Nejdříve Kanada a Mexiko, pak Čína a nyní Evropská unie. Seznam zemí a uskupení, jejichž vývoz zboží do Spojených států nově podléhá dodatečným clům (nebo v brzké době bude), se s každým dalším týdnem rozšiřuje. Staronový prezident USA Donald Trump si od této praktiky slibuje především posílení tamní ekonomiky, podle bývalé americké diplomatky Wendy Cutlerové by však výsledný efekt mohl být docela odlišný. Dle jejího názoru by tyto začínající obchodní války mohly dosavadní spojence USA přimět k navázání užších vztahů se zeměmi, jako jsou právě Čína nebo Indie.
V rozhovoru pro CNBC takto Cutlerová reagovala na Trumpovy výhrůžky směrem k evropské sedmadvacítce, v rámci nichž navrhl uvalit vysoká cla na zdejší alkohol. Tyto tarify přitom mají být odpovědí na plány EU, která se od dubna chystá zavést cla na americké zboží v hodnotě okolo 26 miliard eur (více než 650 miliard korun) a která pro změnu mají sloužit jako protiopatření na cla, jimiž Washington hodlá zatížit veškerý dovoz oceli a hliníku do USA.
Zkušená diplomatka označila nejnovější vývoj mezi tradičními obchodními spojenci za „velmi ambiciózní vyjednávací strategii“ a připomněla, že to byla právě EU, která relativně nedávno uzavřela velkou dohodu se zeměmi jihoamerického sdružení volného obchodu Mercosur (regionální obchodní blok tvořený Argentinou, Bolívií, Brazílií, Paraguayí a Uruguayí – pozn. red.) a která chce znovu zahájit dialog o budoucí podobě obchodní spolupráce i se zmíněnou Indií.
Dohoda se rýsovala 25 let
Dohoda mezi Bruselem a zeměmi Mercosur byla dokončena po dlouhých 25 letech loni v prosinci, nyní čeká na schválení zemí sedmadvacítky. Pakliže k ní skutečně dojde, vznikne největší zóna volného obchodu na světě, která by podle odhadů Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) mohla odstranit cla na více než 90 procent vzájemného obchodu. To by evropským vývozcům ušetřilo až čtyři miliardy eur ročně (tedy zhruba 100 miliard korun). Dohoda by zároveň poskytla jihoamerickým výrobkům preferenční přístup na evropské trhy a naopak evropské výrobky by se díky ní dostaly do Jižní Ameriky za mnohem lepších podmínek než výrobky americké, potažmo japonské.
Ovšem ani Čína podle Cutlerové příliš nezahálí. Připomněla, že druhá největší ekonomika světa vylepšila svoji dohodu o volném obchodu se Sdružením národů jihovýchodní Asie ASEAN, jehož se účastní Brunej, Filipíny, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Myanmar, Singapur, Thajsko a Vietnam. „Pokud se na nás tradiční partneři nemohou spolehnout, hádejte, co udělají? Pochopitelně se poohlédnou jinde. Ostatní země včetně Číny pak vypadají samozřejmě atraktivněji,“ zdůraznila diplomatka.
„U jednacího stolu jsem se naučila jednu věc. Když chcete dosáhnout dohody, musíte mít respekt a důvěru. A pokud má kdokoli z partnerů pocit, že se s ním nezachází spravedlivě, je těžké ho přimět, aby dělal to, co od něj chcete,“ nechala se slyšet.
Nový svět
Cutlerová není zdaleka jediná, kdo naznačuje, že by se Evropa v důsledku eskalace napětí mezí ní a Spojenými státy mohla a měla dívat i jinam. Také stratég společnosti Quantum Strategy David Roche počátkem března pro CNBC uvedl, že je potřeba, aby se v Bruselu poohlédli po alternativách k USA. A ty lze najít mimo jiné právě v Číně.
Jakou konkrétní podobu by tyto nové vztahy měly mít? Podle expertů mohou být založeny třeba na základě multilaterálních obchodních dohod, jako je RCEP (Regional Comprehensive Economic Partnership), kam spadá celkem 15 zemí asijsko-pacifického regionu, jež mezi sebou udržují zónu volného obchodu. V úvahu ale připadá i CPTPP neboli Komplexní a progresivní dohoda o transpacifickém partnerství. Žádného z těchto uskupení se Spojené státy neúčastní.
Ostatně, o připojení k RCEP již vyjádřil zájem například Hongkong, zatímco k CPTPP se zase přidalo Spojené království. A Cutlerová očekává, že další země budou následovat, včetně třeba právě EU. „Čeká nás nový svět,“ dodala.
Politika chaosu?
Že by novými americkými cly zatížené země přerušily veškeré obchodní vztahy s největší ekonomikou světa, pochopitelně očekávat nelze. Otázkou každopádně zůstává, jak se s nynějším napětím vypořádat. Tím spíš když sám Trump své postoje ke clům neustále mění.
Dle hostujícího vedoucího pracovníka organizace ISEAS-Yusof Ishak Institute Stephena Olsona udržuje republikánovo kličkování ohledně celních tarifů obchodní partnery ve střehu, což hraje USA do karet: „Takže když všichni ostatní pobíhají kolem a rvou si vlasy, Trump věří, že jemu to přináší prospěch.“ Vzápětí doplnil, že hledat v Trumpově obchodní politice nějakou logiku pro americké spojence příliš smysl nemá: „Moje rada zní: neobtěžujte se.“
