Když ratingová agentura Moody’s ohlásila první zhoršení čínského ratingu od roku 1989 na stupeň A1 (stejný jako Česko), samozřejmě to vyvolalo velkou nelibost Pekingu a výhrady vůči metodologii hodnocení. Podstata spočívá v tom, že downgrade se týká ratingu centrální vlády, která zadlužená není, navíc tříbilionové devizové rezervy v dolarech představují velký polštář. Při celkové zadluženosti středně vyspělé země na úrovni tři sta procent HDP ale končí legrace.
Potíž je v tom, že dlužníci jsou většinou státní, případně kvazi-státní, a totéž platí pro jejich věřitelské banky. Odsud již není daleko k zapojení prostředků centrální vlády v případě, že by se korporátní sektor dostal do potíží a přestal svoje závazky obsluhovat, což by se promítlo na špatných úvěrech bank a potřebě je rekapitalizovat. Docela podobnou hybridní strukturu jsme měli na přelomu tisíciletí i v Česku a nestalo se nic jiného – vláda také nebyla zadlužena a byla schopna si půjčit.
Další starost představuje rychlý růst lokálních bank, které financovaly místní a provinční šampióny a dneska představují asi polovinu bankovních aktiv. Nafukování svých bilancí přitom financovaly půjčkami od velké bankovní čtyřky a prodejem málo regulovaných investičních produktů. Takže je sice fajn, že centrální vláda má nízkou zadluženost, ale v případě otřesů bude muset zasáhnout a privátní dluh se rychle socializuje, ať je na papíře napsáno cokoli. Vzpomínáte na česká 90. léta? Rozdíl je v nepoměrně větší finanční páce.
Čtěte o snížení čínského úvěrového ratingu:
Moody´s zhoršila úvěrové ratingy Číny o jeden stupeň
Pokud podělíme dluh a HDP, obojí na obyvatele, tak se dostáváme na podstatně vyšší násobek (11,5) než v případě Spojených států (7,5), natož pak ve srovnání s ekonomikami na zhruba srovnatelné ekonomické úrovni.
Čína peníze „neprožrala“ a její vysoká míra investic včetně neuvěřitelných infrastrukturních projektů je to, čeho si každý všimne na první pohled a co mnohé návštěvníky fascinuje. Čína typicky absorbovala tak čtvrtinu celkových investic na téhle planetě a v absolutním vyjádření to bylo třeba v roce 2014 dvakrát tolik, než kolik činil celý indický HDP. Nedávno skončené fórum věnované Hedvábné stezce, jehož se zúčastnil jako jediná hlava státu ze zemí Evropské unie i český prezident Miloš Zeman, s mnohamiliardovými investičními přísliby do rozvoje (především) dopravní infrastruktury potvrzuje, že Čína má kapacitu, technologie i kapitál. Méně už lze tvrdit, že její projekty vycházejí „on time, on budget“ a přispívají dlouhodobému ekonomickému růstu.
source: tradingeconomics.com
Podle téhle studie, která poměřovala 95 velkých čínských silničních a železničních projektu s 806 projekty v západních zemích, dosahuje v Číně reálné překročení rozpočtu asi 30,6 % projektových nákladů, což je zhruba globální standard, jenže ex-post analýza přínosů a nákladů z tohoto hodnoceného vzorku ukázala, že ekonomicky životaschopná není ani polovina z nich. Jinak řečeno, neprožerete, ale prostavíte, růst to stimuluje v rámci samotné realizace projektu, ale vlastní následný provoz ekonomiku spíše ochuzuje a může asi za třetinu zadluženosti. Pouze třetina realizovaných investic snese kritéria opravdové ekonomické přínosnosti.
Jestliže více investic či snaha najít odbyt přes Hedvábnou stezku ještě automaticky neznamenají větší přínos pro dlouhodobý růst (teď to nesrovnávejme s „nedoinvestovaným“ Českem), protože Čína je přeinvestovaná (viz přebytky kapacit v řadě oborů), pak příklon ke spotřebě domácností jako dominantní složce růstu ještě neznamená jeho urychlení. Spíše naopak.
Když celkový nominální dluh roste podstatně rychleji než nominální produkt, a v Číně po roce 2008 to samozřejmě platilo, nedá se nad tím mávat rukou, protože tenhle poměr koneckonců určuje budoucí schopnost dluhy splácet. Demografie nepomůže, neboť Čína kvůli „politice jednoho dítěte“ bude opravdu hodně rychle stárnout a počet lidí v produktivním věku kulminoval už před několika lety. Čína se pořád stará o třetinu světového růstu a prognózy MMF naznačují, že tempa růstu budou klesat jen mírně. Všichni doufejme, že to tak bude.
Přečtěte si komentáře Miroslava Zámečníka:
ČLÁNKY DO MAILU