V Přerově chtěli využít 3D tiskárnu, tak začali tisknout violoncella. Objednávají si je lidé z celého světa - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

V Přerově chtěli využít 3D tiskárnu, tak začali tisknout violoncella. Objednávají si je lidé z celého světa

,
V Přerově chtěli využít 3D tiskárnu, tak začali tisknout violoncella. Objednávají si je lidé z celého světa
Zdroj: Sensio.cz
  • Přerovská společnost Sensio.cz vytvořila violoncello vytisknuté na 3D tiskárně

  • MyCello oslovilo zákazníky z Česka i zahraničí: klienty má třeba ze Spojených států, Francie, Německa i Norska a řeší spolupráci s Taiwanem či Japonskem

  • Vývoj a další náklady stály zatím zhruba 3 miliony korun, díky crowdfundingovým kampaním už má firma objednávky za víc než milion

Má krk, ale už ne tělo. Je stejně vysoké jako jakékoliv jiné, a přesto si tu člověk snaží domyslet chybějící hmotu. Jeho modernost nelze popřít. Už proto, že ho vytiskla 3D tiskárna. Violoncello, se kterým přišel tým společnosti Sensio.cz, nadchlo už desítky lidí včetně profesionálů. Na rozjetí výroby se je zakladatelé snažili přesvědčit na crowdfundingové platformě, kde pro zahájení výroby žádali 200 tisíc korun. Ty získali během jednoho dne. Nakonec nasbírali milion.

Ještě nedávno byla společnost Sensio.cz poměrně obyčejná softwarová firma v Přerově. Dva zakladatelé a desítka zaměstnanců se zabývali vývojem informačních systémů především pro základní umělecké školy. Když přišla do České republiky pandemie, nadchli se pro nápad rozdávat obličejové štíty vytištěné na 3D tiskárně, se kterým přišel výrobce těchto tiskáren Josef Průša. Rozhodli se zapojit a objednali si od něj vlastní tiskárnu.

Ona tiskárna změnila částečně chod firmy i témata, kterými se zakladatelé od té doby až doteď zabývají. S obličejovými štíty ale nemají nic společného. Než totiž stroj přišel, uplynulo šest týdnů a první vlna pandemie skončila. Ale hodil se na něco jiného: Ondřej Kratochvíl, jeden ze zakladatelů (na titulní fotografii zcela vlevo), si rozhodl splnit sen a vyzkoušet si na ní vytisknout rovnou hudební nástroj. Po něčem takovém sám toužil.

„Elektrické violoncello vytisknuté na 3D tiskárně je opravdu první na světě,“ dušuje se dnes. „Každé MyCello je originál, svými rozměry na míru danému hráči, použitými díly, materiálem, barvou a personalizovanými prvky,“ dodává k tomu Jan Tobolík (zcela vpravo), druhý spoluzakladatel společnosti a zároveň i projektu MyCello.

MyCello oslovilo české zákazníky, ale i ty zahraniční. Klienty má třeba ze Spojených států, Francie, Německa i Norska a řeší spolupráci například s Taiwanem. „Ozval se nám distributor z Japonska, že by s námi chtěl spolupracovat,“ nastiňuje jeho dosah Tobolík.

Hudba ano, ale hlavně potichu

Kratochvíl říká, že je violoncellista od svých pěti let. Vedle práce ve Sensiu je jeden ze čtyř violoncellistů skupiny Arrhythmia a učitel hry na tento nástroj na základní umělecké škole. Trénovat potřebuje často, jenže když hrál doma, sousedy to rušilo. S lockdownem o to víc. Už dřív se zkoušel poohlédnout se po elektrické verzi nástroje, která je tichá, ale nic vhodného nenašel. A k tomu právě před rokem byla ve firmě nevyužitá tiskárna.

Nápad nadchl i Tobolíka. Začala přeměna dřevěného nástroje s objemným tělem v odlehčenou a moderní verzi. Zatímco doteď se violoncella vyráběla 400 let ze dřeva, z velké části ručně v rámci řemesla s názvem houslařství, tady vzniká vrstvu po vrstvě, jak klade speciální tiskárna takzvaný filament, speciální plastový materiál pro 3D tiskárny. „Jen vybrat ten správný materiál od toho správného dodavatele a najít správné tiskové nastavení nám trvalo několik měsíců, je to docela alchymie. Materiál musí být vhodný z hlediska výroby, estetiky, rovněž velkou roli hrají akustické parametry, další aspekty jsou ekonomické a v neposlední řadě ekologické. Pro dámskou část klientely hraje velkou roli i barva,“ usmívá se Jan Tobolík.

MyCello se pro zákazníky začalo vyrábět letos v červenci, po necelém roce od prvotního nápadu. Tím se z dosud ryze softwarové společnosti stala výrobní, která cello od prvních výsledků stihla posunout už o půl generace. „Díky 3D se dá přijít s novým nápadem a ten téměř okamžitě realizovat. Jen to konstruktér dá do 3D modelu, a tiskárna vytiskne,“ popisuje Kratochvíl.

Na cello se například začaly používat karbonové díly, čímž se snížila hmotnost – 1,7 kg je minimálně o třetinu méně, než kolik váží klasické cello – a zlepšil zvuk. Navíc se takové violoncello dá vyrobit v zásadě za den. „Tisk celého MyCella trvá přibližně 100 hodin. Proto jsme investovali do tiskové farmy. Aktuálně máme osm tiskáren Original Prusa, na kterých tiskneme souběžně,“ dodává Tobolík.

Samotný tisk trvá přibližně 13 hodin, k tomu jsou pak třeba zhruba osmihodinové ruční dodělávky a kompletace. Foto: Sensio.cz

Nápad oslovil i samotného výrobce 3D tiskáren PrusaResearch. Od letošního jara řeší zakladatelé při vývoji MyCella materiály i tisková nastavení s PrusaLabem, hi-tech dílnou fungující pod PrusaResearch. „Náš projekt zaujal i vedení Ústavu výrobního inženýrství na Fakultě technologické Univerzity Tomáše Bati natolik, že se rozhodli ve spolupráci s námi provést výzkum akustiky a mechanických vlastností 3D tištěných plastů. Projekt startuje v září 2021,“ doplňuje Tobolík.

Ono to opravdu hraje

Zatím je u zákazníků desítka MyCell. Dalších 50 je těsně před dokončením. Ty poputují zákazníkům z Hithitu, crowdfundingové platformy, na které s nápadem zakladatelé seznamovali potenciální zájemce. Ti si tak v posledních měsících mohli objednat výrobek, který ještě nebyl na světě, a bez jejich peněz by výroba ani nezačala. Právě tady společnost shromáždila avizovaný milion korun. Protože to bylo daleko víc, než bylo na rozjezd potřeba, mohla nabídnout například několik barevných variant, příslušenství nebo výrobu nástroje na míru.

Z Hithitu se projekt přesunul na platformu Indiegogo, kam se na zajímavé nápady chodí dívat lidé z celého světa. A na Kickstarter, kde může oslovit ještě víc lidí. Přesně pro ty se výroba dalších kusů připravuje.

Každá krize nás posílí, říká Zdeněk Pelc, majitel GZ Media. Firma na vinyly právě zažila svůj nejúspěšnější rok

Zvláštní violoncello si často objednávají ti, kteří chtějí doplněk ke klasickému hudebnímu nástroji. „Hudebníci, žáci a učitelé základních uměleckých škol, profesionální hráči v kapelách, amatérští i začínající hráči,“ vyjmenovává Tobolík. Když si pak pro cello přijdou, občas je překvapí. „Diví se: ono to opravdu hraje, jak jsem si to představoval,“ popisuje. Ovšem pak jsou tu ti, kterým na tiskárně vzniklý nástroj otevírá úplně nový svět.

Jeden z nich chodí okolo sídla společnosti Sensio denně do práce. Když se dozvěděl o tom, co se chystá, rozhodl se splnit si sen a po dvaceti letech se naučit hrát na violoncello. Zatím na to své čeká, několikrát už se přišel na výrobu podívat a domlouvat se. „Lidé si plní dětské sny. Je to cenově dostupné, můžou si to vyzkoušet, můžou si vybrat barvu, je to zajímavé,“ popisuje Kratochvíl.

Stejně tak ani úvodní mecenáš projektu, který si připlatil za vůbec první vyrobené violoncello vytištěné na 3D tiskárně, dřív na tento nástroj nikdy nehrál. Za balíček MyCella, příslušenství a k tomu první lekci, přitom zaplatil přes 66 tisíc korun. Ta „obyčejná“ MyCella však lze aktuálně koupit zhruba za dvacet tisíc.

Milionový nástroj

Cílem teď je, aby se o moderním cellu dozvědělo co nejvíc lidí. Vytvořit celý projekt, byť s relativně dostupnými materiály, totiž spolykalo spoustu času i peněz. „Na vývoj, výrobu, mzdy, materiál, subdodávky a další režijní náklady jsme aktuálně vynaložili více než tři miliony korun. Počáteční investice pokrýváme z jiných projektů či soukromých peněz. Díky úspěšným crowdfundingovým kampaním na Hithit, Kickstarter a nyní na Indiegogo se nám už investice začínají vracet,“ říká Tobolík.

Pro větší dosah se připravují nová videa, nahrávky 3D tištěného cella i akce s influencery. V Sensiu věří, že takový výrobek může změnit svět hudebních nástrojů. Nabízí totiž zajímavou variantu k oblíbenému, ale poměrně náročnému dřevu. „Jestli jsou ty strunné nástroje dřevěné, tak jen proto, že to byl tehdy dostupný materiál a dokáže tón zesílit. My jsme ho ale nechtěli zesilovat. Chtěli jsme pro hru jen struny. Zní to opravdu potichu. Nahlas až ve chvíli, kdy se MyCello zapojí do reproduktorů,“ popisuje Ondřej Kratochvíl.

Zatímco klasicky se zvuk tónů násobí právě v dutém tělu nástroje, MyCello širokým tělem nedisponuje. Nicméně i tento tištěný nástroj je částečně dutý, a to zhruba tam, kde má violoncellista hlavu. „I tady uvnitř dokážou vlny rezonovat. A cellistovi pak tóny hrají potichu do ucha přímo z toho plastového těla,“ popisuje Kratochvíl.

Ondřej Kratochvíl se svým výrobkem. Foto: Sensio.cz

Vývoj dál probíhá. Zatím projekt funguje v rámci společnosti Sensio, Tobolík ale hovoří o tom, že je tu už od začátku možnost vyčlenit ho do samostatné společnosti. Aby mohla finančně fungovat, je podle něj třeba vyrábět stovky cell. „Výroba samotná není největší nákladovou položkou, je nutné započítat počáteční investice do technologie, vývoje a tak dále. Pak se dostáváme do úplně jiných čísel. Vše je závislé i na aktuální celosvětové nepříznivé situaci s materiálem a dopravou, kdy neustále rostou náklady, proto se nám čísla také hýbou. Projekt máme koncipován tak, aby byl do dvou let splacen vývoj a poté začal být ziskový,“ popisuje Jan Tobolík.

MyCello se zatím dostalo do zájmu lidí i médií a také do finálového výběru projektu Vodafone Nápad roku, který pomáhá zajímavým nápadům vstoupit na trh. Firma už má zaregistrovanou ochranu vzhledu (průmyslový vzor) v rámci celé Evropské unie, v procesu je ochrana funkčnosti (takzvaný užitný vzor) i ochranné známky „MyCello“.

Většina firem o možnostech 3D tisku zatím netuší. Těm šikovnějším jsme však už pomohli vyrůst, říká zakladatel 3Dwiser

„Ale stále je co vylepšovat. Chtěli bychom například investovat do vývoje vlastního snímače a elektroniky, osazovat MyCella kvalitnějšími strunami a dolaďovači. Další nápady nám posílají samotní zákazníci,“ popisuje Tobolík s odkazem na několik „výstřelků“, které už umí: třeba violoncello s pražci, nebo pěti- či dokonce šestistrunné. „V souvislosti s výzkumem akustiky plastů budeme nadále hledat co nejlepší materiál především z hlediska výsledného zvuku. Další vývoj závisí na zájmu zákazníků. Určitě však nechceme zůstat jen u violoncella, máme spoustu dalších nápadů,“ dodává Tobolík.

Výhodou technologie je totiž i to, že ač nástroj vypadá jinak, v zásadě se nezměnil. Takže se na něj člověk nemusí znovu učit hrát, jako je to třeba u elektrické kytary, která se používá jinak než klasická.

Jan Tobolík věří, že pro jejich cello je otevřený trh v řádech milionů až desítek milionů korun. „Jestli na něj dosáhneme, nebo ne, to je na naší šikovnosti.“