Obrázek českého realitního trhu už dlouhou dobu příliš optimistický není. Vloni na něm, minimálně na několik příštích měsíců, potažmo let, došlo k opětovnému celoplošnému růstu cen, jenž dosáhl meziroční úrovně sedmi procent. Podle odborníků za to mohou hlavně nedostupné hypotéky, katastrofální povolování staveb, stejně jako demografie či stěhování lidí z okolí do krajských měst.
Dle analýzy online platformy Bezrealitky spadající pod skupinu EHS je nicméně potřeba zohlednit minimálně ještě jeden další zajímavý faktor. A sice pokračující rozšiřování dálniční sítě, kdy jen vloni přibylo rekordních 110 kilometrů, a zprovozňování dalších silničních i železničních staveb.
Nejvíce se to podle zmíněné analýzy projevilo tam, kde dálnice zkrátila dojezd do nejbližší krajské metropole zhruba o 10 až 15 minut. V takové lokalitě se zvedají ceny nemovitostí i pozemků a roste poptávka obyvatel, kteří do krajského města dojíždějí. Cenový skok tam bývá markantní i proto, že ceny často rostou z nízkého základu.
„Druhý nejvyšší růst jsme zaznamenali tam, kde železnice spojila atraktivní regionální centrum s hlavním městem. To přitáhlo především rodiny, které hledají kombinaci bydlení mimo velkoměsto, ale zároveň potřebují rozumnou dojezdovou dobu. Jejich zaměstnání, které vykonávají hybridně či vzdáleně, totiž zůstalo v hlavním městě. Typickým příkladem je Tábor, krajská města jako Plzeň nebo České Budějovice,“ popisuje dopady šéf společnosti Bezrealitky Martin Ponzer.
Pozitivní impuls pro rekreační nemovitosti
Jen za posledních pět let v blízkosti nových dopravních staveb stouply ceny těch nejkvalitnějších nemovitostí – tedy rodinných domů a bytů – až o třetinu nad krajský průměr. Ceny pozemků se pak zvedly asi o 15 až 20 procent.
Zásadní vliv na jejich hodnotu mělo například rozšíření dálnic v Královéhradeckém a Pardubickém kraji. Regiony v jižních Čechách v poslední dekádě hodně ovlivňuje zase modernizace železnice a dostavba dálnice D3.
Kromě samotných krajských měst, jako jsou České Budějovice, Hradec Králové nebo Pardubice, se dopravní stavby zásadním způsobem dotkly například realitního trhu ve zmíněném Táboře, Jaroměři či Rokycanech. Překvapivě beze změn zůstala situace v Písku, kam se přiblížila dálnice D4. Na druhou stranu tam zase vzrostly především ceny rezidenčních nemovitostí, jež byly původně u hlavních tahů a trpěly nadměrnou dopravní zátěží. Její následný pokles tyto stavby logicky zhodnotil.
Z neprodejných nemovitostí se stávají prodejné
Ceny chat a chalup vyskočily na rekordní úrovně během nedávné covidové pandemie, kdy lidé hromadně opouštěli města a pracovali vzdáleně. V posledních pár letech sice došlo k jejich celkem zásadnímu snížení, výše popsaný jev jako by jim ale opět dodal čerstvý vítr do plachet. Dle Ponzera bez nadsázky platí, že dokončená dopravní infrastruktura dokáže z některých neprodejných nemovitostí udělat prodejné. Projevilo se to například v Karlovarském kraji, kam směřuje dálnice R6.
„Skutečně existují nemovitosti, které dnes nemají šanci získat nového vlastníka, pokud je nechce majitel prodávat za cenu pozemku. Nejčastěji jsou to chalupy a vesnické domy pro budoucí rekreaci ve špatném stavu, vyžadující generální rekonstrukci. Pokud se u takových nemovitostí zásadně sníží doba dojezdu do hlavního města, mohou se k nim dostat noví zájemci,“ vysvětluje.
Čas „ode dveří ke dveřím“ se různí
Kromě měnících se cen dochází na tuzemském nemovitostním trhu i k dalšímu zajímavému vývoji, a sice na straně preferencí domácností ohledně dojezdové doby, která už zdaleka není univerzální. Lidé své požadavky poslední dobou celkem zásadně mění, přičemž zde převládají dva ve skutečnosti protichůdné trendy.
U jedné skupiny domácností se akceptovaná doba dojezdu do zaměstnání nebo lokálního centra opět prodloužila. Někteří jsou ochotni akceptovat čas „ode dveří ke dveřím“ v délce až 95 minut s preferencí železničního spojení. Týká se to především lidí, kteří pracují na home office a do kanceláře se vypraví třeba jen dvakrát do týdne.
V případě druhé skupiny, a sice lidí, kteří dojíždějí do práce každý den, je trend zcela opačný. Doba dojezdu klesá, přičemž se již dostala pod hranici 55 minut, takže se nachází blízko hodnoty z období před pěti lety. Tato skupina přitom preferuje většinu možných druhů dopravy od individuální přes železniční až po MHD.
