Jihoamerická Bolívie se sice vyznačuje neuvěřitelnou přírodní rozmanitostí, zároveň je to ale také země, která si prošla bezpočtem revolucí a kterou často sužují nejrůznější ekonomicko-sociální problémy. Třeba jako nyní, kdy její obyvatelé musí čelit nejrychleji rostoucí inflaci za uplynulých takřka 20 let.
Ačkoliv je tento latinskoamerický stát, jak připomíná agentura Reuters, významným producentem zemního plynu, jeho export do zahraničí poslední dobou vázne ruku v ruce s tím, jak nepřibývají nová naleziště, jež by nahradila ta, která jsou již z větší či menší míry vytěžená.
V důsledku toho klesají devizové rezervy tamní centrální banky (zejména ty denominované v amerických dolarech), takže není ani z čeho hradit zboží, které putuje opačným směrem. Bolivijským zemědělcům zároveň rostou vstupní náklady, což pro změnu pramení ze skutečnosti, že země musí v současnosti dovážet pohonné hmoty ze zahraničí (především z Argentiny, Paraguaye a Ruska), ačkoliv se na jejím území nacházejí rozsáhlá ložiska ropy, již však nedokáže vytěžit a zpracovat.
Maso zdražilo o třetinu, rýže skoro o 60 procent
Nedostatek benzínu a nafty pochopitelně pociťují i běžní lidé, kteří jsou nuceni ve frontách u čerpacích stanic trávit celé hodiny. To vše ještě více zatěžuje systém státních dotací, jenž dlouhé roky pomáhal udržovat ceny benzínu a nafty na relativně nízkých úrovních.
„Všechno je tak drahé, že nám nezbývají žádné peníze,“ stěžují si lidé na trhu s potravinami nejen ve městě La Paz, kde sídlí vláda a které je obklopené vrcholky And. Dříve prý stačilo na týdenní nákup 100 bolivijských bolivijanů (zhruba 335 korun), dnes takovou sumu utratí za jídlo během jednoho dvou dnů.
„Inflace v případě potravin dosahuje asi 17 procent, ale u některých se ceny v posledních měsících i během loňského roku zvýšily ještě výrazněji. Například rýže za posledních 12 měsíců zdražila o 58 procent, cena masa o 30 procent a cena ryb o více než 40 procent,“ popisuje realitu ekonom z La Paz Jose Luis Evia.
Jen jedno jídlo denně
Situace ohledně rapidního nárůstu inflace, která se aktuálně pohybuje kolem 13procentní hranice, zašla dokonce tak daleko, že si mnoho domácností muselo utáhnout opasky a omezit jídlo. V některých rodinách mají třeba jen jedno denně, jelikož na víc jim vydělané peníze zkrátka a dobře nestačí.
„Musím pracovat jako řidič, truhlář, zámečník i jako malíř. Musím dělat od každého trochu, abych vydělal víc peněz,“ vysvětluje během postávání v dlouhé frontě na benzín taxikář Samuel Castillo.
Od prosperity ke krizi
Socialistická strana, která dominuje bolívijské politice od roku 2006 (nejprve v čele s Evo Moralesem a jeho stranou MAS, nyní s jeho nástupcem Luisem Arcem – pozn. red.), některé základní komodity dlouhodobě dotuje. Nyní ale její snahy udržet ekonomiku země nad vodou přicházejí vniveč. To samozřejmě Arceho popularitě v době pár měsíců před prezidentskými volbami nikterak neprospívá.
Faktem přitom je, že míra inflace byla v Bolívii v minulém desetiletí jednou z nejnižších v celé Latinské Americe. Země v tomto ukazateli překonávala své regionální protějšky, jako jsou Brazílie, Mexiko a Peru, zatímco nyní naopak zaostává pouze za Argentinou a Venezuelou, kde tempo zdražování navíc pozvolna klesá.
Bolívijská vláda současná opatření pro snížení inflace na dotaz Reuters nijak neokomentovala. Agentura každopádně dodává, že jisté kroky k vyššímu dovozu paliva podniká, a to včetně toho, že firmám umožňuje platit za takový dovoz kryptoměnami.