Kamil Demuth přesunul farmářské trhy na internet. V rámci online projektu Scuk učí Čechy nakupovat komunitně - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Kamil Demuth přesunul farmářské trhy na internet. V rámci online projektu Scuk učí Čechy nakupovat komunitně

,
Kamil Demuth přesunul farmářské trhy na internet. V rámci online projektu Scuk učí Čechy nakupovat komunitně
Zdroj: Scuk
  • Online farmářské tržiště Scuk funguje na principu komunitních nákupů. To znamená, že zákazníci si na internetu objednávají produkty od farmářů z celé republiky v rámci takzvaných nákupních skupin

  • Každá z nich má svého organizátora, který zajišťuje výdej objednaného zboží na svém výdejním místě

  • Logistika se točí okolo centrálního skladu za Prahou, kam dodavatelé vozí své zboží, aby ho Scuk mohl dál distribuovat

  • Momentálně však Scuk bojuje s tím, že lidé začínají častěji šetřit na potravinách ve snaze omezit vlastní výdaje, zatímco náklady rozvozu stoupají v závislosti na cenách pohonných hmot

„Člověk si často myslí, že čím dál je od města, tím snadněji se k farmářským produktům dostane, protože farmy jsou přece na vesnicích. Ale v praxi je to naopak mnohem složitější,“ říká zakladatel online platformy Scuk Kamil Demuth. E-shop, který vede, si klade za cíl sdružovat lokální zemědělce z celé republiky i jejich zákazníky. Zpřístupňuje kvalitní farmářské potraviny především lidem v místech, kde by k nim teoreticky měli mít nejblíže, ale neděje se tak – tedy v regionech a malých obcích.

Zatímco se totiž v metropolích typu Prahy či Brna pořádají farmářské trhy několikrát do týdne a na každém rohu se nachází specializovaný obchod, obyvatelé zbytku země jsou často odkázáni na nárazové akce, pojízdné prodejny a suché plody na pultech zdravých výživ. Ostatně proto se Scuku tolik daří právě v krajích a menších městech, kde má celkem přes 600 výdejních míst. Absolutně největší úspěch zaznamenává ve středních Čechách, a to navzdory faktu, že je díky organizačním schopnostem svých zaměstnanců schopen doručit oblíbený šumavský sýr třeba i do prodejny nedaleko ostravských dolů.

V Praze vyroste druhá virtuální kuchyně od firmy MyFoodPlace. Rozvozem pokryje tři čtvrtě metropole

Dokonce je to paradoxně menší problém než takzvaná logistika poslední míle, která navíc představuje důvod, proč lokální výrobci nezaváží zboží sami do výdejních míst ve svém okolí. Při velikosti objednávky například deseti jogurtů a tří másel na jednu zastávku se jim rozvoz potravin vyplatí asi stejně jako zákazníkům objíždět kvůli jednomu nákupu deset specializovaných farem.

„Pokud bychom nedokázali našim dodavatelům pomoct se závozy objednaného zboží do výdejních míst, tak bychom už dávno nefungovali,“ tvrdí Demuth. Sám proto přišel se systémem komunitního nakupování a distribuce z centrálního skladu. Ten se nachází v Mníšku pod Brdy, kam všichni dodavatelé v určené dny své produkty vozí, aby je zaměstnanci Scuku mohli roztřídit a na základě objednávek doručit na výdejní místa.

Scuknout se kolem jídla

Za výdej zboží v obcích zodpovídají namísto zaměstnanců lokální organizátoři. Většina výdejních míst se otevírá jednou týdně odpoledne – v úterý, středu, čtvrtek nebo v pátek. V den výdeje přijmou pořadatelé i objednané zboží ve svém výdejním místě a předají jej zákazníkům. „Tím okolo sebe budují komunitu známých a kamarádů. Výdej pak nevypadá jako obyčejné vyzvednutí zboží. Lidé si tam popovídají s podobně naladěnou sociální bublinou, kterou zajímá zdravé stravování, místní produkty, a se sousedy, kteří chtějí společně podporovat lokální ekonomiku… Řada organizátorů dělá pro své zákazníky ochutnávky, někde zákazníci přinesou k výdeji vlastní bábovku…“ jmenuje zakladatel příklady.

Většinu zákazníků ve skupinách tvoří matky, jež se snaží pro své rodiny sehnat kvalitní potraviny. A jelikož mají čas a chuť pomáhat obci, stávají se ženy často i samy organizátorkami takového ,scukávání‘. Míru zapojení sousedů přitom tržiště nechává zcela na nich – někde místa opravdu fungují pouze jako výdejny, jinde však platí Demuthovo krédo, že (nejen) jídlo lidi zkrátka spojuje. Sám podnikatel každopádně přiznává, že mnohé komunity během pandemie značně ochladly.

Na druhou stranu, lockdown jeho firmě i pomohl. Kvůli nemožnosti dostat se k většímu výběru zboží totiž umožnil organický růst sítě výdejních míst, jejichž počet se aktuálně zastavil asi na šesti stech padesáti. Aby je lidé Scuku, zvyklí na předpandemické dvě stovky, dokázali ze dne na den obsloužit, pořádně se zapotili – v dobrém slova smyslu.

Musíte se přizpůsobit

Aktuálně Scuk bojuje nejen s návratem nakupujících do retailu, ale i skutečností, že Češi šetří. A dražší farmářské potraviny často patří k věcem, které si odepřou jako první. „Teď si myslím, že část obyvatelstva na to reálně ani nemusí dosáhnout,“ podotýká byznysmen. Proto od prvního kvartálu letošního roku tržby jeho firmy klesají.

Fish and chips za cenu luxusního menu. Britové kvůli válce ztrácí část kulturního dědictví

Totéž je i důvodem, proč nyní představuje pro farmáře největší přidanou hodnotu schopnost Scuku zajistit jim odběr v podobě pravidelných objednávek. Ze začátku měl Demuthův tým řadu nadšených organizátorů, ale žádné zboží či zákazníky, v důsledku čehož musel své první potenciální dodavatele o vlastní vizi pracně přesvědčovat. Nyní se však počet jeho producentů pohybuje na hranici nějakých tří set padesáti.

„Máme sortiment 13 tisíc produktů farmářského charakteru, což si myslím, že je naprosto unikátní šíře. Naším cílem není nahradit supermarkety. Jsme prostě jen doplněk pro lidi, kteří chtějí alternativu. A ano, jako zákazník se musím pro to trochu obětovat. Nedoručí mi to domů, musím přijít v určitý čas, ale pokud tento sortiment chci, musím se přizpůsobit,“ popisuje šéf tržiště.  

Šťastné slepice

Ačkoliv by si to možná někteří mohli myslet, Scuk se v žádném případě nesnaží nahradit známé food delivery hráče typu Košíku a Rohlíku. Jde o odlišný systém, který ostatně na rozdíl od jmenovaných doručovatelů na Prahu ani nijak zvlášť necílí – česká metropole tvoří jen osm procent jeho obratu. Hlavní myšlenka Demuthova projektu je docela jiná. Představuje snahu převést do digitální podoby něco tak tradičního, jako jsou právě farmářské trhy, a přitom do maximální možné míry zachovat jejich autenticitu a sociální aspekt.  

„Máme zákazníky, kteří si část jídla nakoupí v týdnu u nás, o víkendu to spojí s trhy a mezitím zajdou třeba do specializované prodejny typu Sklizena. Ale většina z nich nechodí pravidelně do řetězců,“ říká podnikatel, který má dlouholeté zkušenosti z oblasti IT a marketingu. Základ objednávek prý tvoří maso, mléčné výrobky, ovoce a zelenina. Další populární skupinu zboží pak představuje nabídka pro lidi, kteří z nějakého důvodu potřebují speciální stravu – tedy bezlepkové, bezlaktózové či veganské potraviny.

Ze dne na den jsem se stal chipsařem, vypráví rizikový investor Miloš Vančura. Fabriku na zeleninové brambůrky zachránil z insolvence

Všechny segmenty podléhají přísným kodexům kvality, v některých případech dokonce Scuk před přijetím spolupráce řešil s dodavateli i změnu receptury, aby byla skutečně bez ,éček‘ a podobných přísad. „Velice důležitým aspektem jsou pro nás otázky ohledně wellfare neboli pohody zvířat. Na Scuku nikdy nenajdete klecová vejce. Nikdy. Musí být z volného chovu a přes to v tuhle chvíli nejede vlak,“ hlásí Demuth a dodává, že jako záruka poctivosti na malých městech, kde se všichni znají, funguje dobře i prvek důvěry: „Dodavatelé prodávají pod svým jménem a nechtějí se stydět před organizátory, kteří fungují i jako hlídači kvality.“

Aby bylo možné objednat opravdu celý nákup na jednom tržišti, zařadil Scuk nedávno do své nabídky též ekokosmetiku a ekodrogerii, potažmo krmivo pro domácí mazlíčky. Sám Demuth koneckonců domů pomalu ani jinak nenakupuje – prý mu na Scuku chybí už jen toaletní papír, uzavírá s úsměvem.