Nebyla to ruská anexe Krymu. Nebyl to následný konflikt na Donbasu. A nebyla to dokonce ani plnohodnotná invaze na Ukrajinu, která se přelila v nejhorší vojenský konflikt v Evropě od konce druhé světové války. Evropu a její politiky, pokud jde o otázku zbrojení, probral až staronový americký prezident Donald Trump, respektive jeho únorové „pohoštění“ ukrajinské hlavy státu Volodymyra Zelenského v Bílém domě.
Ona schůzka v Oválné pracovně a jí předcházející rétorika současné americké administrativy, která se čím dál tím více snaží ze skutečné oběti dělat agresora, zdejším politickým činitelům připomněla, o čem se do té doby spíše jen šuškalo. A sice, že závazek USA v rámci NATO nemusí být, minimálně po následující čtyři roky, tak neochvějný jako doposud.
Jak naštěstí ukazuje dění posledních dní, evropští lídři si jsou těchto výzev plně vědomi a po více než 10 letech od vypuknutí ruské války na Ukrajině začínají tváří v tvář kremelské hrozbě konečně přecházet od slov k činům. Důkazem toho budiž i nově schválený fiskální balíček německého Spolkového sněmu, jenž v příštích letech počítá s vynaložením stovek miliard eur, které půjdou právě na investice v oblasti tamní infrastruktury a na posílení vlastní obranyschopnosti.
Půl bilionu eur na rozvoj infrastruktury
Zmiňovaný fiskální stimul, na němž se shodly strany CDU/CSU (Křesťanskodemokratická unie a Křesťansko-sociální unie Bavorska) a SPD (Sociálnědemokratická strana Německa), které s velkou pravděpodobností vytvoří příští německou vládu, má podle hlavního ekonoma ČSOB Private Banking Dominika Rusinka tři hlavní pilíře. „Zaprvé, investice v rozsahu 500 miliard eur (zhruba 12,5 bilionu korun) do infrastruktury v následujících dvanácti letech, z čehož bude – jako ústupek Zeleným (kteří balíček rovněž podpořili, pozn. red.) – směřovat jedna pětina do zelené transformace. Zadruhé, výdaje na obranu nad jedno procento HDP jsou vyňaty z dluhové brzdy a německá vláda tak může z aktuálních 2,1 procenta HDP směřovat k cíleným 3,5 procenta HDP. Zatřetí, spolkové země mohou nově vykázat (strukturálně) deficitní hospodaření v rozsahu 0,35 procenta HDP, podobně jako centrální vláda,“ objasňuje.
Rusinko je přesvědčen, že naši západní sousedé tímto krokem dávají po mnoha dekádách celkem jasně najevo ostrý odklon od vysoce konzervativní a současně svazující fiskální politiky, a to nejen směrem k většímu důrazu na vlastní bezpečnost, nýbrž i k masivní podpoře tamního hospodářského růstu. Pravda, zrušení dluhové brzdy pochopitelně znamená větší zadlužení země, na což nejen světové ratingové agentury nemusejí hledět s libostí, zároveň se tím však ono ekonomické oživení může dostavit o to rychleji a intenzivněji.
„Kielský institut pro světové hospodářství (IfW) zvýšil odhad růstu německé ekonomiky v příštím roce na 1,5 z dříve předpokládaných 0,9 procenta. To je z hospodářského pohledu dobrá zpráva nejen pro Německo, ale i pro nás, protože jsme s vývojem v Německu těsně svázáni a i naše firmy díky tomu mohou více vydělávat,“ míní Tomáš Tyl, partner společnosti Fichtner zabývající se obchodováním s cennými papíry.
Fiskální bazuka
Někteří analytici o schváleném vládním stimulu hovoří jako o „fiskální bazuce“ pro tamní hospodářství. „To přitom během posledních pěti let v podstatě přešlapovalo na místě, když jeho výkon na konci loňského roku stále odpovídal pouze poslednímu předpandemickému čtvrtletí roku 2019. Z hlediska hodnocení vývoje po pandemii je tak na tom Německo z největších ekonomik eurozóny jednoznačně nejhůře,“ připomíná Martin Gütler z Ekonomického a strategického výzkumu Komerční banky.
Jedním z nejproblematičtějších faktorů, jež sousední hospodářství dostaly do stavu, v jakém se nyní nachází, byly podle něj v posledních pěti letech právě nedostatečné investice: „Na konci loňského roku byl celkový objem fixních investic oproti předpandemickému období v Německu nižší o zhruba sedm procent. To v kontextu drahých energií a pracovní síly, která je zároveň nedostatková, vedlo ke zpomalení tempa, jakým je německá ekonomika schopna dlouhodobě růst.“
Příští rok až o 0,3 procentního bodu pro české HDP navíc?
Jaké konkrétní efekty by s sebou avizovaný fiskální balíček, totiž ona „finanční bazuka“, měl přinést? „V první fázi zejména zlepšení sentimentu na úrovni podniků i domácností, což může zlehka vylepšit už letošní růst německé ekonomiky,“ soudí Rusinko a pokračuje: „Investice do infrastruktury (a v menší míře také do obrany) ale viditelně vylepší růst HDP až v letech 2026 a 2027, kdy dojde k jejich realizaci. Vzhledem k tomu, že německá ekonomika operuje dlouhodobě pod svým potenciálem, se příliš neobáváme silných inflačních tlaků. Částečnou brzdou růstu ale mohou být vyšší úrokové sazby, zejména na dlouhém konci výnosové křivky, které jsou určující pro investiční aktivitu podniků.“
Mělo by Česko zvyšovat výdaje na obranu?
Kýženého impulsu se nicméně dle analytika ČSOB dočkají i sousední ekonomiky, a tedy i ta česká, která je s ekonomikou Německa dlouhodobě úzce propojená. „Hrubým odhadem zhruba o 0,2 až 0,3 procentního bodu HDP v roce 2026,“ kalkuluje Rusinko, o kolik by si zdejší hospodářství právě zásluhou německého „infrastrukturně-obranného příspěvku“ mohlo výhledově polepšit. „O vzpruhu půjde především pro exportně orientovanou část průmyslu, která již více než dva roky čelí zabrzděné zahraniční poptávce,“ objasňuje dále.
Gütler z Komerční banky s názorem, že vyšší infrastrukturní výdaje v Německu mají potenciál podpořit evropský, a v konečném důsledku tedy i český průmysl, souhlasí, zároveň ale varuje před rizikem uvalení cel ze strany USA na zdejší automobilky, jež by tento pozitivní efekt mohlo do značné míry omezit. Otázkou navíc podle něj zůstává, na jaké konkrétní účely budou německé infrastrukturní investice vynaloženy.
„Zdali například půjde spíše o udržovací investice do dopravní infrastruktury, či investice do rozvoje nových technologií, nebo zdali budou podporována v německé ekonomice aktuálně silně zastoupená, avšak do budoucna méně perspektivní odvětví, či budou finanční prostředky směřovat do nových oblastí ekonomiky s vysokým potenciálem budoucího růstu. Tohle pak rozhodne o tom, bude-li se jednat o pouze dočasný stimul pro německou ekonomiku, nebo se zvýší i dlouhodobě udržitelné tempo jejího růstu, což by mělo pozitivní vliv na celou Evropu včetně Česka,“ uzavírá.
