Z rozhleden se stává nová architektonická disciplína. Místo plechových tubusů nebo kamenných staveb rostou v české krajině subtilní věže a ocelové objekty, které se hodí i na obálku designového časopisu, potažmo na Instagram. Ačkoliv jde o drobné stavby, jejich dopad je často obrovský – nejen vizuálně, nýbrž i kulturně.
„Lidi přicházející k rozhledně dostávají chuť na ni vylézt. Je to cíl jejich cesty. Ta chuť rozhlédnout se po kraji nám možná nahrazuje staré pohanské obřady. Na vrcholu rozhledny cítíme poryvy svobody, odvahy – a to jsou věci, kterých je v Česku hrozně málo,“ říká architekt Martin Rajniš, který navrhl tolik rozhleden, že o nich se svým týmem dokonce napsal knihu s názvem Up! Vzhůru!
Dnes je rozhledna víc než jen turistický bod. Stává se místem, jež spojuje architekturu, lokální příběhy i vztah k přírodě. Některé z těchto českých staveb získaly mnohá prestižní ocenění nebo byly dokonce nominovány na evropskou cenu Mies van der Rohe Award. Vybrali jsme takové, které ukazují, že výhled může přinést i hluboký zážitek.
Ptačí hnízdo na kraji Prahy
Kromě ikonického Petřína má naše metropole i jednu z nejzajímavějších rozhleden posledních let. Vyrostla na okraji městské části Praha 14 v roce 2019 a jmenuje se Doubravka XIV. Stojí v přírodním parku Čihadla na Černém Mostě podle návrhu ateliéru Huť architektury Martina Rajniše.
Stavba inspirovaná ptačími hnízdy a přírodní architekturou Papuy Nové Guineje využívá spletené akátové kmínky, které tvoří tři nosné nohy. Výstavba přišla na necelé čtyři miliony korun a částečně ji financovala i veřejnost – lidé si mohli koupit vlastní schody s osobními vzkazy v rámci crowdfundingové kampaně.
Výsledkem je 23,5 metru vysoká rozhledna s plošinou ve výšce 19 metrů. Čtyři kilometry akátových prutů, modřínové schodiště a zinkovaná ocelová koruna dělají z Doubravky nejen turistický tahák, nýbrž i výrazný prvek v krajině.
V listopadu 2019 ale hrozilo, že o ni Praha přijde. Požár tehdy poškodil jednu z nosných nohou a zázemí stavby. Díky rychlému zásahu a opravám se však podařilo věž už o pouhý měsíc později znovu otevřít.
Na okraji keltského oppida
Jižně od Prahy, v Dolních Břežanech, se nachází další zajímavá rozhledna – Závist. Jméno dostala podle vrchu, na kterém stojí a který byl kdysi centrem jednoho z největších keltských oppid v Česku. Vrch Hradiště býval součástí opevněné akropole, jež ale časem ztratila na atraktivitě, protože hlavní archeologické nálezy zůstaly pod zemí. Nový architektonický prvek každopádně lokalitě vrátil smysl i zájem lidí.
Za návrhem rozhledny opět stojí Rajnišova Huť architektury. Jde o subtilní, ale technicky precizní konstrukci z tlakem impregnované modřínové kulatiny, spojené pomocí ocelových styčníků. Tři dřevěné nohy tvoří 28 metrů vysoký příhradový nosník, zpevněný ocelovými táhly a takzvanými sálingy, které chrání věž před extrémním větrem. Uvnitř se vine dubové točité schodiště a nad rozhlednou ční štíhlý stožár s korouhví a výstražným světlem. Náklady se přiblížily pěti milionům korun.
Jde o další ukázku toho, jak mohou malé stavby kultivovat krajinu – díky jednoduchosti, udržitelnému přístupu i promyšlenému kontextu s místní historií.
Jako abstraktní let motýla
Stezka v oblacích na Dolní Moravě je unikátní stavba kombinující monumentální měřítko s odvahou použít přírodní materiály. Autorem návrhu je architekt Zdeněk Fránek, který vytvořil strukturu připomínající abstraktní let nočního motýla – cestu plnou křivek, výhledů a vizuálních překvapení.
Nosnou konstrukci tvoří masivní ocelové a dřevěné prvky, hlavně modřín a smrk, doplněné o více než 40 tisíc spojovacích prvků. Výška stavby dosahuje 55 metrů, přičemž na vrchol se stoupá po dřevěné rampě. Pro odvážnější je tu třeba přes sto metrů dlouhá nerezová skluzavka s průzory.
Architektonicky je Stezka v oblacích výjimečná nejen měřítkem a kompoziční volností, ale i způsobem, jakým zapojuje do zážitku krajinu. Návštěvníci zde ztrácejí přehled o směru a výšce, přičemž se neustále vynořují a mizí v prostoru.
Technické nároky na realizaci byly extrémní: konstrukce vznikala v nadmořské výšce 1 185 metrů, v těžko přístupném terénu, za proměnlivých povětrnostních podmínek a za použití výškové techniky. Rozhledna je každopádně zajímavá i z dalšího pohledu, a sice toho materiálového, neboť dokazuje, že dřevo se skvěle hodí i na velkoformátové veřejné stavby.
Nový život pro tubus větrné elektrárny
Rekonverze větrné elektrárny na rozhlednu na vrchu Šibeník u Nového Hrádku nedaleko Náchoda je součástí turistické trasy česko-polské Hřebenovky, přičemž jde o skvělý příklad citlivého zacházení s opuštěnou industriální infrastrukturou. Nefunkční prototyp zmíněné turbíny byl proměněn v rozhlednu s turistickým infocentrem, přičemž návrh od ateliéru ABM architekti maximálně využil stávající konstrukci.
Architekti přistoupili k transformaci s důrazem na minimalismus, funkčnost a respekt k původnímu objektu. Tubus věže byl zachován a doplněn o subtilní schodiště a technický nástavec, který slouží jako kompoziční uzávěr i potenciální nosič telekomunikační technologie. Výrazným prvkem je spojovací lávka, která propojuje jednotlivé části areálu a zároveň vytváří kontrast mezi vertikálou rozhledny a horizontálou krajiny.
Architektonické řešení ctí jednoduchost a přirozenost materiálů. Infocentrum doplňuje areál nižším objemem zapuštěným do terénu, jehož tvar připomíná skalní výchoz. V interiéru byly využity repasované prvky z 60. let. Stavba je energeticky udržitelná – funguje v ostrovním režimu s vlastním zdrojem vody, čističkou i tepelným čerpadlem.
Liška, Medvěd, Ovce a Horník
Projekt Hlídka na Stráži od libereckého studia Mjölk architekti představuje originální soubor čtyř vyhlídek na skalnatém hřebeni nad Rokytnicí nad Jizerou. Každá z nich – Liška, Medvěd, Ovce a Horník – odkazuje na postavu ze znaku města a symbolizuje jednu ze čtyř původních obcí, které daly vzniknout současné Rokytnici.
Výběr vícero menších objektů namísto jediné věže byl výsledkem citlivé reakce na morfologii terénu, jenž neumožňoval dostatečný výhled z klasické rozhledny. Rozmístění jednotlivých vyhlídek po skalních výběžcích vytváří trasu propojující krajinu s historií místa – připomíná dávná strážní stanoviště, odkud se pomocí ohňových signálů varovalo před vpádem nepřítele.
Architektura vyhlídek pracuje s kombinací lehké ocelové konstrukce a dřevěného opláštění z dubu, které přirozeně stárne a splývá s okolní krajinou. Díly konstrukce byly navrženy tak, aby bylo možné je na místo dopravit ručně, což umožnilo šetrné osazení přímo na skály bez těžké techniky. Každá vyhlídka má vlastní charakter i orientaci, některé nabízejí výhled do krajiny, jiné se uzavírají směrem k lesu.
Křehká kapka rosy
Vyhlídka Špička, kterou navrhlo stejné studio jako Hlídku na Stráži, stojí na vrcholové skále Malého Špičáku u Tanvaldu a svým lehkým výrazem doplňuje dramatickou krajinu Jizerských hor. Objekt navazuje na sportovní historii místa, protože zde kdysi začínala legendární bobová dráha.
Jde o drobnou nezaměnitelnou stavbu v podobě třínohé vyhlídky se zrcadlovým podhledem, která se vznáší nad terénem jako křehká kapka rosy. Minimalistický žebřík vede návštěvníky na plošinu, odkud se otevírá výhled na soutok řek Desná a Kamenice, Tanvald i okolní vrchy.
Konstrukci tvoří trojice štíhlých ocelových sloupů, jež nesou vyhlídkovou plošinu se zrcadlovým spodkem ze sklolaminátu potaženého reflexní fólií. Povrch zachycuje a deformuje obraz okolní krajiny i návštěvníků, takže se mění podle počasí, roční doby i denní hodiny. Stavba je tedy „neustále v pohybu“, stejně jako její okolí.
Maják fiktivního génia
Svoji rozhlednu má dokonce i český fiktivní génius Jára Cimrman. Tento „maják“ a muzeum v Příchovicích podle návrhu již zmíněného Rajnišova ateliéru představuje jedinečné spojení architektury s krajinou Jizerských hor. Rozhledna dosahuje výšky 25,6 metru a je postavena z borového dřeva s dubovým schodištěm, přičemž konstrukce je ukotvena ocelovými táhly a harmonicky zapadá do okolního prostředí.
Pod rozhlednou se nachází muzeum Cimrmanovy doby, které je částečně zapuštěné do svahu a obložené kamenem těženým přímo na místě. Vytváří tak plynulé pokračování terénu. Muzeum nabízí expozici věnovanou českému géniovi, která zahrnuje artefakty a dokumenty z doby jeho údajného působení v regionu. To vše vyšlo na čtyři miliony korun, přičemž financování bylo ze soukromých zdrojů.
