Unijní ochrana oznamovatelů míří do ČR. Boom „whistleblowerů“ ale nejspíš nenastane, píše právník Jaroslav Tajbr - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Unijní ochrana oznamovatelů míří do ČR. Boom „whistleblowerů“ ale nejspíš nenastane, píše právník Jaroslav Tajbr

Unijní ochrana oznamovatelů míří do ČR. Boom „whistleblowerů“ ale nejspíš nenastane, píše právník Jaroslav Tajbr
Zdroj: Se souhlasem J. Tajbra
  • Nový zákon má chránit oznamovatele protiprávních jednání zejména před odvetnými opatřeními ze strany zaměstnavatelů

  • Subjekty, jichž se právní úprava týká, budou muset zavést vnitřní oznamovací systém a určit osobu, která bude oznámení prošetřovat

  • Velké části zaměstnavatelů přinese zákon nové povinnosti a náklady, některé firmy však již podobný systém zavedený mají

JUDr. Ing. Jaroslav Tajbr působí v pražské kanceláři mezinárodní právní společnosti Squire Patton Boggs jako specialista na oblast duševního vlastnictví, informačních technologií a ochrany osobních údajů s přesahem do pracovněprávních vztahů. Má více než 15 let odborné praxe v prostřední mezinárodní advokacie a v minulosti se věnoval poradenství klientům ve specifických regulovaných odvětvích, jako jsou telekomunikace, léčiva či provozování sázkových her. V komentáři pro Euro.cz popisuje dopady připravovaného legislativy, jejímž cílem je chránit „whistleblowery“ zejména před odvetnými kroky zaměstnavatele. 

V Poslanecké sněmovně čeká na schválení návrh zákona o ochraně oznamovatelů, tzv. „whistleblowerů”. Tím má být do českého práva transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Cílem předkládané právní úpravy má být zejména ochrana oznamovatelů protiprávních jednání před odvetnými opatřeními ze strany zaměstnavatelů (a dalších povinných subjektů) a vytvoření pozitivních podmínek pro bezpečné oznamování takových jednání. Tzv. transpoziční lhůta, tedy lhůta, do kdy by měl být český zákon přijat, uplyne 17. prosince tohoto roku. Dodržení lhůty je tak vzhledem k nadcházejícím volbám do dolní komory parlamentu nejisté. Povinnosti plynoucí z nového zákona  by poté měly být splněny do března příštího roku. Času tedy není nazbyt. Při nedodržení transpoziční lhůty může dojít k tzv. přímému (vertikálnímu) účinku směrnice. V takovém případě mohou vznikat povinnosti vyplývající ze směrnice některým zaměstnavatelům i přímo bez existence zákona. Jedná se například o stát či územní samosprávné celky.

Zákon má poskytovat ochranu nejen ohlášením týkajícím se porušení práva EU, nýbrž i práva vnitrostátního, které naplní znaky trestného činu, přestupku nebo dalších vyjmenovaných pravidel, jako je oblast daně z příjmu právnických osob, legalizace výnosů z trestné činnosti či ochrany spotřebitele a životního prostředí.

Zákon se týká nejen zaměstnanců a zaměstnavatelů

Dle navrhovaného zákona bude možné ohlašovat jednání, o němž se oznamovatel dozví v rámci výkonu práce či obdobné činnosti. Bude se tedy typicky jednat o zaměstnance. Zákon se však nebude vztahovat pouze na ně. Oznamovatelem bude moci být také uchazeč o zaměstnání, člen orgánu zaměstnavatele či nezávislý dodavatel.

Nová úprava bude především vyžadovat od tzv. povinných subjektů zavedení vnitřního oznamovacího systému. Oznamovacím systémem bude veřejně přístupný komunikační kanál, prostřednictvím kterého budou povinné subjekty muset přijímat oznámení. Bude se tak moci dít písemně, telefonicky či osobně. Povinnost zavedení vnitřního oznamovacího systému dopadne na všechny zaměstnavatele s alespoň 25 zaměstnanci, všechny veřejné zadavatele s výjimkou malých obcí a všechny zaměstnavatele působící v dalších vymezených odvětvích. Nutno podotknout, že zde je předkládaná úprava přísnější než požadavky směrnice, která se vztahuje na zaměstnavatele s 50 zaměstnanci a výše. Porušení povinností ze strany povinných osob bude moci být potrestáno pokutou až do výše 1 000 000 Kč či do částky 5 % čistého ročního obratu.

Každý povinný subjekt bude muset dále, a to pod hrozbou stejné sankce, určit osobu, jejíž povinností bude přijímat a prošetřovat oznámení. Kontaktní údaje takové osoby budou muset být uveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy typicky na internetu. Tato osoba bude plnit roli jakéhosi prostředníka mezi oznamovatelem a povinným subjektem. Jejím úkolem bude i plnění některých informačních povinností vůči oznamovateli. K tomu zákon stanoví závazné lhůty. Zákon přitom neurčuje, zda příslušnou osobou má být někdo přímo spjatý s povinným subjektem či osoba třetí. Výkon této funkce bude tedy možné „outsourcovat“ na externí dodavatele.

Návrh zákona nestanovuje náležitosti podaných oznámení. Oznámení budou moci být podávána i anonymně. Tím se ovšem oznamovatel zřejmě připraví o řadu práv, a to například o právo být vyrozuměn o výsledku šetření na základě podaného oznámení a přijatých opatřeních. Navrhovaná úprava tak zcela zřejmě preferuje, nikoliv však vynucuje, oznámení učiněná s uvedením identifikačních údajů oznamovatele. Jedním z hlavních účelů zákona je ostatně oznamovatele chránit. U anonymních oznámení postrádá ochrana smysl. Zákon totiž bude poskytovat ochranu povinným subjektům proti jakýmkoliv odvetným opatřením ze strany povinné osoby či osob jiných. Odvetnými opatřeními, před kterými bude oznamovatel chráněn, bude tak typicky ukončení či neprodloužení pracovního poměru, přeložení na jinou práci, změna rozvržení pracovní doby či jakékoliv formy diskriminace. Ochrana se bude vztahovat i na osoby oznamovateli blízké. Ochrana proti odvetným opatřením však nebude příslušet oznamovatelům, kteří učinili oznámení vědomě nepravdivá. Ti budou moci být  naopak pokutováni až částkou 50 000 Kč.

Konec klasických kreditek je začátkem nových, píše v komentáři Kolesa z Mall Pay

Za odvetná, a tudíž podléhající zákazu, nebudou považována opatření směřující proti oznamovatelům, která nesouvisí se samotným podáním oznámení. Bude tak například možné propustit oznamovatele, který nezávisle na podaném oznámení hrubě poruší své pracovní povinnosti nebo se stane nadbytečným. Zde se ovšem může objevit kámen úrazu.  Ve sporných situacích bude důkazní břemeno ležet na povinném subjektu, tedy zaměstnavateli. Ten bude muset prokázat, že dané opatření nesouvisí s podaným oznámením.

Zákon bude dále umožňovat oznamovatelům při oznámení „vynechat“ povinnou osobu a obrátit se s oznámením na Ministerstvo spravedlnosti, které bude dozorovým orgánem dle chystané úpravy. Ministerstvo může následně oznámení předat příslušným úřadům k dalšímu prošetření.

Za zákonem vymezených podmínek bude oznamovateli náležet ochrana i v případě, kdy své oznámení uveřejní například v tisku či na sociálních sítích. Uveřejnění podléhající zákonné ochraně bude ale možné pouze tehdy, když se oznamovatel nejprve obrátí na povinný subjekt či ministerstvo, a nedostaví se adekvátní reakce. Uveřejnění bude také možné v krajních případech přímého ohrožení některého ze zákonem vyjmenovaných veřejných zájmů. Zde zřejmě také bude docházet ke sporným situacím.

Mnohé společnosti již interní oznamovací systém mají

Nový zákon je dalším nutným krokem k unifikaci na poli unijního (nejen pracovního) práva. Ať již bude návrh zákona přijat v současné či pozměněné podobě, velké části zaměstnavatelů to přinese nové povinnosti a náklady. Pro mnoho zaměstnavatelů však nebude nový zákon žádnou přelomovou změnou, protože provozují vnitřní oznamovací systémy již nyní. Jedná se často o mezinárodní zaměstnavatele, ale nejsou výjimkou ani zaměstnavatelé ryze národní.

Vzhledem k možným sankcím a negativním důsledkům alternativ k internímu oznamování, zejména dopadům reputačním, by však všichni z nich měli klást důraz na to, aby byl oznamovací systém nastaven co možná uživatelsky nejpřívětivěji, ale také důvěryhodně. Nedomnívám se, že v českém prostředí s příchodem nového zákona můžeme očekávat „boom“ v oblasti whistleblowingu. Lze ostatně nalézt analogii v oblasti ochrany osobních údajů, kde práva přístupu k osobním údajům a práva obdobná využívá v českém prostředí řádově méně subjektů než v některých jiných unijních zemí. Skutečný dopad však ukáže až praxe.