Dvě ženy ve vedoucích funkcích tvrdí,...
Celý podtitulek: Dvě ženy ve vedoucích funkcích tvrdí, že manželské páry mohou využívat zásady uplatňované v zaměstnání
Julie Bellová a Donna Brownová, vedoucí pracovnice společnosti United Air Lines v Chicagu, jsou obě velmi šťastně vdané. Takový je konec tohoto příběhu, který začal před několika lety, když Julie a Donna uvažovaly o tom, že se rozvedou a budou vychovávat své děti samy. Místo toho se jim během jednoho dlouhého roku podařilo své muže změnit a své manželství zachránit. Dokázaly to tím, že se doma chovaly jako v řídících funkcích. Zcela otevřeně oznámily, co očekávají, s podnikatelskou přesností stanovily cíle (pro vzpurné muže) a měřily výsledky. „Je to jako opravdu dobré projektové řízení,“ tvrdí Donna. A z nějakého důvodu to fungovalo.
Pro Julii a Donnu bylo využití podnikatelských zásad v jejich manželství čímsi přirozeným. Byly to ženy, které toho dosáhly hodně ve své profesi. Julie, v současnosti dvaatřicetiletá, je ředitelkou zajišťování strategických zdrojů; dvaačtyřicetiletá Donna je ředitelkou podnikových lidských zdrojů. Měly důvěru ve své dovednosti na pracovišti. Doma se však trápily a vinily své manžele z toho, že ničí rodinný život. Došlo to tak daleko, že na podzim 2001 Donna vyhodila Davea, který byl tehdy v domácnosti a staral se o jejich dvě děti. Julie vyzvala Phillipa, policistu, k odchodu na jaře 2002.
Až v roce 2004, když se jejich manželé stali vzornými partnery a vrátili se domů, se Donna a Julie dozvěděly, že ke svým manželským problémům zaujaly stejný postoj. Jejich nadřízená, obeznámená s podrobnostmi jejich soukromého života, jim navrhla, aby si o tom popovídaly. Pak je vybídla, aby daly dohromady knihu. Výsledkem je titul The Scorecard: How to Fix Your Man in One Year or Less (Zápis výsledků: jak nejdéle za rok napravit manžela), vydaný 4. května, který napsaly s Judith Newmanovou.
V tradici svépomocných knih a manažerských seminářů nabízí Julie a Donna program obsahující pět kroků: stanovení priorit, filtrování (jde o problém, který můžete snadno vyřešit sama?), rozbor (jak velkou spolupráci můžete asi očekávat?), naplánování správného přístupu, měření pokroku. Svou metodu popisují jako strategickou (zaměření pozornosti na základní příčinu problému), ne taktickou (úsilí o řešení symptomů). A jako u každého jiného projektu navrhují, aby se čas od času přehodnotily priority.
Když obě ženy předložily své plány na zvrat Phillipovi a Daveovi, kteří toužili po usmíření, přesto existovalo něco málo z toho, co by řídící pracovníci označili za nucení k ústupu. A není divu: Julie a Donna vyzvaly své muže, aby přehodnotili všechno, od svého povolání přes roli otců až po svůj milostný život. „Zpočátku jsme kladly opravdu velké nároky,“ vzpomíná Julie, „když nám ukázali, že mají vůli ke změně, byly jsme mírnější.“ Donna vypráví o jedné zkoušce, jíž Davea podrobila po půlroce. Vyzvala ho, aby podstoupil terapii a vyřešil to, co ona považovala za depresi; on prohlásil, že by pro ně mohlo být přínosné manželské poradenství. Místo toho, aby se tohoto nápadu chopila a zařídila všechno potřebné, nechala na Daveovi, aby našel manželskou poradnu, vyřešil otázky pojištění, sehnal paní na hlídání dětí a před každou návštěvou v poradně se pro ni zastavil v práci. A k jejímu velkému údivu to všechno udělal.
Funguje to oboustranně.
Jedno vedlo k druhému a Donna s Julií si brzy uvědomily, že se také ony musejí chovat jinak. „Naše pracovní já bylo v nás to nejlepší,“ prohlašuje Donna, „teď se doma podobáme spíše těm osobám, jakými jsme v zaměstnání.“ Pokračuje: „Celý den v kanceláři mluvím o řízené komunikaci. Je třeba na ni myslet, nebo se nezdaří. Jak jsem mohla být tak hloupá doma? Tolik jsem toho nechávala náhodě.“ Julie to vyjadřuje takto: „V zaměstnání člověk nemá nikdy náhodný úspěch a nemůže ho mít ani doma.“
Jejich kolegové prý zatím na jejich představu o řízení manželství reagovali se zvědavostí, i když ne nadšeně. Julie a Donna jsou si jisté, že manželé všude změní názor, až si uvědomí, že – jak tvrdí Julie – tento přístup „odstraňuje dramatické napětí a citové vydírání“, jež je v mnoha vztazích běžné. A že funguje oboustranně.
Například Dave a Phillip se naučili používat taktiku svých manželek zpětně na nich. Nedávno byla Donna stále nervóznější, když se s Davem připravovali na dovolenou s jejími rodiči. Když udělala sarkastickou poznámku o jeho úsilí, prohlásil: „Tvůj seznam toho, co je třeba udělat, není stejný jako můj. Jestli potřebuješ pomoc, probereme si svoje priority.“ Na to Donna odpověděla: „Ty používáš moje nástroje na mně? To je ale sexy!“
Podnikatelské strategie k domácímu použití
- Jednejte se svým partnerem se stejným respektem, s jakým jednáte se svými kolegy
- Jasně formulujte, co očekáváte
- Stanovujte si cíle společně
- Když jde o řešení problémů, buďte nápadití a soustřeďte se na konečné výsledky
- Dbejte na dobrou zpětnou vazbu
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
