Cla zaváděná prezidentem Donaldem Trumpem mění globální obchodní toky a zvyšují ceny pro americké spotřebitele. Podle serveru CNBC ale neplní svůj hlavní cíl, kterým je oživení domácí produkce, a to ani v případě primárního hliníku. Právě naopak, prudce rostoucí ceny elektřiny v USA stále častěji vedou spíš k uzavírání hutí než k jejich opětovnému spouštění.
Dopad cel ve výši 25 procent je na fyzickém trhu s hliníkem jasně viditelný. Zatímco referenční ceny tohoto materiálu na Londýnské burze kovů (LME) ukazují globální průměr, skutečné náklady na jeho pořízení zahrnují regionální poplatky za dodávky. Aktuálně tedy do značné míry odrážejí právě náklady na cla. Naproti tomu evropské poplatky jsou podle analytiků JPMorgan od začátku roku o více než 30 procent nižší, a tak vzniká významný rozdíl přímo způsobený obchodní politikou USA.
„Tyto náklady nakonec ponesou koncoví spotřebitelé,“ potvrdil CNBC Trond Olaf Christophersen, finanční ředitel norské společnosti Hydro, jednoho z významných světových výrobců hliníku, který byl dříve známý jako Norsk Hydro.
Dopad cel už pociťuje například Thule Group, která u společnosti Hydro nakupuje hliník na své střešní boxy na auta. Skupina uvedla, že plánuje zvýšit ceny přibližně o 10 procent, i když většinu zboží prodávaného v USA vyrábí lokálně. Připlatí si totiž za suroviny, jako je ocel i inkriminovaný hliník, jež obě prudce zdražily.
Jak oživit hutě v USA?
Za největší překážku považují zástupci hliníkářského odvětví nedostatečný přístup k dlouhodobě levné energii. „Ceny energií jsou pro hutě významnou součástí celkových výrobních nákladů,“ vysvětlila Ami Shivkar, hlavní analytička pro trh s hliníkem ve firmě Wood Mackenzie. A protože neklesají, nutí tyto americké průmyslové podniky k propouštění i uzavírání provozů.
Kanadské, norské a blízkovýchodní hliníkárny si obvykle zajišťují dlouhodobé energetické smlouvy nebo provozují vlastní výrobní zařízení. Kapacita těch amerických se však do značné míry spoléhá na krátkodobé energetické kontrakty, což je znevýhodňuje. A nedávné události týkající se významných amerických výrobců zranitelnost v oblasti energetiky pouze a jen potvrzují.
Například v březnu 2023 korporace Alcoa Corp. oznámila trvalé uzavření své hliníkárny Intalco s kapacitou 279 tisíc metrických tun. Konkrétně firma uvedla, že zařízení „nemůže být dlouhodobě konkurenceschopné“, částečně proto, že „nemá přístup k energii za rozumné ceny“. V červnu 2022 pak potkal podobný osud i Century Aluminum, největšího amerického producenta primárního hliníku. Společnost tehdy musela dočasně odstavit svoji masivní huť v Hawesville v Kentucky, což zdůvodnila tím, že náklady na energii potřebnou k provozu zařízení „se ve velmi krátkém období oproti historickému průměru více než ztrojnásobily“.
Technologický sektor jako hlavní konkurence
Poptávka po elektřině z neprůmyslových zdrojů v posledních letech vzrostla, což Christophersen přičítá mimo jiné boomu umělé inteligence a datových center. „Technologický sektor má mnohem vyšší platební schopnost než hliníkářský průmysl,“ zmínil a poukázal na dvouciferné marže ve srovnání s nízkými jednocifernými provizemi u výrobců hliníku.
Cla sice nedokážou nastartovat domácí produkci, ale nepopiratelně způsobují jev, který Christophersen nazval „přeuspořádáním obchodních toků“ – když se přístup na americký trh stane příliš nákladným nebo omezeným, začnou kovy proudit do jiných destinací. To se projevilo třeba ve chvíli, kdy mimořádně vysoká americká cla na kanadský hliník (25 procent nad rámec běžných hodnot) dočasně zatraktivnila jeho vývoz do Evropy.
Celní tarify uvalené současnou americkou administrativou s sebou pochopitelně přináší i řadu dalších vedlejších efektů. Tak například nepřímo ovlivňují i růst domácích cen šrotu, což se dotklo třeba právě firmy Hydro, která platí za největšího světového výrobce extrudovaného hliníku a ve svých amerických provozech využívá jak šrot domácí, tak kanadský primární kov.
„Nakupujeme americký šrot, tedy místní surovinu. Přesto jeho ceny nyní nepřímo zahrnují náklady na clo, které musíme zaplatit. A potom je přenášíme na zákazníka, úplně stejně jako v případě hliníku,“ uzavřel Christophersen.
