Není jasné, zda spolu válčí pollitici, nebo policisté
Česká realita nevypadá při pohledu z výšky zrovna povzbudivě. Jako by v politice nebyl nikdo, kdo nic neukradl, nenechal se zkorumpovat či alespoň sám někoho nezkorumpoval. Využívání policejního vyšetřování v politickém boji je každodenním tématem prvních stran snad všech českých deníků.
Začalo to kauzou Kořistka a televizním předváděním, kterak dva pravicoví fámulové jsou odváděni v klepetech kvůli hanebné korupční nabídce. Show z doby slabého panovníka Stanislava Grosse skončila ve ztracenu a bez důkazů. Leč každý má svůj názor na to, jak to bylo doopravdy, podle své politické orientace. Každopádně etalon pro metr určující kam až policejní složky mohou, byl nastaven povolením odposlechu šéfa politické opozice a podrobným lustrováním jeho osobních účtů.
Zrodilo se grosstapo a nedůvěra ODS v bezpečnostní složky státu překonala všechny myslitelné hranice. Po pádu Grosse navíc začaly protiútoky. Legendárních pět na stole v českých Zdeňka Doležela poskytlo mimořádnou příležitost, protože do hry se dostaly vyšetřovací orgány Polska a grosstapo bylo valnou měrou ze hry. Objevil se slabý článek Michal Kraus se svým kakaovým dobrodružstvím, v němž není dodnes schopen vysvětlit, zda milion, který protekl jeho účtem, byl jeho, nebo nebyl jeho a výpovědi se mění podle názoru advokátů, za co by mohl dostat větší flastr. A Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) rozbil socialistickou mafii kolem obchodů s biolihem.
Na druhé straně se objevila kauza úplatného poslance Doležala, Grossův řídící důstojník obcházel policisty a upozorňoval je na Topolánkovu kauzu VAE, která sice byla neúspěšně vyšetřována již několikrát, ale opakování je přece matka moudrosti.
Pak se zdálo, že vše završil předvolební výstřel plukovníka Kubice proti sociálním demokratům. Jenže volební výsledek nic nevyřešil a válka pokračovala. Langerovými personálními opatřeními na straně jedné a pozoruhodnými výstupy grosstapa na straně druhé. V den, kdy ministr vnitra Langer zrušil výjimku z požadavku na vysokoškolské vzdělání ve výběrovém řízení na šéfa protikorupčního policejního útvaru, což vyřazovalo ze hry současného šéfa Brycha, začali jeho členové vyšetřovat možné podezření z trestné činnosti při prodeji Topolánkových akcií společnosti VAE. Stačilo pár dní a ministr vnitra vyrazil do protiútoku s odposlechovou aférou, v níž se ukázalo, že v den nástupu do vládních funkcí začali být odposloucháváni někteří politici ODS a novináři, a to včetně širokého příbuzenstva na základě požadavku Inspekce ministra vnitra.
Následovala akce Budišov s oblíbeným showmanem Doleželem, pobočníkem dvou premiérů, opět v režii ÚOOZ. Netrvalo více než pár hodin a Inspekce ministra vnitra obvinila plukovníka Kubice a jeho dva nejbližší spolupracovníky z vážných trestných činů spojených s jeho předvolebním vystoupením v Parlamentu. A dva dny poté jistá Věra Jourová, kdysi odpovědná za čerpání fondů z EU, u výslechu prohlásila, že v případě budišovského gangu na ni tlačil její tehdejší nadřízený, ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek. Nyní jen zbývá ÚOOZ uvrhnout Paroubka do vazby a protikorupční policie zase na oplátku odvede před zraky televizních kamer Mirka Topolánka v klepetech z bytu Lucie Talmanové. Princip vyšetřovací vazby jako pokračování politiky jinými prostředky bude uplatněn do důsledku.
Jenže co když je všechno trochu jinak. Mladý Gross po příchodu do vysoké funkce a své verzi noci dlouhých nožů potřeboval nahradit garnituru disidentských bezpečáků Jana Rumla svými lidmi. Našel je na nižších patrech policejního žebříčku, kde zůstali díky své předrevoluční historii. Nebyli zkrátka za minulého režimu tak dobří a čistí, aby udělali kariéru a pak skončili pod nožem Jana Rumla. Pro Grosse však byli dobří víc než dost a postupně obsadili všechny klíčové pozice. Těmhle lidem také logicky nevadilo, když se sem tam našel některý z podnikatelů typu Františka Mrázka provrtaný kulkou, protože čerstvé mrtvoly byly také nepohodlnými svědky jejich participace na podnikání ve „stínové ekonomice“ za komunistického režimu. Dnes už podnikali spíše s různými Berdychy.
Jenže těmhle lidem se nepodařilo obsadit všechno a když začalo být jasné, že poměry se změní a neodstranění dinosauři pro ně mohou být nebezpeční, pustili se do práce a zaangažovali do ní sobě blízké politiky. Protistrana pak nepřišla na nic lepšího než udělat totéž a válka policajtů vypadající jako válka politiků policejními prostředky byla na světě.
