Jak zařídit, aby firma kontinuálně rostla? Otázka, kterou si den co den pokládá snad každý správný founder. Strategií je celá řada. A jednou z těch nejčastějších je akvírování dalších podniků a společností v oboru.
Na papíře vypadá akvizice jako poměrně přímočarý proces, kdy jedna firma převezme druhou, díky čemuž získá její zákazníky, tržní podíl, zkušený tým zaměstnanců a případně se dostane i na nové trhy. Jak už to tak ale bývá, praxe je obvykle výrazně složitější.
To ostatně potvrzuje i Gabriela Teissing, generální ředitelka českého Creative Docku, který se věnuje zakládání a budování společností a technologických projektů. Zatímco ještě před pěti lety šlo jen o relativně malou pražskou firmu s obratem okolo 500 milionů korun, dnes už Creative Dock působí po celé Evropě, na Blízkém východě, v severní Africe, v Japonsku nebo na Filipínách. Jeho roční obrat se navíc vyšplhal na více než 1,2 miliardy korun, a to mimo jiné právě zásluhou akvizic hned několika společností, s nimiž se ovšem zprvu pojila celá řada neočekávaných problémů.
„Když chcete růst, akvizice vypadají velmi lákavě. V prezentacích je to krásná, čistá strategie s příjemným růstovým potenciálem. V praxi je to ale dlouhá cesta, na které padáte, zvedáte se a nemáte jasný recept. Riziko neúspěchu je u akvizic skutečně obrovské,“ řekla pro Euro.cz Teissing.
Nefungovala spolupráce, klienti neplatili
Věcí, které se můžou během akvizičního procesu pokazit, je dle šéfky Creative Docku spousta. Vyplývá to i z jejích vlastních zkušeností a konkrétních nákupů v uplynulých letech. Vůbec první akvizicí pražské společnosti byla malá švýcarská konzultační firma SparkWorks, jež měla výbornou pověst, schopné zaměstnance a několik zajímavých klientů. Jak ale záhy vyšlo najevo, ani tato kombinace nezaručuje úspěch.
„Brzy se ukázalo, že naše kultury byly jako dvě planety. Ptali se nás, kde máme firemní hodnoty. My jsme vysvětlovali, že naše hodnota je v tom, že každý den děláme něco, co ještě nikdo nedělal, a jsme připraveni udělat všechno, aby se to povedlo. Oni nás ale nechápali a my jsme zase nechápali je. Původní majitelé tedy odešli a část týmu také,“ přiznala Teissing.
Podobná situace nastala rovněž u druhé akvizice Creative Docku, kterou byla německá firma FoundersLane zaměřená na rychle rostoucí oblast Blízkého východu a severní Afriky. Na začátku opět všechno vypadalo perfektně, rovněž proces due diligence proběhl bez závažných otazníků, přesto se ale věci brzy pokazily.
„Sedmdesát procent klientů této firmy nezaplatilo včas nebo nezaplatilo vůbec. Slibované zakázky těsně před podpisem nedopadly a lokální tým rok opakoval, že ‚nový deal se podepíše zítra‘. Kvalita práce koupené firmy se navíc ukázala jako značně kolísavá. Dostali jsme se dokonce až do momentu, kdy to vypadalo, že za tři měsíce nebude na mzdy v celé firmě,“ shrnula manažerka.
Hlavně to nevzdat
I přes výše popsané zásadní problémy Creative Dock komplikovanou situaci přečkal a obě akvizice nakonec firmě přinesly očekávaný růst. Klíčové přitom bylo se nevzdat a rychle reagovat na aktuální stav věcí – i když to občas znamenalo dělat nepopulární rozhodnutí.
„SparkWorks se nakonec stal nejlepším dealem. Dokázali jsme u jejich klientů navýšit objem zakázek a významně s nimi rozšířit spolupráci, přičemž jeden z nich dodnes patří k největším klientům v historii naší firmy. Z malé akvizice se tedy stal motor našeho růstu i bez zakladatelů a původních klíčových lidí. A z celého procesu jsme si odnesli rovněž důležité poučení – někdy sice nekoupíte to, co jste chtěli, ale třeba zase získáte to, co jste potřebovali,“ vysvětlila Teissing.
Dobře nakonec dopadla i situace okolo firmy FoundersLane. Vedení Creative Docku sice muselo přistoupit k rapidnímu snižování nákladů včetně rozsáhlého propouštění, podařilo se mu ale dosáhnout původního cíle akvizice, tedy expanze na Blízký východ a do severní Afriky: „Dnes máme v tomto regionu našeho třetího největšího globálního klienta a také několik menších, stabilně platících projektů.“
Také další původně rizikovou akvizici se pak Creative Docku podařilo přetavit v úspěch. Šlo o německé prototypovací studio hardware produktů nFrontier, které kvůli velkému propadu v automobilovém průmyslu přišlo o významné zakázky a hrozila mu insolvence. I v tomto případě pražská firma přistoupila k rozsáhlému propouštění, přesto ale díky akvizici získala užitečné technologie a know-how.
Klíčové je novou firmu rozvíjet
Jaká jsou hlavní doporučení, jež si lze ze zkušeností Creative Docku odnést? Podle Teissing je zcela zásadní, aby se v rámci akvizic nekupovalo jen číslo v účetnictví, ale především hodnota, kterou bude nový vlastník dále rozvíjet: „Akvizice není hotový byznys, je to startovní čára a test toho, co opravdu umíte.“
Kromě toho doporučuje rovněž důkladné prověření konkrétních lidí v dané firmě. Z nich by se měl ideálně ještě před akvizicí vybrat tým těch nejschopnějších zaměstnanců, kteří ve společnosti zůstanou. Když si totiž noví a stávající pracovníci takzvaně sednou, i z relativně malé akvizice může vzniknout silná divize s velkým růstovým potenciálem.
A i v případě, že se první akvizice z nějakého důvodu nepovede, rozhodně není nutné na ně úplně zanevřít. Podle Teissing je totiž každý další nákup firmy o něco snazší, jelikož se lze poučit z toho, co se minule vydařilo, či naopak nepovedlo: „Jedna akvizice je ruleta, tři jsou zkušenost a šest je metoda. Teprve ve chvíli, kdy jich uděláte víc, začnete vidět vzorce, které v žádné knize nenajdete. S každou další akvizicí jste zároveň sebevědomější, a trh to pozná. Dnes už se nám firmy ozývají samy, a my si z nich vybíráme.“.
V neposlední řadě šéfka Creative Docku radí, aby byl člověk psychicky připravený na skutečně náročný proces. „S akvizicemi je spojený tlak a vysoká míra nejistoty. Někdy to znamená směnky, těžká rozhodnutí a noci, kdy prostě nejde spát. Musíte si na to zvyknout a nevzdat to ani ve chvíli, kdy máte pocit, že už nemůžete. A musíte také normálně spát, bez toho to skutečně nejde,“ uzavřela s úsměvem Teissing.
