Filatelista Mádl: V Česku se ročně zobchodují známky za miliardu. Aby jim ale člověk rozuměl, musí je studovat celý život - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Filatelista Mádl: V Česku se ročně zobchodují známky za miliardu. Aby jim ale člověk rozuměl, musí je studovat celý život

,
Filatelista Mádl: V Česku se ročně zobchodují známky za miliardu. Aby jim ale člověk rozuměl, musí je studovat celý život
Zdroj: Archiv Tomáše Mádla

Je vystudovaným právníkem a odborníkem na trh s nemovitostmi, který už řadu let vede vlastní realitní kancelář Juris Real. Vedle toho ale Tomáš Mádl provozuje také další byznysové aktivity, přičemž jednou z nich je v poslední době často zmiňovaná filatelie.

S investováním do poštovních známek začal už jako pětadvacetiletý, a tak není divu, že dnes disponuje jednou z nejvýznamnějších sbírek známek z dob první republiky vůbec. Jak k ní přišel? Jakou hodnotu jeho známky mají? A vyplatí se do nich investovat i nyní, kdy Česko bojuje s inflací vysoko přesahující hranici deseti procent? O tom a mnohém dalším se zakladatel Prestige Philately Club Prague, v němž sdružuje další významné sběratele a investory, podělil s redakcí Euro.cz v exkluzivním rozhovoru. 

Je v současné době o známky velký zájem? Jde jejich hodnota nahoru, podobně jako je tomu například u umění, vzácných bankovek, hokejových kartiček a ostatních sběratelských předmětů?

Ano, je tomu přesně tak. Skoro mě až udivuje, a možná snad i trochu děsí, že hodnota všech těchto sběratelských komodit roste natolik závratným tempem. Co se týče známek, říká se o nich, že jsou mezi sběratelskými obory jakousi šlechtou. Je to takový koníček králů, protože skutečně snad každý panovník se nějakou sbírkou známek pyšní.

Samozřejmě nic nelze zobecňovat. Hodnota známek skutečně roste, ale pořád se bavíme pouze o jednom procentu zajímavých investičních známek, které jsou na trhu k dispozici. Řečeno jinak, rozhodně to neznamená, že když má někdo doma starou sbírku známek po dědečkovi z dob poválečného Československa, stal by se z něj najednou boháč.

Do jakých známek se vyplatí investovat?

V první řadě záleží na tom, kolik je člověk ochoten investovat peněz. Od toho se odvíjí struktura investičního balíčku, který mu my nebo jiní kolegové následně sestavíme. Záleží pochopitelně na tom, zda se má jednat o krátkodobou spekulaci, nebo jestli naopak půjde o záležitost dlouhodobou. Jestli bude chtít svoji sbírku za pár let prodat, či ji jednoho dne přenechá dětem.

Pakliže bych měl ale stranou daný například alespoň milion korun a chtěl si pořídit nějakou investiční známku, totiž známky, určitě bych sáhnul třeba po první známce světa, kterou je The Penny Black z roku 1840. Samozřejmě se musí jednat o známku neraženou, čistou. Její aktuální hodnota se pohybuje na zhruba 150 tisících korun. Dále bych volil několik specialit z britských kolonií – hezkou známku z Mauricia, Indie, Guyany či Hongkongu – a k tomu bych přiřadil pár ,drobností‘ odněkud z Austrálie.

Nejdražším americkým uměleckým dílem je portrét Marylin Monroe. Prodal se za rekordních 4,6 miliardy korun

Abych ale odpověděl na otázku. Jsou to právě známky z bývalých britských kolonií z poloviny 19. století, jež patří mezi nejhodnotnější a u nichž má člověk téměř stoprocentní jistotu, že je kdykoliv dokáže prodat. Stejně tak cenné ale mohou být i některé československé známky z první republiky. V jejich případě je ale každopádně nutné dodat, že ceny těchto známek jsou nyní mimořádně vysoké a jejich případný prodej je realizovatelný téměř výhradně na tuzemském trhu.

Zmínil jste známky z ostrova Mauricius. O modrém, potažmo červeném Mauritiu slyšel zřejmě každý, aniž by měl k filatelii jakýkoliv vztah. Co je na sérii těchto známek tak moc zajímavého?

Pravdou je, že je modrý Mauritius protěžován možná až trochu nespravedlivě. Je to samozřejmě známka, ke které se pojí mnoho legend a které je relativně málo – existuje ve 12 exemplářích. Červených Mauritiů je pak celkem čtrnáct.

Oba druhy známek jsou součástí těch nejvyhlášenějších sbírek a v mnoha případech jsou vystavovány ve slavných muzeích. Jeden dokonce má i anglická královna, takže už jen proto jsou natolik zajímavé. Navíc jde o nejstarší koloniální známky světa, neboť pocházejí z roku 1847. No a pak tu máte jejich příběh.

Na oněch šestadvaceti známkách je chybně vyryto ,POST OFFICE‘, tedy ,poštovní úřad‘. Ve skutečnosti na nich ale mělo být napsáno ,POST PAID‘, což značí, že poštovné bylo zaplaceno. Jakmile si toho mauricijští úředníci všimli, svoji chybu napravili, a proto bylo vytištěno pouze 500 kusů POST OFFICE od každé hodnoty. Většina z nich se však ztratila a poškodila.

Vzácnými je pak rovněž činí fakt, že se na trhu objevily až několik let po svém vydání. Katalogy, tak jak je známe dnes, existovaly už i na přelomu 19. a 20. století. V té době bylo vydáno na celém světě zhruba 500 typů známek. Řada filatelistů si tedy myslela, že už mají ve svých sbírkách všechny. Jenže pak se najednou objevila zcela nová známka, kterou nikdo neznal. Což přirozeně vyvolalo poprask a velkou cestovní horečku. Spousta dobrodruhů se totiž vzápětí vydala na Mauricius s tím, že zde budou procházet staré domy a hledat v nich založené dopisy, na kterých by mohly být další modré a červené známky opatřené nápisem POST OFFICE.

Která poštovní známka je vlastně nejcennější? Je to právě jeden z Mauritiů POST OFFICE?

Nejdražší jednotlivá známka – ve smyslu peněz – je One Cent Magenta z Britské Guyany. Existuje totiž pouze v jediném exempláři, přičemž v minulosti se prodala za cenu zhruba deseti milionů dolarů. Najdou se však i další proslulé položky, jde především o zmíněné Mauritie. V Německu se v loňském roce prodal dopis s červeným Mauriciem POST OFFICE za více než deset milionů eur. Šlo o slavný dopis s pozvánkou na bál. Pokud bychom se ale bavili o známkách, jež se pohybují v cenové relaci jednoho milionu eur, takových existují desítky.

Každá sběratelská známka má svoji cenu

Jakou nejdražší známku máte ve své sbírce vy?

Ono se to kolikrát dost špatně odhaduje, neboť řada kusů se nikdy v žádné aukci neprodávala, případně je tomu již hodně dlouho. Nemám tedy zaktualizované ceny, pokud to tak mohu říct. Vím však, že mám ve své sbírce určitě alespoň 50 známek, jejichž hodnota přesahuje milion korun za kus, a dalších deset, které stojí pět milionů a více.

Sběratelé umění si z nás občas dělají srandu, že tam, kde my s cenami končíme, oni teprve začínají. A mají pravdu. Na druhou stranu ale platí, že zatímco v jejich případě se dá za velkou sbírku považovat 50 obrazů, my své známky počítáme v desítkách, respektive stovkách tisíc.

Najde se ve vaší sbírce známka, kterou byste neprodal ani za všechny peníze světa?

Taková známka podle mě neexistuje. Nevěřím žádnému filatelistovi, který by na tuto otázku odpověděl ano. Každá známka má svoji cenu. Navíc platí, že filatelisté se svých známek kolikrát zbavují i pro jiné účely než jen pro peníze. Příkladem budiž pan (Hirojoki) Kanai. To byl největší sběratel oněch slavných mauricijských známek na světě. Kanai svoji sbírku rozprodal krátce před smrtí, ačkoliv již dávno předtím měl na kontě miliony dolarů. Dle svých slov tak učinil právě proto, že vždy choval k známkám obrovskou pokoru a byl tak moc hrdý na to, že je mohl vlastnit, že chce tuto výsadu dopřát i někomu jinému. Tím chci říct, že si vůbec nemyslím, že by bylo špatně, když se čas od času nějaká významná sbírka celá rozprodá. Trhu to totiž dodá zcela nový impuls, díky kterému se objeví noví nadšenci a investoři.

Co všechno se musí stát, aby běžná známka, kterou člověk nyní koupí v trafice za 20 korun, měla jednoho dne hodnotu tisíců, potažmo desetitisíců a statisíců?

To se nikdy nestane. Ani běžná známka z první republiky nebo staroněmecká známka z roku 1850 se nikdy neprodá za desetitisíce. Jedná se totiž o známky, které vycházely v rámci běžné emisní činnosti, jež byla pod gescí tamní pošty. A takových známek jsou miliony.

Robot, který se stal umělcem. Jeho obraz se vydražil za 15 milionů korun

Lidé mají mylné představy. Každou chvíli totiž za mnou chodí někdo s tím, že objevil na půdě sbírku starých známek z předválečného Německa, a myslí si, že je z něj najednou boháč. Tak tomu ale není. Já takovým lidem pak vždycky vysvětluji, že papír, na kterém je známka vytištěna, je dražší než známka samotná.

Hodnota známek nemá s jejich stářím vůbec nic společného. Známky získávají na své hodnotě, protože jsou něčím výjimečné – je jich jen omezené množství, jelikož jde například o zmíněný chybotisk, na nějž se přišlo velmi rychle a jehož výroba byla okamžitě zastavena. Vzácná tedy teoreticky může být například i známka, která se vytiskla teprve vloni – pakliže splňuje právě tyto charakteristiky. Ideální je, pokud se k ní navíc váže i nějaký pozoruhodný příběh.

Z alternativních investic vychází lépe jedině alkohol

Jak poznat pravou známku od falzifikátu?

Filatelie má tu výhodu, že novou známku – myšleno novou cennou známku z let minulých – dnes už jen tak někdo nenajde. Může se sice stát, že se nějaká známka ztratí nebo se nějakým způsobem poškodí, jinak je ale jejich množství na trhu stabilní. Známek je omezený počet, přičemž ty nejvýznamnější jsou velmi dobře popsané. O všech se píše v katalozích, mají svoji provenienci i rodokmen, takže všichni vědí, kdo je v minulosti vlastnil. Díky tomu jsou tak prakticky vyloučeny padělky, což je obrovský rozdíl našeho oboru například od umění, kde jsou padělky naopak zcela běžné.

Když tedy budu mít ve sbírce nějakou konkrétní známku, stačí, abych se podíval do katalogu z příslušného roku a hned vím, kdo všechno ji vlastnil přede mnou. A jestli se jedná o falzifikát, to poznám ještě dřív, protože každá známka je svým způsobem unikát – má třeba trochu odlišné zoubkování, jiný odstín či centrování, takže je to dobře patrné. A pozná to i laik.

Obchoduje se i s poškozenými známkami, nebo musejí být všechny v naprosto perfektním stavu, aby měly nějakou hodnotu?

Je celá řada známek, které už existují pouze poškozené. To proto, že mnoho z nich existuje pouze v jediném exempláři. S tím však člověk nic nezmůže. Nakonec i toto je způsob, jak lze hodnotit kvalitu jednotlivých sbírek. Když například sběratel disponuje známkou, která je poškozená, ale zároveň se zachovala ve vícero kusech, snaží se přirozeně postupem času obstarat si kvalitnější.

V čím lepším stavu se známka nachází, tím je pochopitelně dražší. Lehce poškozená známka československé provenience může mít třeba i o polovinu menší hodnotu než známka v perfektním stavu. Budeme-li se bavit o kvalitní známce světového významu, jež bude dokonale vycentrovaná, bude mít dokonalé zoubkování i odstín a vedle které postavíme nějakého ,šmudlu‘, tak jeho hodnota bude třeba až dvacetinásobně menší. Rozdíly jsou tedy někdy vskutku obrovské.

Kde všude mohu kýženou známku koupit? Musím zavítat na nějakou aukci, nebo se dá sehnat i jiným způsob, například v rámci soukromého obchodu? Která z těchto možností převládá?

V zásadě je to tak půl na půl. Polovina obchodů se odehrává prostřednictvím dražeb, které jsou v dnešní době povětšinou internetové. Na nich se draží zpravidla dražší známky. Ty levnější se objevují různě po burzách, případně si je sběratelé vyměňují v rámci klubů.

Kvůli inflaci a válce na Ukrajině klesá zájem o financování startupů. Investice směřují do oblasti udržitelnosti

Co se týče privátních obchodů, ty jsou doménou spíše VIP klientely, protože se nedá předpokládat, že by nějaký miliardář byl ochoten jít mávat cedulkou někam na aukci. Takoví lidé zkrátka jen pověří svého agenta, aby jim sehnal, nač si zrovna udělali zálusk, a on jim to za provizi obstará.

Do jaké míry podléhá hodnota známek inflaci? Ta dubnová dosáhla v Česku úrovně 14,2 procenta…

To je otázka, která trápí nás všechny. Ve chvíli, kdy jsme se pohybovali do nějakých deseti procent, bych odpověděl, že ji zhodnocování známek pokrýt dokáže. Teď už si tím jistý nejsem. Jak moc se známky dokázaly zhodnotit, zkoumáme zpravidla zpětně za celý rok. Navíc je potřeba k portfoliím přistupovat jednotlivě, určitě to nelze nějak zobecňovat. Aktuálně na tuto otázku odpovědět nedokážu, stále však platí, že známky jako takové patří k nejlépe se zhodnocujícím alternativním komoditám vůbec.

Náš spolek spolupracuje s investiční bankou Wood & Company, přičemž z jejího loňského srovnání vyplývá, že známky byly celkově druhou nejvíce se zhodnocující investicí ze všech. Hned po investiční whisky, jejíž míra zhodnocení činila kolem 40 procent. Byli jsme tedy například i před mincemi a veterány, což třeba mě osobně docela překvapilo.

Do známek investuje každý třetí miliardář

Kde lze získat všechny potřebné informace k tomu, aby i laik mohl začít do známek investovat? Existují nějaké specializované servery, spolky či tak něco?

Nevýhodou známek oproti jiným oborům je fakt, že aby jim člověk rozuměl, musí je studovat celý život. Když se tím někdo začne zabývat ve čtyřiceti, už se toho pravděpodobně moc nenaučí. Zatímco když se někdo rozhodne investovat do zlatých mincí, koupí si za pár stovek jejich katalog, přečte si jej a může se do nich směle pustit de facto ihned.

Pokud chce člověk začít investovat do známek, má v zásadě dvě možnosti. Buďto začne filatelii studovat, přečte si hromadu knih a obětuje jí spoustu času, nebo si sežene agenta, kterému bude důvěřovat, svěří mu peníze a nechá ho, aby do známek investoval za něj. Jejich seznamy jsou běžně dostupné na internetu, stejně tak jako seznamy znalců. Nebo pak může přijít za námi do klubu – je nás tady asi pětatřicet a všichni se filatelii věnujeme celé dekády, takže si myslím, že jsme dost kompetentní na to, abychom mu správně poradili.

Pro laiky je jinak psané filatelistické literatury celkem dost. Napadá mě například kniha Poštovní známky – koníček, nebo investice? autora Radka Nováka, která vyšla relativně nedávno. Tou je určitě dobré začít. Když ale bude člověk filatelii studovat sám, může se stát, že jej to po čase otráví, neboť se jedná o opravdu složitý obor. Lepší je učit se od zkušenějších filatelistů. Ostatně právě proto existují filatelistické kluby, kam chodí lidé často už od dětství a kde si členové navzájem předávají znalosti a zkušenosti.

Jadran trochu jinak. Levná Albánie láká Čechy k investicím do tamních nemovitostí, byt na pláži se dá pořídit i za dva miliony

Spousta lidí si myslí, že filatelie je záležitostí starší generace. Tak tomu ale rozhodně není. Je sice pravdou, že před půl stoletím sbíral známky doslova každý a že dnes existuje mnoho jiných způsobů, jak se ve volném čase zabavit, i tak ale máme v našem klubu čtyřicátníky, kteří již například stihli prodat vlastní firmu a pak se pustili právě do sbírání a investování do známek. A baví je to.

Kolik vás filatelistů v Česku vlastně je? Jak velký je tuzemský trh a kolik se na něm ročně protočí peněz?

Naše odvětví se poslední dobou docela hodně profesionalizuje. Už to není tak masová záležitost jako dříve. Náš Svaz českých filatelistů (SČF) je každým rokem čím dál menší. V osmdesátých letech nás bylo přes sto tisíc – což ale bylo dáno skutečností, že jsme byli součástí Národní fronty, takže se k nám lidé připojovali třeba i kvůli tomu, aby nemuseli být v KSČ. Dnes má svaz zhruba pět tisíc členů, ale samozřejmě existuje spousta dalších filatelistů, kteří ve Svazu z nějakého důvodu nejsou. Hodně lidí se ale o známky zajímá právě z důvodu investiční příležitosti. Dá se v podstatě říct, že tak třetina ze stovky nejbohatších lidí v Česku, tak jak je zveřejňuje například Forbes (a já se s řadou z nich znám osobně), investuje do známek. Ostatně i díky nim se na tuzemském trhu ročně zobchodují známky za zhruba jednu miliardu korun.