Alternativní investice lákají lidi i proto, že jsou hmatatelné a mohou přinášet kromě zhodnocení i něco navíc. Třeba jako umění. Ovšem je potřeba obor dobře znát, anebo mít zkušeného galeristu, který dobře poradí a může i pomoci s budováním sbírky. K takovým patří třeba Tomáš Zapletal, majitel galerie Cermak Eisenkraft, kterou založil s Davidem Železným tak trochu „z donucení“, jak sám v žertu říká.
Jeho samotného ovlivnil dárek, který dostal ve svých patnácti letech. Byly to grafiky Kamila Lhotáka, jimž následně úplně propadl. O tři roky později začal podnikat a zároveň se vydal studovat filozofii, ke které vzápětí přidal i dějiny umění. Založil a později prodal IT firmu, nakladatelství i stavební společnost. A při studiu MBA absolvoval sérii přednášek na pařížské Sorbonně.
Dnes je ze Zapletala úspěšný galerista, kurátor a podnikatel. Spolupracuje s partnery jako Christie's, BMW, NASA nebo vládnoucími rodinami v arabském světě. Za sebou má přes 20 výstavních projektů a 17 knih o současném vizuálním umění. On sám do umění také investuje: „Věřím, že by se člověk měl obklopovat tím, co se mu líbí a co ho povznáší, a to také radím všem našim klientům.“
České umění jako bezpečný přístav
Trh s uměním v Česku dlouhodobě roste, přičemž přibývají i samotní investoři. Nic na tom nezměnil ani loňský rok, kdy se jen obrat za vydražená díla na veřejných aukcích vyšplhal na částku 1,5 miliardy korun, což bylo o sedm procent, respektive nějakých 100 milionů více než v roce 2023, uvádí první odhady server artplus.cz. Padl také rekordní prodej, obraz Početí/Danae od Františka Kupky se během dražby dostal na 126,5 milionu korun (po započítání 10procentní provize). A desítka nejdražších děl udělala dohromady 368 milionů, zatímco v roce 2023 to bylo o 115 milionů korun méně.
To není zdaleka vše. Velká část uměleckých předmětů se prodá neveřejně, prostřednictvím galeristů. „Můj odhad celého trhu jsou vyšší jednotky miliard korun,“ uvádí Zapletal.
Investujete do umění?
Prodej umění akceleroval covid, kdy měli lidé čas a rozhodli se nakupovat. Také se od té doby trh posunul více k online obchodu. Draží se teď hodně na internetu, anebo po telefonu. „A lidé v Česku kupují hlavně české umění, i když podíl zahraničních autorů postupně roste. Důvodem může být třeba fakt, že někteří sběratelé se zaměřují na určité období a chtějí sbírku doplnit právě o zahraniční díla. Někdy hraje roli konkrétní jméno jako třeba Picasso či Dalí. Tato díla se lépe zhodnocují, ale mohou zaznamenat i větší propad. Jejich cena je víc volatilní, než je tomu u českých autorů,“ popisuje galerista.
Nepředvídatelné faktory
Co se týká obchodů s uměním, každý rok je podle Zapletala jiný. Záleží hodně na tom, co se dostane na trh. Ceny mohou ovlivnit i výstavy, které vzbudí o autora zájem.
„To se stalo třeba s Kupkovými díly. Od té doby, kdy byl uznán spoluzakladatelem abstraktního umění a v Praze a Paříži se konala jeho mimořádně úspěšná retrospektivní výstava, ceny jeho děl rekordně vzrostly. Anebo se něco takového může stát se jmény malířů jako Georges Kars, Othon Coubine a François Zdeněk nebo François Maurice Eberl. Právě oni se dokázali nejvíce prosadit na pařížské meziválečné umělecké scéně. Jejich díla jsou totiž k vidění na právě končící výstavě Národní galerie,“ říká Zapletal s tím, že zmíněné Kupkovy obrazy patří mezi takzvané „blue chips“. Do stejné kategorie náleží také Filla či Šíma a přidávají se postupně i jména poválečných autorů jako Sýkora, Boštík, Malich nebo Medek – a samozřejmě Toyen.
Ceny jejích děl zase podle Zapletala ovlivnila zajímavá souhra okolností. Některé arabské rodiny se zaměřily ve svých sbírkách na ženy v umění a ve Francii zároveň vyšla kniha se stejným tématem, kde bylo jméno Toyen uvedené. A arabští investoři se poté začali předhánět v nákupech a vyšroubovali ceny na aukcích.
To cena Šímových děl v aukčních prodejích naopak mírně klesla poté, co se jeden rok dostala na trh velká sbírka jeho prací. Ovšem šlo o dočasnou odchylku, po které následovala korekce opět směrem vzhůru.
U současných umělců pak mají vliv třeba významná ocenění, aktuální výstava v renomované galerii, samotná osobnost autora nebo i sociální sítě. Může se dokonce stát, že komunikačně schopný, ale průměrný autor vytvoří okolo sebe bublinu, takže ceny jeho děl stoupají. Když se s ním nicméně cokoli stane, nastává korekce směrem dolů. A právě proto se vždy vyplatí poradit se s odborníkem, radí Zapletal.
Rostou ceny i průměrná investice
Ceny děl autorů, kteří se počítají mezi zmíněné „blue chips“, se zhodnocují sice jen o tři až pět procent ročně, ale jejich růst je velmi stabilní. Zato současné umění se může v ojedinělých případech zhodnotit o 100 až 200 procent za rok, i když obvyklejší je růst o desetinu až dvě. Však také podle Zapletala platí, že investice do mladých umělců, zvlášť těch na začátku kariéry, je podobně riziková jako ta do startupů. Člověk nikdy neví, jak to dopadne.
Existují ale i současní autoři, jejichž jména jsou již „ověřená“. Patří k nim podle Zapletala třeba Magdalena Jetelová, Vladimír Véla, Zdeněk Trs, Gabriela Těthalová nebo Jindřich Zeithamml. Některé z nich jeho galerie zastupuje. Spolupracuje však i s německými výtvarníky, například s Ruprechtem von Kaufmannem.
Jejich díla postupně rostou na ceně a přinášejí zajímavé zhodnocení. A rostou nejen ceny dražených děl, ale i výše průměrné investice. „Dříve se pohybovala mezi 200 až 300 tisíci korunami, dnes už to je 500 až 800 tisíc,“ odhaduje Zapletal.
Jeho slova dokreslují čísla zmíněného serveru o umění. Loni vzrostl počet obrazů, za něž zájemci zaplatili více než pět milionů korun, o čtyři na celkových padesát. Nad milion se podívalo 234 uměleckých děl, o osm více než o rok dříve. Jejich průměrná cena se vyhoupla na 4,6 milionu korun. Sice byla zhruba o 300 tisíc korun vyšší než v roce 2023, ale zaostala o 600 tisíc korun za dosud rekordním rokem 2021.
