Většinu dne tráví doma u televize nebo luštěním křížovek a v mezičase listují letákem Lidlu ve snaze najít co nejvíce zlevněného zboží, pro které si druhý den v sedm ráno budou moci zaskočit. Zhruba tak nějak si řada lidí dost možná představuje každodenní život typického českého seniora. Jenže ono to ve skutečnosti může být docela jinak.
Jak totiž poznamenává Josef Podlipný, partner a vedoucí obchodu ve společnosti Fichtner Wealth Managers, která se dlouhodobě věnuje tématu rodinného bohatství, Česko je v poslední době svědkem nástupu nové generace seniorů. Seniorů, kteří jsou, na rozdíl od svých předchůdců, movitější, do důchodu vstupují s vybudovaným bohatstvím, užívají si v něm aktivního života a jsou i nadále přínosem pro celou společnost.
Tito lidé podle Podlipného nezřídka kdy strávili svá ekonomicky aktivní léta budováním a postupně i ochranou rodinného bohatství, které se následně nebáli strategicky investovat do různých finančních nástrojů – přesně tak, jak dnes spotřebitele vyzývají odborníci, banky i politici. A právě díky tomu mohou žít plnohodnotně i dlouho po dovršení důchodového věku.
„Mnoho z těchto důchodců vlastní své domovy, často bez hypoték, což výrazně snižuje jejich měsíční výdaje. Někteří z nich dokonce vlastní více nemovitostí, které jim generují další pasivní příjem. Tato finanční nezávislost jim umožňuje žít bez obav o budoucnost a věnovat se aktivitám, které je naplňují,“ říká Podlipný.
Těží z desetiletí míru i fungující ekonomiky, komunismu navzdory
Že dnešní čerství důchodci se od těch předchozích v mnoha ohledech čím dál více odlišují, si myslí i Oldřich Vávra z Fakulty podnikohospodářské VŠE: „Jedná se o velmi různorodou sociální skupinu, s různými zájmy a životními zkušenostmi a s velmi různorodými životními styly. Většina z nich je aktivní a zdravá a touží po tom, aby si užívala života. To významně nabourává fungující klišé a zaužívané stereotypy.“
Důležitý z jeho pohledu je především fakt, že díky poválečnému demografickému vývoji jde o skupinu početnou, kterou tvoří především takzvaní baby boomers (lidé narození od poloviny čtyřicátých do poloviny šedesátých let – pozn. red.) a která těžila z dlouhých desetiletí míru a relativně dobře fungujícího zdravotnictví, systému sociálního zabezpečení a potažmo i ekonomiky – jakkoliv byl komunismus coby ideologie sám o sobě nefunkční.
„Mnoho seniorů se aktivně věnuje sportu, turistice a dalším aktivitám. Často dbají na své zdraví a snaží se udržet se v kondici. Fyzicky a mentálně jsou na tom často tak jako před čtvrt stoletím čtyřicátníci. Absolvují mezinárodní seniorské sportovní soutěže, lyžují, hrají golf, dobývají vrcholy hor, účastní se veteránských motoristických závodů, jachtařských soutěží,“ poznamenává Vávra dále s tím, že výjimkou není ani doplňování znalostí z nejrůznějších oborů včetně moderních technologií formou vzdělávacích kurzů a seminářů či docházení na univerzitu třetího věku.
Podlipný na to konto dodává, že stranou užívání si důchodu se tito senioři zároveň aktivně podílejí na společenském životě a filantropii: „Často podporují širší rodinu, charitativní projekty a komunitní iniciativy. Díky svým zkušenostem a finančním prostředkům mohou významně přispět k rozvoji a podpoře svého okolí. Tito důchodci se snaží dělat svět lepším místem, protože si uvědomují, jak těžké bylo vytvořit to, v čem dnes žijí.“
Ve světě celkem běžná věc
Výše popisovaný nástup nové generace seniorů je v Česku dost možná teprve na svém úplném začátku. V západních zemích, a například i v Asii, se každopádně jedná o jev docela běžný. Současně ale Vávra zdůrazňuje, že právě vzhledem k početnosti této věkové skupiny i zde platí, že sociální nůžky se, ostatně tak jako v celé společnosti, spíše rozevírají, a proto je potřeba ke každému seniorovi přistupovat s respektem a pochopením.
Řečeno jinak, zatímco na jedné straně patra panelového domu mohou žít důchodci, kteří značnou část roku stráví cestovním v zahraničí, naproti naopak může bydlet pár, jenž se svým důchodem skutečně sotva vyjde. „Chudoba stárnutí urychluje, a to nikoli jen díky stresu, ale i díky finančnímu nedostatku, jenž neumožňuje využívat možností placené zdravotní akutní i následné péče. Znamená to, že díky stárnutí populace a velikosti seniorské demografické skupiny je stále velmi početná skupina seniorů odpovídající tradiční představě seniora, totiž ekonomicky slábnoucích hledačů výprodejů a slev,“ přiznává Vávra.
Pracují, protože chtějí, ne protože musí
Co dělat, aby byl člověk na stáří zajištěn a mohl využívat všech výhod, které mu tato větší časová flexibilita nabízí? Dle Podlipného z Fichtner Wealth Managers povětšinou postačí myslet na svoji budoucí finanční situaci vždy a za všech situací a strategicky ji plánovat s dostatečným předstihem. „Tato změna přináší pozitivní dopady nejen pro důchodce samotné, ale i pro celou společnost,“ upozorňuje s tím, že čím dříve člověk s pomyslnými přípravami začne, o to větší šanci na důstojný důchodový život přirozeně má.
Ideální podle jeho názoru je, když dobře placení zaměstnanci zvládají měsíčně odkládat vyšší desítky tisíc korun už od svých 30 let a následně je pravidelně investují do finančních aktiv či nemovitostí. Díky tomu se tak už po dovršení padesátky dostávají do stavu, kdy pracují, protože chtějí, nikoliv protože musí. „V naší firmě se potkáváme s lidmi, kteří za svoji kariéru vybudovali majetky v řádu desítek milionů tím, že 15 až 20 let pravidelně investovali,“ konstatuje Podlipný, který se sám ve finančním světě pohybuje již od roku 1991.
