Minulý pátek ztroskotal druhý pokus dosadit do čela Nejvyššího kontrolního úřadu partajní loutku. Jitka Kupčová z ČSSD ani Miroslav Beneš z ODS nezískali ve Sněmovně dostatek hlasů. Dobrá příležitost, aby se poslanci zamysleli nad tím, zda by přeci jen nebylo vhodnější zvolit nezávislou a respektovanou osobnost.
Prezident NKÚ není jen tak někdo. Vybírá viceprezidenty a členy kolegia, rozhoduje o plánu kontrol, zastupuje úřad navenek. Přitom se neustále dostává do střetu s politickými špičkami, protože Nejvyšší kontrolní úřad dohlíží na hospodaření ministerstev, parlamentu i prezidentské kanceláře. Proto je tak důležité najít někoho, kdo by stejně jako Lubomír Voleník dokázal v těchto bitvách zůstat přísným a nestranným soudcem. Zesnulý prezident se do čela NKÚ dostal coby silná osobnost, jíž stranická příslušnost nebránila v nezávislosti. Šlo něco takového čekat od Kupčové či Beneše? Těžko. Oba se k vysokým postům ve svých partajích dostali zejména díky schopnosti splynout s hlavním proudem, poslušnosti a loajalitě. To jsou dobré vlastnosti pro posty ve Sněmovně či pro řízení strany, ale u prezidenta NKÚ? Jak by se tyto šedé myšky zachovaly, až by se silné figury ČSSD či ODS coby ministři dostali do hledáčku NKÚ? Je potřeba hodně představivosti k víře, že by se Kupčová pustila do křížku s Grossem, nebo Beneš sTlustým. Kupčová už prohlásila, že do další volby nepůjde a Beneš by měl učinit totéž. Uvolní se tak prostor pro hledání lepších kandidátů. Dosavadní zkušenost při obsazování postů v působnosti Sněmovny však zavdává důvod k obavě, že největší šanci opět budou mít oddaní partajní tahouni.
