Znečistění takzvanými mikroplasty představuje jednu z největších environmentálních výzev, které lidstvo v posledních dekádách čelí. Tyto drobné plastové úlomky ohrožují de facto celou planetu i všechny její obyvatele.
Řada zemí se snaží užívaní umělohmotných výrobků omezit a zároveň vynakládají značné úsilí na jejich recyklaci. Jenže i tak míra kontaminace pevniny, ale i světových oceánů tímto materiálem je rok od roku větší a větší.
Pět let stará studie, která byla zveřejněna v odborném časopisu Frontiers in Marine Science, odhaduje, že na dně oceánu se v současnosti nachází na 14 milionů tun mikroplastů. Závěry z ní vyplývající přitom říkají, že i kdyby se lidstvo nyní pustilo do okamžitého a globálně koordinovaného úsilí na snížení spotřeby plastů, do roku 2040 by se toto znečištění znásobilo dokonce na 710 milionů tun.
Možné řešení z olihní a bavlny
Za mikroplasty lze považovat jakékoliv plastové úlomky do velikosti až pět milimetrů. Pocházejí například z nátěrových barev či běžné kosmetiky, stejně tak se ale přidávají i jako abrazivum, pro zlepšení viskozity nebo vzhledu. Ty sekundární pak vznikají například mechanickým otěrem pneumatik a opotřebováním plastových tkanin.
Že jsou právě tyto materiály jednou z největších environmentálních hrozeb současnosti, si spousta soukromých společnosti i vlád jednotlivých států plně uvědomuje. Zároveň si však uvědomují, že dosavadní metody absorpce plastů jsou drahé a jejich výroba náročná.
Jak z tohoto bludného kruhu ven? Řešení by podle webu CNN mohla nabídnout biologicky rozložitelná houba, kterou vyvinuli vědci z univerzity v čínském Wu-chanu. Ti pro její vytvoření použili chitin z kostí olihní a celulózu z bavlny. Jedná se o organické sloučeniny známé tím, že eliminují znečištění z odpadních vod.
Slibné výsledky. Ale…
Vědci houbu, která má být schopna absorbovat mikroplasty jak prostřednictvím jejich fyzického zachycení, tak díky elektromagnetické přitažlivosti, testovali ve čtyřech různých vzorcích vody, včetně té mořské. A podle nedávné studie zveřejněné v časopisu Science Advances si vedla nadmíru dobře, neboť dokázala odstranit až 99,9 procenta mikroplastů.
Ovšem, jak už to tak bývá, celá věc má jeden podstatný háček. Potíž je, že výzkumníci se nezabývali úplně tím, zda houba dokáže odstranit mikroplasty, které jsou přítomny právě i v sedimentech na dnech oceánů, kde se většina plastových úlomků nachází – míra jejich usazování se tu zdvojnásobuje přibližně každých 15 let již od poloviny 20. století.
„Dalším kritickým problémem by mohla být správná likvidace houby po použití, aniž by došlo k přenosu mikroplastů z jednoho ekosystému do druhého,“ uvádí Shima Ziajahromiová, která působí na Griffith University v Austrálii. Na studii se sice nepodílela, ale zaměřuje se právě na výzkum mikroplastů.
Houba s velkým potenciálem
Řešení, s nímž přišli vědci z Wu-chanu, není zdaleka jediné, které by do budoucna, svým nedostatkům navzdory, mohlo lidstvu v boji proti hromadění mikroplastů pomoci. Například v loňském roce vědci v čínském subprovinčním městě Čching-tao vyvinuli syntetickou houbu vyrobenou ze škrobu a želatiny určenou právě k odstranění mikroplastů z vody. Její účinnost se však lišila v závislosti na konkrétních podmínkách.
Potenciál „houby z Wu-chanu“ je podle jejích vynálezců o poznání větší – už kvůli dostupnějším materiálům, a tedy i nižší ceně. Navíc, jak se píše v nové studii, by si i přes některé své neduhy měla umět poradit s extrakcí mikroplastů i ze složitých vodních útvarů. To koneckonců připouští i sama Ziajahromiová, podle které se lidstvo musí zabývat jakýmkoliv řešením schopným minimalizovat, nebo alespoň omezit výskyt tohoto nežádoucího odpadu v přírodě.
