TOMÁŠ MAREK Nemá smysl plýtvat silnými slovy a šermovat miliardami, i když to možná vypadá pěkně v novinových titulcích. Jako je ten „Majitelé domů žalují Česko o 50 miliard“ ze čtvrteční MfD. Podobných výkřiků vidí jenom trochu pečlivější čtenář novin několik týdně. Podstatnější je podívat se na strukturu problému.
TOMÁŠ MAREK
Nemá smysl plýtvat silnými slovy a šermovat miliardami, i když to možná vypadá pěkně v novinových titulcích. Jako je ten „Majitelé domů žalují Česko o 50 miliard“ ze čtvrteční MfD. Podobných výkřiků vidí jenom trochu pečlivější čtenář novin několik týdně.
Podstatnější je podívat se na strukturu problému. A ta je zhruba taková: v Česku je přibližně 750 tisíc bytů, ke kterým se váží „dekrety“ a následné právní vztahy přežívající z doby komunismu. Tedy bytů, v nichž je zákonem a státem vynucená regulace nájemného.
Majitelé domů s těmito byty vyčíslili své škody a nyní je v mezinárodním procesu požadují od českého státu. To je právě těch 50 miliard. Samozřejmě to vyvolává řadu otázek, z nichž ale naprostá většina věc pouze zamlžuje.
Například: Je to faktický výpočet, nebo od boku střelené hausnumero? Lze téměř s jistotou říci, že nějaký velmi sofistikovaný a ekonomicky dokonale podložený výpočet to opravdu není. On totiž ani není možný. Již jenom pro prostý fakt, že neumíme říci, jaké je vlastně opravdové deregulované nájemné v konkrétním místě této země. Regulované plochy totiž vytvářejí tlak na růst tržních nájmů. Jinými slovy: po deregulaci poklesnou nájmy stojící mimo státní dohled. Začne fungovat reálný trh a nikoli jeho okleštěná část, která deformuje celek, takže z něj nelze vyčíst odpovídající signály a tedy ani vypočítat „škody“.
Jenže je důležité, zda jde o třicet, padesát nebo sedmdesát miliard? Nikoli. Ostatně i když mají majitelé domů bezesporu výborné argumenty a dokonce i pravdu, výsledkem soudu nebude prakticky jistě nic, co by se dalo nazvat odškodněním. Výsledkem - pokud věc dojde tak daleko - bude plus minus jasný „rozkaz“ tomuto státu, aby již konečně vytvořil systém, který bude odpovídat ekonomické realitě a na který nebudou doplácet majitelé nemovitostí.
A o to zde jde. O jediný - i když sociálně složitý - krok.
Někteří představitelé státu naznačili, že majitelé domů nejsou vlastenci, když žalují v cizině. To je velký omyl. Nechme stranou, že diskuze o deregulacích se táhnou od roku 1989 a věc nevyřešila žádná vláda. Ani Klausovy pravicové kabinety, ani sociálně demokratické levicové. A většina majitelů domů po celou tuto dobu měla správně ze svého majetku získávat větší výnos (což v principu samo o sobě je pošlapání vlastnických práv).
I kdyby tento stav trval jenom měsíce, je to naopak - majitelé domů jsou svým způsobem vlastenci, i když jim jde o peníze. Protože každý krok, který urychlí deregulaci v oblasti nájemného, se sice dotkne nějakým způsobem tisíců lidí, ale celkový užitek z něho tyto škody převýší.
Diskuze o deregulacích se táhnou od roku 1989 a věc nevyřešila žádná vláda.
O autorovi| autor je ekonomický konzultant
