Nedostatek zaměstnanců v zemědělství je podle odborníků dlouhotrvající a strukturální problém, který trápí prakticky celé odvětví. „Sledujeme tento trend dlouhodobě – zaměstnanci hledají lépe placenou a méně náročnou práci v továrnách a u jiných zaměstnavatelů. Mezi hlavní příčiny patří především nízké mzdy a nezájem mladých lidí,“ říká pro Euro.cz Tomáš Trávníček, ředitel pro strategii Verdi fondu farem.
Závažnost situace potvrzuje rovněž předseda představenstva české zemědělské společnosti JTZE Jan Šimek. „Nedostatek zaměstnanců patří mezi klíčové problémy tuzemského zemědělství. Obzvláště na těžkou fyzickou práci je mnohem složitější najít spolehlivé zaměstnance. Nechceme ale brečet, protože si uvědomujeme, že nedostatek pracovníků se týká i jiných oborů. Moderním a dobře vybaveným podnikům se navíc kvalifikovaní zaměstnanci hledají lépe, protože jim mohou nabídnout lepší pracovní podmínky,“ podotýká pro naší redakci.
Chybí dojičky, ošetřovatelé i manažeři
Nedostatek zaměstnanců dlouhodobě komplikuje především živočišnou výrobu. Tato práce je totiž podle Trávníčka obzvláště náročná, probíhá za každého počasí a vyžaduje vysokou míru disciplinovanosti, včetně brzkého vstávání. Šimek pak doplňuje, že péče o zvířata znamená fyzicky namáhavou práci každý den bez ohledu na víkendy nebo svátky. Není proto divu, že kombinace zmíněných faktorů s často nižší mzdou velkou část zájemců o tyto profese velmi snadno odradí.
Názory obou odborníků se shodují se závěry pracovního portálu JenPráce.cz. „Hledají se především ošetřovatelé, dojiči nebo pracovníci pečující o telata. Tato místa jsou zásadní pro bezproblémový chod zemědělského provozu, přesto je jejich dlouhodobé obsazování stále obtížnější. Dojičky nastupují za přibližně 32 tisíc korun měsíčně, stájníci za více než 31 tisíc,“ uvádí Michal Španěl, datový analytik a manažer zmíněného serveru.
Mezi další nedostatkové profese patří třeba specializovaná obsluha bioplynových stanic a sofistikovaných strojů a rovněž agronomové. Samotný Verdi fond farem pak v poslední době sleduje také nedostatek uchazečů o manažerské pozice, kde případné zájemce odrazuje především vysoká administrativní zátěž a nutnost vysoké kvalifikace.
Sklizeň komplikují i dovolené
Jak již bylo zmíněno, s aktuálním obdobím sklizně se situace dále zhoršuje, protože práce na polích je nyní pochopitelně nejvíce. „V letních měsících nejvíce chybějí pomocní dělníci na manuální práce, jako je sběr úrody, třídění nebo údržba porostů. Tyto pozice často obsazují brigádníci i pracovníci na hlavní pracovní poměr. Výrazně žádaná je také obsluha zemědělské techniky, například traktoristé, řidiči postřikovačů nebo operátoři strojů,“ popisuje Španěl, podle něhož zemědělští brigádníci aktuálně dostávají zhruba 190 až 200 korun za hodinu.
Podle Trávníčka z Verdi fondu farem zájem o sezónní zaměstnání klesá především v pohraničních oblastech. Svoji roli v tom mají také prázdniny, kdy mnoho potenciálních brigádníků odjíždí na dovolenou, což komplikuje obsazení pozic při sklizni. Úbytek pracovní síly každopádně fond pociťuje i v ostatních regionech, což řeší tak, že sem ad hoc přemísťuje zaměstnance například z živočišné výroby.
„Během sklizně je samozřejmě potřeba více pracovníků, protože je nutné zvládnout velký objem práce v krátkém čase. U obilovin ale nejde o tak výrazný problém jako pro podniky pěstující ovoce a zeleninu, kde je stále potřeba velký podíl ruční práce,“ dodává šéf JTZE Šimek.
Mzdy v zemědělství výrazně zaostávají
Personální krize v českém zemědělství je pochopitelně velmi komplexním problémem. Dílčí zvyšování mezd ji nevyřeší, neboť k tomu podle dle odborníků z portálu JenPráce.cz docházelo už v uplynulých měsících. Nejvyšší meziroční růst letos zaznamenaly profese spojené s péčí o hospodářská zvířata – nástupní mzda ošetřovatelů mezi červnem 2025 a červnem 2026 vzrostla o 14,2 procenta, u chovatelů, dojičů a stájníků pak byl růst zhruba šesti- až desetiprocentní.
Podstatnější ovšem je, že mzdy v zemědělství stále výrazně zaostávají za celostátním průměrem. Což vyplývá i z dat Českého statistického úřadu, podle nichž si průměrný pracovník v tomto sektoru vydělal v prvním čtvrtletí letošního roku 38 400 korun hrubého měsíčně, ačkoliv republikový průměr byl bez jedné stovky o 12 tisíc vyšší.
A protože mzdy v zemědělství této částky pravděpodobně hned tak nedosáhnou, musejí firmy hledat jiné způsoby, jak nedostatek lidí řešit. K nim patří třeba najímání zahraničních pracovníků, přičemž třeba společnost JTZE zaměstnává nižší desítky cizinců, například z Ukrajiny nebo Filipín. „Bez zahraničních pracovníků by řada českých zemědělských podniků jen obtížně zvládala nejnáročnější období sezóny. Přestože automatizace postupně přebírá část rutinních činností, lidská práce zůstává pro zemědělství i nadále klíčová,“ zdůrazňuje Španěl.
Dle vedení Verdi fondu farem nejsou ovšem ani cizinci žádnou zázračnou spásou, která by všechny jejich problémy vyřešila: „Éra kvalitních zahraničních pracovníků je pryč. Dnes musíte mít opravdu štěstí, když narazíte na schopného zahraničního pracovníka, s nímž se navíc dá domluvit. Takové lidi se pochopitelně snažíme udržet. Zaměstnávání cizinců je navíc velmi administrativně náročné – často čelíme opakovaným kontrolám cizinecké policie a dalších úřadů.“
Drony i automatizované dojírny
Dalším často využívaným způsobem, který může potíže s nedostatkem lidí do určité míry zredukovat, je zmíněná automatizace provozu. Ta je ale poměrně nákladná, a podle Španěla navíc často vyžaduje zaměstnance schopné ovládat sofistikovanou techniku či pracovat s navigačními systémy. Takže i toto je běh na relativně dlouhou trať.
„V zemědělství vše trvá – vývoj, uvedení do praxe a následné zjištění přínosů. Mnoho automatizací se nakonec ukáže jako slepá ulička, protože přináší příliš vysoké náklady na provoz a údržbu, které podniky musí unést. Tempo modernizace je navíc často ovlivněno dostupností dotací. Vzhledem k tomu, že zemědělství je velmi náročné na investice a je nutné mít finanční polštář, což se ukazuje právě letos, jsou tyto modernizace zpomaleny. Nejčastěji uplatňovanou robotizací v praxi jsou každopádně dojicí roboty v živočišné výrobě,“ přibližuje Trávníček.
V JTZE vykreslují situaci kolem automatizace o něco pozitivněji – i proto, že zde využívají moderní traktory, kombajny, drony i další stroje pro technologie precizního zemědělství poměrně ve velkém. „Kromě toho pak připravujeme nové dojírny s vyšší mírou automatizace, které snižují podíl fyzicky náročné práce a nevyžadují tolik zaměstnanců,“ uzavírá Šimek.
