Na celém světě se v současnosti nachází přibližně tři biliony stromů, které mají pochopitelně zcela zásadní vliv na světové ekosystémy. Jedním z jejich důležitých přínosů je přitom skutečnost, že v sobě dokáží uložit značné množství uhlíku. Vědci ovšem dosud nevědí, kolik tohoto prvku světové lesy obsahují, což jim brání ve vytváření přesnějších modelů budoucího vývoje klimatu.
Potřebné znalosti má výzkumníkům už brzy přinést unikátní projekt, na němž spolupracuje Evropská kosmická agentura (ESA) s výrobcem letadel Airbus. Jeho hlavní součástí je podle BBC satelit jménem Biomasa (Biomass), který byl v úterý vypuštěn do vesmíru z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně.
Tato družice o hmotnosti 1,2 tuny je výjimečná především svou obří anténou o průměru 12 metrů, která bude k průzkumu světových lesů využívat radar s velmi dlouhou vlnovou délkou. Díky této metodě podobající se klasickému CT vyšetření bude možné důkladně analyzovat stromy, z čehož se zjistí, kolik dřeva (biomasy) se v místě nachází. Díky tomu poté vědci vypočítají, jak velké množství uhlíku je v dané oblasti uloženo.
Problém dosud představovaly mraky
Podle vědců, kteří se na vývoji Biomasy podíleli, je tato družice skutečně výjimečná, neboť jim poskytne informace, které dosud jednoduše neměli. Může za to především fakt, že stávající satelity nedokázaly získat spolehlivá data v oblastech s vysokou oblačností. To představovalo celkem zásadní problém, jelikož většina světových stromů se nachází v tropických deštných pralesech, kde je mraků zpravidla požehnaně.
Problémů souvisejících se satelitním měřením lesů bylo ale v minulosti mnohem více. „Většina radarů, které dnes máme ve vesmíru, dokáže pořídit nádherné snímky ledovců. Když se ovšem zaměří na lesy, vidí jen vrcholky jednotlivých stromů a nedokážou proniknout dolů pod jejich korunu,“ vysvětlil Ralph Cordey z oddělení geografických věd ve společnosti Airbus.
Vzhledem k tomu, že výzkum s pomocí satelitů byl dříve prakticky nemožný, vědci se spoléhali především na klasické „ruční“ měření prováděné přímo na místě, přičemž pořízená data následně zprůměrovali na celý les či větší oblast. Ani tato metoda ovšem nebyla příliš přesná, což se odráželo i na výsledcích navazujících výzkumů.
„V minulosti bylo opravdu velmi obtížné pokoušet se měřit množství uhlíku. Satelit jako Biomasa je skutečně jediný způsob, jak toho můžeme dosáhnout spolehlivě a konzistentně,“ řekl Mat Disney, profesor dálkového průzkumu Země na University College London. Doplnil ale, že pozemní měření bude probíhat i v několika měsících po vypuštění satelitu, aby se ověřilo, že jím poskytovaná data jsou doopravdy přesná.
Obří vesmírný deštník
První plány na projekt Biomasa se objevily už před více než dvaceti lety, jeho realizace ale byla obtížná především z technologického hlediska. „Některé věci na satelitu jsou skutečně velké, včetně jeho 12metrové rozkládací antény. Je to trochu jako pokoušet se otevřít obří deštník ve vesmíru, takže se budeme muset velmi snažit, aby vše proběhlo hladce,“ přiblížil Cordey.
Pokud se nakonec vše povede podle plánu, první mapy by mohla Biomasa vytvořit už za šest měsíců, ačkoliv ve sběru dat bude posléze pokračovat ještě dalších pět let. A právě díky informacím z následující pětiletky by vědci měli zjistit nejen to, kolik uhlíku je ve stromech uloženo, ale také o jak velké množství lesů lidstvo každoročně přichází kvůli jejich kácení. Díky všem těmto údajům bude možné vytvořit přesnější modely, jež se zabývají změnou klimatu.
„Je to vzrušující, protože nám to poskytne důležité informace o něčem, co možná považujeme za samozřejmost. Stále totiž nevíme, jak přesně naše lesy přispívají k procesům, které ovlivňují život na naší planetě a také stojí za změnou klimatu. Pro naši budoucnost je to přitom opravdu zásadní,“ uzavřel Cordey.
