Americký prezident Donald Trump nechal před měsícem zadržet Nicoláse Madura, který tou dobou stál v čele Venezuely. Washington svůj krok odůvodňoval především údajným zapojením socialistického politika do narkoterorismu a mezinárodního obchodu s drogami. Nedlouho poté se ale ukázal i Trumpův další, dost možná klíčový záměr, a sice získat venezuelskou ropu.
„Cílem amerického prezidenta je oživit venezuelský ropný sektor, zvýšit produkci i dodávky ropy, a tím snížit náklady na pohonné hmoty pro běžné spotřebitele. Vyšší zdroj příjmů by zároveň mohl nové vládě poskytnout prostředky k obnově ekonomiky po letech špatného hospodaření,“ říká pro BBC William Jackson, hlavní ekonom pro rozvíjející se trhy ve společnosti Capital Economics.
Sám Trump je ohledně svého plánu velmi optimistický. „Budeme z Venezuely těžit ropu v takovém množství, jaké jen málokdo viděl,“ uvedl šéf Bílého domu krátce po Madurově zatčení, kdy se zároveň setkal se zástupci několika velkých amerických těžebních společností.
Pravda, aktuálně je realizace Trumpova cíle o něco blíže než dřív, avšak jen „na papíře“. Venezuelský parlament sice schválil zákon umožňující větší zahraniční investice do ropného sektoru, dle odborníků bude nicméně samotný restart těžby velice obtížný.
Státní ropná firma je v žalostném stavu
Hlavním důvodem, který americkým firmám brání v navýšení produkce venezuelské ropy, je špatný stav většiny infrastruktury a zařízení ve správě státní ropné společnosti PDVSA. Vlády Nicoláse Madura i jeho předchůdce Huga Cháveze totiž z firmy odkláněly velké množství peněz, jež následně použily na financování bydlení, zdravotnictví a dopravy.
Právě kvůli tomu ale v PDVSA nezbyl dostatek finančních prostředků na potřebnou údržbu a rekonstrukce. „Ve Venezuele se nachází těžební zařízení, které bylo zcela degradováno dlouholetým zanedbáváním. Dokládá to rovněž fakt, že před deseti až patnácti lety tato země produkovala denně o 1,5 milionu barelů více než dnes,“ vysvětluje Jackson.
S jeho názorem souhlasí i Monica de Bolle, expertka na ropný průmysl a vedoucí pracovnice Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii: „PDVSA je aktuálně skutečně v žalostném stavu. Spousta věcí se bude muset kompletně vyměnit či znovu od základů postavit. Nejlepší by podle mě bylo zrušit celou PDVSA, ale pro Venezuelu je to důležitý národní symbol, který je spojen se suverenitou země. Z politických důvodů se to tedy nestane.“
Venezuelská ropa není moc kvalitní
Finanční náročnost navýšení těžby si uvědomuje i sám Trump, který už americké ropné firmy požádal, aby na obnovu poškozené venezuelské infrastruktury a na přípravu zcela nových projektů vynaložily alespoň sto miliard dolarů (asi dva biliony korun). Prostor pro další produkci v zemi teoreticky je, jelikož jihoamerický stát má podle údajů tamní vlády vůbec největší zásoby černého zlata na světě.
Jak ovšem upozorňují odborníci, samotná existence těchto ložisek není až takovou výhrou, jak by se mohlo na první pohled zdát. Venezuelská ropa má totiž výrazně horší kvalitu než třeba její saúdský ekvivalent. V praxi to znamená, že kvůli vysoké viskozitě se obtížně těží a rafinuje, a její vysoký obsah síry navíc výrazně urychluje korozi ropovodů.
S výše popsanými technologickými komplikacemi by si samozřejmě ropné společnosti zvládly poradit, muselo by to ale dávat ekonomický smysl. A právě tady přichází zásadní problém – zatímco začátkem minulého desetiletí cena ropy Brent přesahovala sto dolarů za barel, v současnosti se prodává asi o třetinu levněji. Což samozřejmě výrazně prodlužuje návratnost jakýchkoli investic.
„Americké ropné společnosti mohou vybudovat cokoliv, ale jelikož se musí zodpovídat svým akcionářům, potřebují cenu ropy, díky níž se takovéto investice vyplatí. Pokud tedy projekty ve Venezuele nedokáží vygenerovat dostatek peněz, je nepravděpodobné, že se firmy do této země vrátí,“ konstatuje Thomas Watters, výkonný ředitel a vedoucí sektoru ropy a plynu ve výzkumné firmě S&P Global Ratings.
Firmy se bojí dalšího vyvlastnění
Už tak komplikovanou situaci ještě zhoršuje skutečnost, že zahraniční ropné firmy se ve Venezuele v minulosti spálily. V roce 2007 byla velkým americkým společnostem včetně ExxonMobil a ConocoPhillips zabavena jejich aktiva, když odmítly umožnit PDVSA převzít většinovou kontrolu. Mezinárodní soudy sice oběma firmám přiznaly odškodné ve výši několika miliard dolarů, Venezuela jim ale tyto částky nikdy nezaplatila.
I kvůli podobným zkušenostem z minulosti se mnohé organizace obávají, aby jim jejich případné budoucí investice Venezuela jednou opět nevyvlastnila. Jejich dilema přitom ještě zhoršilo vyjádření amerického ministra energetiky Chrise Wrighta, který se nechal slyšet, že Trumpova administrativa americkým ropným společnostem působícím ve Venezuele neplánuje poskytnout žádné bezpečnostní záruky.
Třeba šéf ExxonMobil Darren Woods už kvůli kombinaci všech výše uvedených faktorů označil Venezuelu v současném stavu za „neinvestovatelnou“. Ostatní společnosti sice žádná podobná prohlášení nevydaly, ani ony se ale zatím do jihoamerické země nijak zvlášť nehrnou. To podle lidí z oboru jinými slovy znamená, že pokud americká administrativa nepřistoupí ke krokům, které by atraktivitu investic ve Venezuele zvýšily, Trumpův sen se hned tak nevyplní.
