Harrisová.
Spropitné dává osm z deseti hostů
Jak to aktuálně vypadá se spropitným v českých restauracích a barech? Data k této problematice redakci Euro.cz poskytla společnost Piano Group, která stojí za aplikací Qerko, jež umožňuje lidem zaplatit útratu ve více než 1 600 podnicích v Česku, a to pomocí QR kódu umístěného přímo na stole.
„Přes Qerko evidujeme, že průměrná výše spropitného v Česku se v současnosti pohybuje v rozmezí šesti až sedmi procent z částky útraty, přičemž spropitné nechá zhruba osm z deseti hostů. Z našich údajů dále vyplývá, že absolutní výše dýška sice roste, ale nedrží krok s tempem růstu průměrné výše objednávky. Zásadním faktorem je však způsob platby, protože při placení přes Qerko nechávají lidé prokazatelně vyšší spropitné než při platbě na klasickém terminálu,“ popsal šéf zmíněné skupiny Tomáš Mráz.
Nezáleží na výši útraty ani dnu v týdnu
Podobnou výši spropitného naší redakci potvrdily i oslovené české podniky. „Spropitné tvoří asi pět až sedm procent našich tržeb a tento poměr se dlouhodobě nemění. Absolutní částky jsou sice vyšší, ale cena surovin, lidské práce, energií, nájmů a pokrmů také,“ řekl generální manažer restaurace KRO Vršovice Jiří Dvořák.
Podle společnosti Benedict Group, která provozuje restaurace Pivovarský dům Benedict a Pivovarský klub Benedict, se průměrné spropitné v těchto podnicích aktuálně pohybuje kolem 6,3 až 6,5 procenta z útraty. V posledních dvou letech přitom částka mírně, ale setrvale narůstá.
„Spropitné roste i přesto, že placení je u nás dnes už v zásadě převážně elektronické. Samotný posun proto připisujeme hlavně tomu, jak je postavený platební dialog, ať už v mobilních aplikacích, nebo na platebních terminálech, které spropitné nabízí jako přednastavenou volbu, k níž se host aktivně přihlašuje, místo aby ji musel sám iniciovat. Odpovídá tomu rovněž fakt, že nejčastěji a nejštědřeji dávají spropitné hosté právě přes elektronické platby, kde spropitné přidává kolem 82 procent hostů a v průměru o něco více než v hotovosti,“ sdělil šéf celé skupiny Martin Herold.
Podle jeho názoru je přitom zajímavé, že výše spropitného se prakticky nemění s ročním obdobím, dnem v týdnu ani s výší účtu. „Ani na nejrušnějších dnech s nejvyššími tržbami, ani u největších útrat spropitné v procentech neroste. Chová se tedy spíše jako ustálená společenská norma, nikoli jako veličina, kterou by host průběžně přepočítával. Jediná dimenze, v níž se reálně pohybuje, je čas,“ doplnil.
Z výše uvedeného poměrně jasně vyplývá, že situace okolo spropitného je v Česku diametrálně odlišná oproti dění v USA či ve Spojeném království. Situace, kdy by hostovi servírka nebo číšník na účtenku se spropitným ve výši necelých sedmi procent napsali vzkaz „naučte se dávat dýška – není mou prací obsluhovat vás ZDARMA“, s největší pravděpodobností zatím nehrozí. Na rozdíl od zmíněného New Yorku, kde se právě toto podle BBC stalo loni v prosinci.
