Když minulý týden americký prezident Donald Trump oznámil uvalení vysokých cel prakticky na všechny země světa, bylo jasné, že globální ekonomika schytala zásadní ránu. Rozhořčení z tohoto kroku a jeho dopadů krátce nato vyjádřila jak Čína, která si už „vysloužila“ clo ve výši 104 procent, tak i tradiční američtí spojenci včetně Japonska, Austrálie a zemí Evropské unie. Tedy tak tomu alespoň bylo ještě do středečního večera.
Právě ve středu večer středoevropského letního času se totiž jako blesk z čistého nebe objevila ve světových médiích zpráva, že Trumpova administrativa platnost svých recipročních celních tarifů o 90 dní odkládá, neboť jednotlivé země vyjádřily ochotu v otázce přeshraničního obchodu vyjednávat, a že namísto nich bude na své partnery prozatím uplatňovat „jen základní“ 10procentní clo. Tedy s výjimkou zmíněné Číny, v jejímž případě šéf Bílého domu v reakci na její odvetné kroky cla naopak o dalších 21 procentních bodů navýšil.
Ekonomický rozvoj poháněný exportem do USA
Jaký stav bude panovat zítra, o víkendu či v pondělí, si aktuálně nikdo odhadnout netroufá. Faktem každopádně je, že pokud by na původně proklamované celní tarify nakonec opravdu došlo, bude tímto Trumpovým rozhodnutím asi nejvíce postižen region jihovýchodní Asie, konkrétně pak Vietnam a Kambodža.
Oba uvedené státy původně od Trumpova týmu „vyfasovaly“ cla ve výši 46 a 49 procent. A oba jsou přitom podle BBC na exportu aktuálně velmi závislé, neboť jejich rychlý ekonomický rozvoj v posledních desetiletích byl z velké části způsoben právě prodejem tamních produktů do zbytku světa, a zejména do USA.
Vývoz Vietnamu do Spojených států nyní tvoří přibližně 30 procent hrubého domácího produktu země, u Kambodži je to asi čtvrtina HDP. Jinými slovy, je zřejmé, že pokud by inkriminovaná cla zůstala v platnosti delší dobu, bude to pro ekonomiky i vlády obou zemí představovat velice závažný problém.
Potíže očekává i Thajsko
Probíhající obchodní války a spory se přirozeně nehodí takřka nikomu. Vietnamu ale o to víc, neboť generální tajemník tamní komunistické strany To Lama nedávno zahájil ambiciózní plán, jehož cílem je vybudovat do roku 2045 ekonomiku s vyššími příjmy založenou na znalostech a technologiích. Ústředním bodem tohoto plánu je ovšem právě větší export do USA, nad kterým nyní visí velký otazník. Dobrá ekonomická situace je přitom jedním z nejzásadnějších bodů, který Komunistické straně Vietnamu pomáhá k tomu, aby se udržela u moci.
V sousední Kambodži zase tamní politiky znepokojuje, že cla nejvíce zasáhnou oděvní průmysl. Ten v 17milionové zemi poskytuje práci přibližně 750 tisícům lidí, což z něj činí největšího zaměstnavatele v zemi. Pokud by se tedy naplnily černé scénáře a v důsledku Trumpových tarifů by zanikly tisíce pracovních míst, mohlo by to způsobit zásadní sociální problémy.
Zrušení 49procentního cla na dovoz z Kambodže podpořila už i tamní Americká obchodní komora, podle níž by tarify výrazně poškodily kambodžský oděvní průmysl, kde navíc většinou pracují ty nejchudší vrstvy obyvatelstva. Odborníci z uvedené organizace se navíc nechali slyšet, že cla považují za obrovskou chybu i z toho důvodu, že ani jejich mnohem vyšší úroveň nedokáže zajistit návrat výroby oděvů a obuvi do USA.
Kromě Vietnamu a Kambodži pak celní tarify negativně dopadnou rovněž na sousední Thajsko, které Trump původně „ocenil“ sazbou ve výši 36 procent. Tamní HDP sice závisí na exportu do USA mnohem méně (necelou desetinou), avšak thajské hospodářství se aktuálně nachází ve výrazně horším stavu, jelikož v posledních letech nedosahovalo požadovaného růstu. Cla tedy pro asijskou zemi potenciálně představují jen další ekonomickou ránu, s níž bude velmi složité se vypořádat.
Lidé na zboží z USA nemají peníze
Konkrétní dopad na ekonomiky všech tří zemí – pakliže se během inkriminovaných 90 dnů nic zásadního nezmění – je zatím těžké odhadnout. Do velké míry totiž bude záležet především na tom, jak dlouho by měla nová cla zůstat v platnosti. Jak již bylo nastíněno, na rozdíl od Číny, která v současnosti s Trumpem „soutěží“ ve vzájemném navyšování dovozových sazeb, se tyto státy rozhodly s americkou administrativou vyjednávat.
Konkrétně Vietnam již do Washingtonu vyslal svého vicepremiéra Ho Duc Phoca, který Američanům nabídl zrušení veškerých cel na dovoz zboží z USA. Za Thajsko se pak chce do Spojených států s velmi podobnou nabídkou, jejíž součástí má navíc být i příslib nakupování většího množství amerických produktů, jako jsou třeba potraviny a letadla, vydat tamní ministr financí Pichai Naripthaphan.
Zda uspějí, je v tuto chvíli nejasné. Peter Navarro, který je poradcem prezidenta USA pro obchod a zároveň jedním z hlavních strůjců nové celní politiky, každopádně v nedávném rozhovoru řekl, že vietnamská nabídka nulových cel je zcela nesmyslná. Podle něj totiž jakýmkoliv způsobem neřeší výrazný obchodní deficit, kdy Vietnam prodává do USA zboží mnohem vyšší hodnoty, než za kolik si americké výrobky kupuje.
Otázkou každopádně zůstává, zda je vůbec možné, aby se americký vývoz do Vietnamu či okolních zemí nějak zásadně zvýšil. Hlavní překážkou je totiž fakt, že v těchto státech stále žije mnoho chudých lidí, kteří si americká auta, počítače či mobily prostě a jednoduše dovolit nemohou. Což jinými slovy znamená, že se země jihovýchodní Asie dost možná budou muset smířit s faktem, že jejich ekonomiku čekají velmi náročné časy.
