Bohatství světa roste, ale většina lidí z něj nic nemá. Nerovnost v rozdělení majetku mezi horním procentem nejbohatších a zbytkem společnosti se dále prohlubuje. A zatímco miliardáři zvyšují své jmění i v dobách krize, rostoucí část světové populace čelí zhoršujícím se životním podmínkám, inflaci a nejistotě.
Upozorňuje na to mezinárodní nezisková organizace Oxfam, která se věnuje boji proti chudobě, nerovnosti a sociální nespravedlnosti. Podle ní se za posledních 10 let reálné bohatství tří tisíc miliardářů z celého světa zvýšilo o 6,5 bilionu dolarů (téměř 140 bilionů korun). To odpovídá zhruba 15 procentům celosvětového HDP.
Nejbohatší jedno procento světové populace si ve stejném období polepšilo v reálném vyjádření nejméně o 33,9 bilionu dolarů (v přepočtu necelých 725 bilionů korun). Taková částka by dle některých organizací stačila k ukončení globální chudoby, a to ne jednou, ale hned dvaadvacetkrát, uvádí s odkazem na závěry Oxfamu list The Guardian.
„Extrémní nerovnost“ a její dopady na společnost
Jen ve Spojeném království vzrostl počet miliardářů mezi lety 1990 a 2024 poměrně výrazně, z pouhých 15 na 165 osob. Vyplývá to z dat organizace Equality Trust, která rovněž uvádí, že jejich průměrné jmění se za stejnou dobu zvýšilo o více než tisíc procent. Miliardáři přitom odvádějí „efektivní daňovou sazbu pohybující se kolem 0,3 procenta ze svého majetku, tedy hluboko pod úrovní daní, které odvádějí běžní zaměstnanci,“ dodává na to konto Oxfam.
Různé organizace proto vyzývají britskou vládu, aby spolupracovala s dalšími státy na boji proti „extrémní nerovnosti“, která oslabuje i samotné veřejné rozpočty. Mezi lety 1995 a 2023 totiž soukromé bohatství rostlo osmkrát rychleji než čistý majetek států. „Je nezbytné férově zdanit biliony liber, které leží na účtech superbohatých, a dát prioritu boji s nerovností, genderovým útlakem a klimatickou krizí,“ podotýká mimo jiné hlavní politická poradkyně Oxfamu Rachel Nobleová.
Podle Pavla Peterky, hlavního analytika společnosti XTB, to ale ve skutečnosti takto přímočaré není. „Často se uvádí příklady toho, co jeden člověk nebo rodina vlastní – a pak přichází řada výroků o tom, jestli je to spravedlivé. Ti umírnění kritici přerozdělení bohatství mluví o vyšším zdanění. Zde ale platí minimálně dvě věci. Multimiliardáři zaplatí na daních prostřednictvím svých firem a dalších majetků podstatně více než milionáři a tak to jde dál,“ vysvětluje pro Euro.cz.
Mluvit o efektivní daňové zátěži, tedy jaké procento ze svých příjmů a majetků skutečně tito lidé platí na dani a zda není nižší ve srovnání s běžnou populací, ovšem určitě potřeba je: „To je věc druhá. Multimiliardáři a jejich firmy jsou velmi efektivní v daňové optimalizaci. Řídí své příjmy a náklady na tak špičkové úrovni, že jsou schopni redukovat svoji daňovou povinnost, nejen skrze klasický strašák ‚daňových rájů‘.“
Volání po globální dani pro nejbohatší
V loňském roce podepsaly Španělsko, Brazílie, Německo a Jihoafrická republika na summitu G20 návrh na zavedení minimální dvouprocentní daně z majetku pro nejbohatší s cílem snížit extrémní nerovnost a navýšit veřejné rozpočty. Odhady možného výnosu se různí, ale podle analýzy předního francouzského ekonoma Gabriela Zucmana by opatření mohlo vynést až 250 miliard dolarů ročně.
Signatářské země zároveň vyzvaly další státy, aby se k iniciativě připojily. Podle jejich vyjádření by zdanění superbohatých vhodně doplnilo probíhající jednání o zdanění digitální ekonomiky a snahu o zavedení celosvětové minimální daně pro nadnárodní korporace ve výši 15 procent.
Zástupci těchto států také upozornili, že je nezbytné zabránit využívání daňových rájů. Navrhovaná daň by proto měla být nastavena tak, aby se předešlo daňovým únikům ze strany nejbohatších jednotlivců, kteří často žijí v místech jako Monako nebo ostrov Jersey, ale své příjmy a zisky generují ve velkých ekonomikách typu Spojeného království či Francie.
Rovněž španělský ministr hospodářství Carlos Cuerpo při své loňské návštěvě Londýna apeloval na nejbohatší státy, aby „projevily odvahu“. Podle něj volby napříč světem ukazují, že lidé si žádají větší přerozdělování bohatství. Potvrzuje to i průzkum Oxfamu, z jehož výsledků vyplývá, že 86 procent respondentů podporuje financování veřejných služeb prostřednictvím „uzavření daňových mezer“, které umožňují bohatým lidem i nadnárodním firmám využívat daňové ráje.
Co se týká zavádění globálních minimálních daní na multimiliardáře a další skupiny, je Peterka ve svém komentáři pro Euro.cz ještě skeptičtější. „Je to velmi neefektivní i díky nemožnosti koordinace všech daňových jurisdikcí na světě. OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – pozn. red.) aktuálně naráží na problém, kdy třeba USA o podobných daních nechtějí ani slyšet. A jak chcete něco takového na globálním poli prosadit, když ta největší ekonomika světa nesouhlasí?“ ptá se řečnicky.
Závěrem pak Peterka připomíná, že stejně tak, s jakou efektivností řídí superbohatí lidé své příjmy a náklady, využívají obdobným způsobem vlastní kapitál k tvorbě dalšího bohatství, což se pozitivně propisuje i do výkonnosti světového hospodářství – a to má ve výsledku pozitivní dopad také na řadové zaměstnance.
