Rytíři hranatého stolu

Ministrům vyrostla v regionech konkurence

Stanislav Gross se namáhá zbytečně. Pokud se mu nepovede sestavit vládu, nic se neděje. Země už totiž kabinet má. Mezi krajskými hejtmany funguje taková míra spolupráce a shody, že jsou prakticky schopni řídit Česko sami. Ve čtrnáctičlenném týmu Evžena Tošenovského navíc panuje takové porozumění mezi ODS a lidovci, že někdejší Špidlova levostředová koalice může jen tiše závidět.
Že vlády padají, ale hejtmani zůstávají, se mohli občané přesvědčit před třemi nedělemi. Dvanáct elegantních limuzín pozdravilo v pátek 25. června po ránu královský hrad Karlštejn a zaparkovalo před luxusním hotelem na protějším břehu Berounky. Z aut vystoupili muži, kteří vzápětí jako družina Artušova usedli ke společnému stolu a půldruhé hodiny se přátelsky radili. I když nešlo o stůl kulatý, mělo karlštejnské zasedání Rady Asociace krajů České republiky efektně symbolický závěr: jedenáct českých hejtmanů (dva se z jednání omluvili – plzeňský a vysočinský) a pražský primátor sebevědomě z Karlštejna vzkázali vládě, ať přestane oslabovat roli regionální samosprávy, a premiér Vladimír Špidla je vyslyšel. Den nato totiž oznámil demisi.
Špidlův kabinet samozřejmě nepovalili hejtmani. Přesto se čtyři roky po ustavení krajských zastupitelstev zdá, jako by právě kolegium hejtmanů dorostlo v jakousi stínovou vládu, která je schopna korigovat kroky vlády skutečné. Struktura a režim Asociace krajů České republiky (AK ČR) se chodu Strakovky trochu podobá i formálně: pravidelná jednání každých pět až šest týdnů, specializace do značné míry kopírující resorty. V roce 2001 tehdejší šéf Poslanecké sněmovny a ODS Václav Klaus hejtmany kvůli vzniku jejich asociace obvinil, že chtějí rozdělovat republiku. Jakou moc vlastně kraje na sklonku prvního volebního období mají?

Stínová vláda.

„Jestli se přesně naplnily tyto obavy, nevím, ale ukázali jsme vládě, že dokážeme spravovat věci veřejné a majetkové daleko efektivněji, úsporněji a operativněji. V tom jsme vládě konkurencí,“ připustil pro týdeník EURO hejtman Karlovarského kraje Josef Pavel (ODS). „To, co předchozí vlády nedokázaly téměř za deset let vyřešit, protože se bály politických dopadů a preferencí, musíme dělat my. Myslím, že jsme našli sílu říkat pravdu, a tím si budujeme autoritu,“ domnívá se Pavel. Pražský primátor Pavel Bém (ODS) si rovnou myslí, že označení sboru hejtmanů pojmem stínová vláda je na místě. „Do určité míry je to pravda. Je evidentní, že vše, co prochází parlamentem a co vzniká ve vládní kuchyni, ať už na úrovni legislativních iniciativ, nebo exekutivních rozhodnutí, se vyskytuje i na jednáních Asociace krajů. Takže asociace je vlastně jakousi stínovou vládou a poslední pojistkou, která vždycky vztyčí vlajku, když je nejhůře,“ prohlásil Bém pro týdeník EURO.
Plzeňský hejtman Petr Zimmermann (ODS) zdůrazňuje, že z politického i fiskálního hlediska se po volbách v roce 2000 do hejtmanských pozic dostali lidé velice konzervativní. „Co se týče finanční disciplíny, postupuje většina krajů naprosto konzervativně: nezadlužují se, naopak hospodaří s určitým přebytkem a snaží se získané peníze proinvestovat, a ne projíst.“ To Zimmermann pokládá za hlavní rozdíl mezi politikou vlády a politikou hejtmanů. Jihomoravský hejtman Stanislav Juránek (KDU-ČSL) dokonce tvrdí, že když porovná sílu čtrnácti krajských lídrů a bývalé Špidlovy vlády, je „přesvědčen, že síla asociace je větší“. Vysvětluje to lepší znalostí potřeb lidí v regionech a z toho pramenící schopností je uspokojovat.

Nevraživost nás semkla.

Vše, čím dnes kraje jsou, si od píky vyvzdorovaly na centrální moci. Když se kolem roku 1996 začalo o ustavení krajů vážně diskutovat, byla hnacím motorem především snaha menších stran oslabit tehdejší silné obsazení ODS ve státní správě. Úkolem dne proto bylo kraje co nejrychleji vyrobit. Nikdo se nestaral, z čeho se celý projekt bude financovat, jakou budou mít nové územní samosprávné celky pozici a jak si rozdělí kompetence se státem a s obcemi. Tím hůř, že nakonec všechno dopadlo jinak: za sociálnědemokratické vlády Miloše Zemana se z krajů hned na počátku staly nemilované děti, protože v historicky prvních krajských volbách roku 2000 spadly hejtmanské posty do klína konkurenčních občanských demokratů (osm) a tehdejší Čtyřkoalice, respektive lidovců (pět). Novým regionálním správám scházely kompetence, peníze a často i sídla. „Když jsem byl zvolen hejtmanem, převzal jsem doklady, vytáhl z peněženky pětistovku a šel si zažádat na Český statistický úřad o IČO. V budově pak na mě čekalo osm úředníků, z toho dva řidiči, dvě uklízečky a jeden bezpečnostní technik,“ vzpomíná hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc z ODS (dnes ústecký krajský úřad zaměstnává 440 zaměstnanců a řídí 230 příspěvkových organizací). Každý z hejtmanů plaval, jak uměl, Zemanovi plavčíci je ignorovali. „Ta nevraživost nás semkla. Problémy byly natolik identické, že jsme spolu komunikovali bez ohledu na to, jestli je někdo z Moravy nebo z Čech, jestli je pravicový nebo levicový,“ zdůvodňuje Šulc, proč se mezi hejtmany rychle utvořilo pevné pouto.

Ani nemusíme zasedat.

Sehranost hejtmanů je skutečně nevšední. Funguje i přesto, že v kolegiu vedle sebe sedí zástupci nulově tolerantní sněmovní opozice a dnes i jedné z koaličních stran. Karlštejnský „summit“ dělal dojem neformálního srazu starých kamarádů, kteří si stále mají co vyprávět a kteří jsou kdykoli ochotni táhnout za jeden provaz. Čím to je? „Neexistuje mezi námi konkurence,“ vysvětluje šéf asociace a hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský (ODS). „Mezi starosty měst rivalita je, perou se o společný balík peněz. My se ale o společné prostředky střetáváme velmi zřídka. Spolupracujeme výborně. Málokdo ví, že kolegové mě jako předsedu poctili nepsaným právem žádat od nich v případě potřeby bleskovou elektronickou odpověď na jakoukoliv otázku. Když elektronicky vystřelím do světa požadavek, tak reakci všech hejtmanů mám do dvou hodin na stole,“ libuje si Tošenovský. „Skoro nemusíme zasedat, vše mezi sebou velmi rychle řešíme elektronickou poštou. Troufám si říct, že jsme nejjednodušeji a nejrychleji fungující společností vysokých politických figur u nás, což je ovšem dáno i tím, že je nás jen třináct plus jedna,“ doplnil.
Tošenovský tvrdí, že se během schůzí Rady Asociace krajů ani nepozná, kdo je za jakou stranu, což potvrzuje i hejtman Juránek, který nepamatuje, že by některé z hlasování v radě bylo stranické, čili s výsledkem 9:5. Tošenovský vysvětluje: „Pokud se dostaneme do střetu kvůli politice, skončíme a dál nediskutujeme. Řešíme hlavně technické věci. Ale pokud se ukáže, že na něco máme podobný názor, jdeme do toho společně.“ Tak tomu bylo třeba při debatě o oddlužení převáděných státních nemocnic nebo nyní, kdy vláda chce zakázat, abych kraje při kontrole svého hospodaření využívaly metody auditů.
Také po lidské stránce si hejtmani mimořádně rozumějí. Myslí si to každý z nich. Jihočeský hejtman Jan Zahradník (ODS) mluví o přátelství. „Já ty lidi mám osobně rád. A když bych se po létech někde s některými setkal, byl by to zase přítel, se kterým si budu moci celé odpoledne povídat o tom, co jsme prožili a co kde děláme,“ uvedl. Na schůze asociace jezdí dokonce rád, protože jindy prý nemá vzhledem k nedostatku času příležitost se s ostatními potkat. I Středočech Petr Bendl (ODS) soudí, že vztahy v asociaci jsou velmi dobré, „na Českou republiku nadstandardní“. Jeho pardubický kolega Roman Línek (KDU-ČSL) mluví o „věcné, přímé a od počátku vynikající spolupráci“. Hejtman Olomouckého kraje Jan Březina (KDU-ČSL) je názoru, že politická orientace krajských reprezentací nehraje vůbec roli, „protože většina našich politických struktur je centrálně orientovaná. Třecí plochy s vládou jsou dány i tím, že ČSSD nemá žádného výrazného krajského politika“. Březina si vztahy mezi hejtmany jen pochvaluje. „Teď jsem řešil problém tornáda v Litovli a ozval se Honza Zahradník z jižních Čech, který si vzpomněl, že jsme jim v době povodní poslali vysoušeče. Nevím, jak se ta spolupráce vyvine po volbách, ale teď je vynikající,“ říká.
Předseda Tošenovský na poznámku, že ODS a lidovci už na úrovni krajů zkoušejí fungování příští vládní koalice, přikyvuje. „I to může velmi dobře fungovat. Tyto vztahy mohou velmi silně pomoci. A říkám to úplně vážně.“

Ten dělá to a ten zas tohle.

Komunikace mezi hejtmany je snadná i proto, že v rámci asociace má každý z nich na starosti určitý „resort“. Tošenovský potvrzuje, že existuje systém, v němž o jednu oblast většinou pečují dva hejtmani, kteří na danou problematiku nasadí lidi z vlastního krajského úřadu. „My s vysočinským hejtmanem se například staráme o rozpočty a informační technologie, jiní zase sledují dopravu a dopravní infrastrukturu, další se specializují na životní prostředí nebo na zdravotnictví,“ líčí rozdělení úkolů (viz přehled). Podotýká, že sám se jako předseda musel zabývat vším: „Vždycky jsem řešil, co nejvíc hořelo. Ale třeba do školství jsem moc nevstupoval, to už bylo nad mé síly,“ přiznává. Pro jihočeského hejtmana Zahradníka, ale i pro další hejtmany je největší autoritou ve věci financování krajů Tošenovský a jeho zástupce v asociaci, hejtman kraje Vysočina František Dohnal (bývalý předseda Svazu měst a obcí). „Oni jednají s naší plnou důvěrou,“ říká Zahradník. „Vyjednávají s ministry. Když si jdu náhodou sednout do parlamentu jako stafáž k nějakému významnému jednání, vystupuje tam Franta Dohnal nebo Evžen Tošenovský. Pan Zimmermann je zkušený lékař a nám zase osud přihrál péči o aplikaci evropské soustavy ochrany přírody Natura. Byli jsme jediní z krajů, kdo hrozbu Natury vzali vážně,“ líčí Zahradník. Zároveň v asociaci fungují profesní komise, které dodávají hejtmanům podklady. Těm šéfují náměstci hejtmanů, takže i jejich odborností se někdy řídí „resortní“ zaměření kraje. „Podařilo se nám dohodnout, že mediálním výstupem z asociace vždy bude až rozhodnutí Rady hejtmanů, nikoli názor komise. Pokud bychom jednotný názor nebyl na obzoru, tak jako by věc pro nás neexistovala,“ popisuje Tošenovský.
A jak hejtmani hlasují? „Elektronicky, většinově. Ale každý z hejtmanů má právo veta. Pokud řekne, že je rozhodně proti, protože by mu to podkopalo pozici v jeho zastupitelstvu, tak to respektujeme. Nebo když řekne, že chce, aby bylo veřejně řečeno, že s kolegy nesouhlasil, neboť by měl doma potíže, tak to tak asociace mediálně předestře nebo se k věci vůbec nevyjádří. Ne ke každému projednávanému problému mají hejtmani předem usnesení svého zastupitelstva, takže mezi námi platí gentlemanská dohoda,“ sdělil Tošenovský týdeníku EURO. Tvrdí, že hejtmani nikdy nediskutovali o tom, kolik má který kraj dostat na základě své velikosti peněz ze státního rozpočtu, protože na tom by se prý nikdy nemohli shodnout. Podstatné také je, že rozhodnutí rady jsou jen doporučující, nikoli nadřazená.

Stínohra v ODS.

Přijmeme-li nadsázku, že kolegium hejtmanů má potenciál stínové vlády země, pak se v kuriózním postavení ocitá středočeský hejtman a místopředseda ODS Petr Bendl. Je totiž i oficiálním stínovým ministrem dopravy ve stínové vládě Mirka Topolánka. Na Karlštejně Bendl dokonce sehrál trojroli, protože byl zároveň hostitelem „summitu“. Bylo znát, že Bendl a Tošenovský maličko soupeří. Když dopolední zasedání odmoderoval Tošenovský, následnou předvolební poradu osmi hejtmanů ODS vedl Bendl, který má ve straně na starosti volební kampaň pro krajské podzimní volby. Tošenovský urputně požadoval po partajní centrále stanovení přesné podoby billboardů, aby je kandidáti ODS nezneužili k privátní kampani pro následný stranický kongres. Dialog dvou veličin ODS chvílemi připomínal školu, kde zkušený učitel Tošenovský vyučoval žáčka Bendla.
Na rozdíl od sboru hejtmanů se ze stínové vlády ODS může už po příštích volbách do sněmovny stát vláda reálná. Už teď existuje v ODS pnutí, jestli by se ministry neměli místo některých veřejnosti dosud neznámých členů Topolánkova týmu stát hejtmani, z nichž se za čtyři roky v čele regionů stali ostřílení matadoři. „Moudré by to určitě bylo,“ soudí Bendl a stejný názor má i primátor Bém. Přiznává, že někteří hejtmani jsou daleko více známí než stínoví ministři. „Hejtmani, primátoři a starostové jsou dnes nastupující skupinou v ODS. Představují jistotu, že strana bude moci díky jejich exekutivním zkušenostem sestavit slušnou vládu s kvalitními a zkušenými ministry,“ doufá pražský primátor. Situaci u sousedů vnímá i hejtman Březina, který si myslí, že fenomén zkušenostmi nabitých hejtmanů v ODS určitě existuje. „Leckdo z vrcholové politiky jejich strany k praktickým zkušenostem vůbec nepřišel,“ podotýká. Hejtman Šulc ohledně stínové vlády ODS prozrazuje, že „do této chvíle to nevypadalo, že by se nějaká vláda chystala dřív než za tři roky“. Občanskodemokratičtí hejtmani dnes také tvrdě kritizují vládu, že si z krajů udělala odkladiště problematických záležitostí (nemocnice, školy, záchranné služby) a že s kompetencemi nepředává finanční zdroje. Chovala by se však vláda ODS lépe? A chystá si už recept? Odpovědi jsou zatím vyhýbavé. Stínový ministr vnitra Ivan Langer (ODS), který by měl v kompetenci dokončení reformy veřejné správy, obecně říká, že není pravomocí bez odpovědnosti a odpovědnosti bez financí. Ale zda by pravicová vláda dala krajům více peněz na zabezpečení již existujících kompetencí, natvrdo upřesnit nechce. Také primátor Bém váhá, když říká, že odpověď je podmíněna příliš mnoha kdyby. „Až tady bude pravicová vláda nebo vláda ODS, nepochybně se bude diskutovat o samosprávných problémech krajů a obcí s daleko větší odpovědností, než se diskutuje dnes,“ nastoluje obecnou představu.

Bude hůř.

Jediným hejtmanem (kromě olomouckého Jana Březiny, zvoleného do europarlamentu), který se na podzim nebude znovu ucházet o přízeň voličů, je liberecký Pavel Pavlík z ODS (za Březinu lidovci nominují bývalého náměstka olomouckého primátora Pavla Horáka, libereckou jedničkou ODS už je českolipský starosta Petr Skokan). Vztahy mezi hejtmany a stínovou vládou své strany odmítl Pavlík rozebírat, k vylepšení pozice krajů za eventuální pravicové vlády je ale skeptický. „Nebude to jednodušší. Obávám se, že největší problémy krajů přijdou, až většina hejtmanů bude pocházet z vládní strany,“ řekl týdeníku EURO. „Říká se, že se v krajích vytváří personální záloha pro vysokou politiku, ale já se bojím, že praxe řízení kraje nebude třeba v poslaneckých kruzích dobře vnímána. Budeme nemilovaným dítětem pro vládní garnituru, ať tam bude sedět kdokoli. A pro nás je jednodušší, když soupeříme se socialistickou vládou. Lidovci své hejtmany skousli, mají jich méně. Zkrátka takové to soupeření s centrální vládou tu bude stále a společné stranické tričko tomu ani tak moc nezabrání,“ domnívá se Pavlík. Zároveň si myslí, že současní hejtmani by mezi sebou stejně dobře respektovali i zástupce jiných stran než ODS a KDU-ČSL. „Ten poměr 9:5 by se mohl klidně změnit, nemělo by to vliv. Samozřejmě, pokud by někdo nebyl z té šílené komunistické partaje,“ rychle doplnil liberecký hejtman s tím, že váhu má nejen úřad, ale i osobnost.
Podruhé Pavlík nechce kandidovat mimo jiné prý proto, že hejtmanská funkce si žádá jiný typ politika. „Já byl vhodný typ pro první, ustavující období. Teď je čas, aby přišel někdo jiný, já to kdysi nazval politik s břichem, co žoviálně hledá holčičky a krájí si chléb se solí,“ říká s úsměvem někdejší přednosta libereckého okresního úřadu.
Evžen Tošenovský, který předloni ohlásil a poté stáhl kandidaturu na nejvyšší post ve straně, je přesvědčen, že ODS v současnosti neumí zacházet s velkou politickou silou svých hejtmanů. „Troufám si říct – a nemyslím to proti Mirku Topolánkovi – že ODS obecně tu sílu nevyužívá. To není povzdech, tak to prostě je. Myslím, že je ta síla špatně chápána, na druhou stranu existuje trochu hloupý pocit konkurenčních vztahů,“ říká. Ústecký hejtman Šulc soudí, že komunikace se stínovou vládou ODS už probíhá. „Běžně se bavíme. Oni samozřejmě musejí nabýt pocitu, že nám nebo mně nejde o jejich křesla,“ zdůraznil Šulc. Osobně je přesvědčen, že naprostá většina současných hejtmanů za ODS by vůbec neměla zájem odejít do velké politiky v Praze.

Ještě silnější.

Tošenovský předpovídá, že po příštích krajských volbách význam hejtmanů určitě vzroste. Nepůjde už totiž o úředníky, kteří budou hlídat, aby měli kde sedět a zda úřad funguje, nebudou ani přebírat stovky škol nebo sanitky záchranných služeb. „Stanou se z nich silní političtí hráči, kteří před sebou budou mít čtyřletý mandát. Vstoupí do něj už s nějakou představou, zatímco předtím chtěli jen přežít. Dosud se hejtmani k centrální moci chovali korektně a síly nezneužívali, ale nevím, jak se budou chovat po volbách,“ upozorňuje. „Může se stát, že v některých situacích hejtmani řeknou: tak pánové, tohle už je moc.“
Tošenovský připouští, že zvládnout krajskou dimenzi může být pro ODS velmi komplikované, jak se kdysi obával i Václav Klaus. Laťka devíti hejtmanů z celkem čtrnácti postů v regionech je nastavena příliš vysoko. „Bude velmi záležet na předsedovi ODS, aby po volbách našel tu správnou rovnováhu a využil krajské síly,“ radí lídr moravskoslezského kraje. O tom, že obecně význam krajské samosprávy poroste, je přesvědčen i liberecký hejtman Pavlík. „Ať ústředí chce, nebo nechce,“ tvrdí. Soudí, že poroste i význam hejtmanů v politických stranách. „Vysloužilí nebo délesloužící představitelé krajů budou dobrými kandidáty pro špičkovou politiku a regiony je tam budou tlačit,“ předpokládá.
Schopnosti hejtmanů jsou natolik velké, že by každý z nich byl schopen zastávat pozici ministra. To si myslí jihomoravský hejtman Juránek. Příčinou, proč sociálním demokratům chybějí v regionech schopní lidé, vidí právě v tom, že je ČSSD musela stáhnout do Prahy. Tošenovského nejvíc mrzí, že neexistuje žádná politická diskuse o tom, jak má být řízen stát. Mezi státem, kraji a obcemi neexistuje vztah podřízenosti nebo nadřízenosti, jsou to tři suverénní veličiny. Do parlamentu má jít v brzké době zákon, který vylepší příjmy krajů (o 27 miliard korun) tak, že místo s dosavadními asi třemi procenty daňových výnosů budou hospodařit přibližně s patnácti. „To je však pouhý přesun, není v tom žádná zásadnější myšlenka,“ stěžuje si předseda Asociace krajů.

Za Zemana nebo za Špidly?

Význam kolegia hejtmanů podtrhuje skutečnost, že čas od času je na své zasedání pozve vláda. O něco častější jsou schůzky s ministrem vnitra Stanislavem Grossem, garantem správní reformy. Koho měli hejtmani radši, Zemana nebo Špidlu? „Zeman byl postava sui generis,“ vzpomíná plzeňský hejtman Zimmermann. „Setkání probíhala každého půl roku, vždycky byl v dobré náladě (hejtman se usmívá), vtipný, veselý. Myslím, že si příliš nevážil lidí kolem sebe, ani ministrů, ani hejtmanů. S jedinou výjimkou, a tou byl Václav Klaus. Ve vztahu ke krajům to ale bylo za Zemana i za Špidly podobné: Zdvořile jsme se sešli, diskutovali, odcházeli s vědomím závěru, ale realita pak byla o významný kus posunuta“. To vadí i zlínskému hejtmanovi Františku Slavíkovi (KDU-ČSL), který považuje komunikaci s vládou pouze za jednostrannou. „Kraje jsou jen v roli žadatele nebo upozorňovatele na možné problémy, a to je málo. Mohli jsme být dál,“ řekl týdeníku EURO. Podrobně si atmosféru návštěvy na jednání obou kabinetů pamatuje liberecký hejtman Pavlík: „Vypadalo to, že Zeman předal řízení panu Grossovi a že nás příliš neposlouchá. Ministři tam byli takřka všichni a tvářili se, že dávají dobrý pozor, o čem se povídá. Po několika hodinách se pan Zeman zdánlivě probudil, brilantně shrnul, co bylo řečeno, rozdal úkoly jednotlivým resortním ministrům a ti jen kývli. Ve vládě pod taktovkou pana Špidly ať jsme říkali, co jsme říkali, poslouchal nás jen pan premiér a jeden z ministrů. Ostatní buď vůbec nepřišli, nebo si četli noviny, psali na notebooku, bavili se a jedli,“ popsal Pavlík. Jako dobrou nehodnotí komunikaci se Špidlovou vládou ani královéhradecký hejtman Pavel Bradík. „Jako hejtmani jsme se s ní sešli jen dvakrát,“ uvedl pro týdeník EURO. „Někdy mi připadá, jako například v případě nešťastného zákona o přezkoumávání hospodaření územních samosprávních celků, že se vláda dokonce snaží do samosprávy krajů přímo zasahovat. To pokládám za velmi nešťastné,“ posteskl si.
Petr Bendl naopak Zemana i Špidlu přeskočil a vyřídil si to s aktuálnějším soupeřem své strany, Stanislavem Grossem. „Zemanovi jsem vždycky vyčítal, že reformu veřejné správy neměl v rukou on, ale že vše nechal na Grossovi, který to nezvládl a nezvládá. Nemá žádnou vizi, nemá dokonce na ministerstvu ve významné funkci žádného člověka, který byl někdy významným regionálním politikem nebo primátorem, starostou. Nemá zpětnou vazbu,“ soudí Bendl. Opačný názor na ministra vnitra má hejtman Šulc. Ten si pochvaluje, že vnitro komunikovalo s kraji v době povodní bezkonkurenčně nejvíc, problémy vidí spíše ve zdravotnictví, ve školství a v sociální sféře. „Zrovna se Standou Grossem fungují kontakty nejlíp,“ myslí si. Šulc ovšem zastává názor, že problémy s kraji bude mít bez rozdílu každá vláda a je prý jen na osobní statečnosti ministrů, jakých kompetencí se vzdají. „Každý chlap je od přírody velmi pohodlný, i když je pracovitý. Já kdybych byl ministrem, tak bych maximální množství kompetencí převedl na kraje a pak bych jen chodil rozdělovat peníze a kontroloval,“ dušuje se.

Hejtmani ve sněmovně.

O tom, jakou politickou sílu hejtmani mají, se předseda jejich asociace Evžen Tošenovský přesvědčil, když jako skupina navštívili Poslaneckou sněmovnu. „I když se to odehrávalo jen v té parlamentní bublině, bylo ve vzduchu cítit obrovské napětí, že je tady najednou třináct hejtmanů. To neříkám nafoukaně, to byl normální, lidský efekt,“ zdůraznil moravskoslezský hejtman. „Ani náznak, že by nás sněmovna vítala. Najednou se střetli dvě velmi silné politické entity,“ líčí svůj zážitek.
Je paradoxní, že úkol vybudovat základy krajské správy připadl z větší části ODS, když právě tato strana byla v době zřizování krajů jejich největším odpůrcem. Povedlo se, primátor Bém dokonce mluví o tom, že „právě hejtmani drží úroveň a kvalitu samosprávy na poměrně slušné úrovni“. Dokonce dodává, že jejich práce je nesmírně důležitá a že obavy z krajského systému se nepotvrdily.
Koneckonců, člen sekundární vlády země jinak mluvit ani nemůže.

Čtrnáct „ministrů“ Radu Asociace krajů České republiky (AK ČR) tvoří třináct hejtmanů a primátor hlavního města Prahy. Každý z členů se v rámci Rady neoficiálně specializuje na určitou problematiku, což je dáno osobní občanskou profesí, krajskou tradicí a angažmá v odborných komisích AK ČR.

• Evžen Tošenovský (ODS), hejtman Moravskoslezského kraje, předseda AK ČR. Finance, rozpočet, informatika.

• František Dohnal (nestraník, za KDU-ČSL), hejtman kraje Vysočina, místopředseda AK ČR. Finance, rozpočet, informatika.

• Roman Línek (místopředseda KDU-ČSL), hejtman Pardubického kraje, místopředseda AK ČR. Vztahy s Evropskou unií, rozpočet.

• Petr Bendl (místopředseda ODS), hejtman Středočeského kraje. Doprava, zdravotnictví.

• Pavel Bradík (ODS), hejtman Královéhradeckého kraje. Legislativa, státní správa.

• Jan Březina (KDU-ČSL), hejtman Olomouckého kraje. Regionální rozvoj, Evropská unie, zdravotnictví.

• Stanislav Juránek (KDU-ČSL), hejtman Jihomoravského kraje. Zemědělství.

• Josef Pavel (ODS), hejtman Karlovarského kraje. Cestovní ruch.

• Pavel Pavlík (ODS), hejtman Libereckého kraje. Legislativa, kompetence veřejné správy.

• František Slavík (KDU-ČSL), hejtman Zlínského kraje. Životní prostředí, školství.

• Jiří Šulc (ODS), hejtman Ústeckého kraje. Životní prostředí, zdravotnictví.

• Jan Zahradník (ODS), hejtman Jihočeského kraje. Školství, životní prostředí, doprava.

• Petr Zimmermann (ODS), hejtman Plzeňského kraje. Zdravotnictví.

• Pavel Bém (ODS), od roku 2002 primátor hlavního města Prahy. Regionální rozvoj.

Společenstvo hejtmanů Kolébkou Asociace krajů České republiky je loď „Arnošt z Pardubic“. Na její neutrální půdě při plavbě po Labi mezi Hradcem Králové a Pardubicemi deklarovali 5. ledna 2001 čeští hejtmani spolu s pražským primátorem (tehdy Jan Kasl) úmysl založit názorovou platformu hájící a prosazující společné zájmy krajů. Zakladatelskou smlouvu z 8. června 2001 podepsalo jen sedm krajů – Karlovarský, Liberecký, Moravskoslezský, Pardubický, Ústecký, Zlínský a kraj Vysočina. V září 2001 ke smlouvě přistoupilo dalších pět krajů – Jihočeský, Královéhradecký, Olomoucký, Plzeňský a Středočeský. V červnu 2002 se členem Asociace krajů stal Jihomoravský kraj a jako poslední se v březnu 2003 připojilo hlavní město Praha.
Vrcholným orgánem je rada, čtrnáctičlenný sbor krajských představitelů. Usnesení se přijímají nadpoloviční většinou, v důležitých otázkách však mají jednotliví hejtmani nepsané právo veta. Zasedání se konají jednou za šest týdnů, hostitelem je pokaždé jiný kraj.
Rada si vytvořila třináct poradních komisí, v každé z nich je čtrnáct zástupců všech regionů (nejčastěji náměstci hejtmanů nebo radní).
1. Komise pro cestovní ruch
2. Komise pro dopravu
3. Komise – grémium krajských ředitelů
4. Komise pro financování krajů
5. Komise pro informatiku
6. Komise pro kulturu a památkovou péči
7. Komise pro regionální rozvoj
8. Komise pro sociální záležitosti
9. Komise pro školství
10. Komise pro veřejnou správu
11. Komise pro zdravotnictví
12. Komise pro životní prostředí a zemědělství
13. Komise pro veřejné vztahy