Česká jaderná horečka. Plánovaná stavba bloku v Dukovanech vyvolává u odborníků skepsi - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Česká jaderná horečka. Plánovaná stavba bloku v Dukovanech vyvolává u odborníků skepsi

,
Česká jaderná horečka. Plánovaná stavba bloku v Dukovanech vyvolává u odborníků skepsi
Zdroj: ČEZ

Vláda se po hlavě vrhá do stavby nového jaderného bloku v Dukovanech. Nepotěšila tím odpůrce jádra, ale ani jeho skalní příznivce.

Chceme stavět nový jaderný blok a bude to v Dukovanech, prohlásil v polovině listopadu premiér Andrej Babiš. Vládní komise již sestavila časový plán. Za dva roky má mít projekt územní rozhodnutí, do konce roku 2022 chce vláda vybrat dodavatele stavby, v roce 2029 se má začít stavět a o sedm let později mají politici přestřihnout pásku u dokončeného jaderného bloku.

Dalším jaderným nadšencem je ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. „Tikají nám energetické hodiny. Není čas ztrácet čas, musíme stavět nové zdroje. A protože nám obnovitelné zdroje u nás nestačí a v jaderné energetice jsme na světové úrovni, je výstavba nových bloků logickou volbou,“ prohlásil Havlíček a dodal, že stát brzy uzavře smlouvu se společností ČEZ o společném postupu.

Jenže mezi odborníky převládá skepse k vládnímu úsilí a k tomu, že bude korunováno úspěchem. Naopak, zdá se, že Babišův kabinet dělá velkou chybu. Jaderný průmysl po celém světě je ve špatném stavu a nové bloky se stavějí s mnohaletým zpožděním a za několikanásobek původního rozpočtu. Výsledkem je, že nové jaderné bloky vyrábějí elektřinu s vyššími náklady než ostatní zdroje od plynu až po vítr a slunce. Sporný je i výběr Dukovan na úkor mnohem vhodnějšího Temelína.

Poučení z Francie

Obecně lze říci, že jaderná energetika představuje úžasné řešení, jak celkem spolehlivě vyrobit ohromné množství elektřiny při minimálních emisích škodlivých látek do ovzduší a při nevelkém záboru půdy. Dvě jaderné elektrárny – temelínská a dukovanská – dokážou při plném provozu pokrýt téměř polovinu roční spotřeby elektřiny celé České republiky. Jenže tak levně už dnes nové bloky postavit neumíme.

Podle nedávno zveřejněné studie poradenské společnosti Lazard potřebují nové jaderné elektrárny nejméně 118 dolarů za megawatthodinu na to, aby se investorovi vrátily všechny vynaložené náklady včetně nákladů na financování. Solární a větrné elektrárny mohou být za vhodných přírodních podmínek třikrát levnější, totéž platí o paroplynových elektrárnách. I po započtení plateb za emisní povolenky se více než jádro vyplatí zemní plyn.

Potřebuje Česko rozšíření jaderné elektrárny Dukovany?

Na Západě si to uvědomují a další rozvoj jaderné energetiky blokují ekonomické faktory. Dokonce i velcí atomoví nadšenci – Francouzi – pochopili, že bez snížení nákladů je s plány na stavbu dalších reaktorů konec. Tamní elektrárenská jednička EDF již spolu s dceřinou firmou Framatome chystá nový reaktor, u kterého by celkové náklady nepřesáhly 70 eur za megawatthodinu. Další projekt typu Flamanville 3 už by ani státem ovládaný moloch nemusel přežít.

Koncern EDF se do jeho výstavby pustil v roce 2007 s předpokladem, že za pět let bude hotový a náklady dosáhnou 3,3 miliardy eur. Podle posledních zpráv už EDF hovoří o možném spuštění až v roce 2023, náklady se vyšplhají na 12,4 miliardy eur (316 miliard korun). Opakovaně navíc přicházejí znepokojivé zprávy o problémech s kvalitou komponentů; skandální je zejména nevyhovující kvalita oceli v klíčovém bezpečnostním prvku – tlakové nádobě.

Jaderníci netleskají

Pozoruhodné je, že příznivci jaderné energetiky z řad odborníků vládu za její postup nechválí. Naopak dodnes vyčítají koaliční vládě ČSSD, ANO a lidovců, že v dubnu 2014 ukončila temelínský tendr v pokročilé fázi. Je s podivem, že Andrej Babiš, který jako ministr financí před více než pěti lety odmítl vydat společnosti ČEZ garanci návratnosti investice a tendr tím pohřbil, dnes patří mezi nejhlasitější zastánce nových reaktorů.

Stejně tak převažuje údiv nad nápadem stavět velké reaktory o výkonu přes tisíc megawattů pouze na Třebíčsku. Ať už kvůli potížím s dopravou dílů na staveniště, nebo se zajištěním dostatečného množství vody pro chlazení. Například jaderný expert Radek Škoda, který vyučuje na ČVUT, zastává názor, že pro velké bloky je mnohem vhodnější jihočeský Temelín. ČEZ zde má zajištěné pozemky i část potřebných povolení, navíc řeka Vltava dokáže ochladit bez problému čtyři výkonné reaktory.


Nukleární secondhand: zařízení z rozebrané německé elektrárny skončilo i v Dukovanech

Demontáž jaderné elektrárny Greifswald


Radek Škoda upozornil ještě na jednu slabinu vládního plánu. „Spuštění pouze jednoho nového bloku Dukovan v roce 2036 není úspěch. Reálně hrozí, že od roku 2039 budeme dovážet až čtvrtinu elektřiny ze zahraničí. Česko potřebuje do té doby tři nové jaderné bloky, aby zůstalo v elektřině nezávislé a nemuselo ji dovážet,“ tvrdí Škoda.

Jiného názoru je jaderný expert Ondřej Chvála, který se věnuje výzkumu na americké The University of Tennessee. Doporučuje počkat na menší modulární reaktory. První z nich – NuScale – bude k dispozici již v polovině příštího desetiletí a nákladově by měl vycházet lépe než dnes dostupné velké reaktory třetí generace. Ještě výhodnější budou později dostupné reaktory čtvrté generace, kdy například tavenou solí chlazený reaktor od kanadské Terrestrial Energy by měl vyrábět elektřinu za 50 dolarů za megawatthodinu. To je výrazný rozdíl oproti výše zmíněným 118 dolarům ve studii firmy Lazard.

Pozdě a draze

Nešťastný případ finské elektrárny Olkiluoto 3 (zpoždění 11 let oproti původnímu plánu, prodražení nákladů na trojnásobek) je poměrně známý, další průšvihový 1600megawattový reaktor ve Flamanville byl již zmíněn. V areálu britské jaderné elektrárny Hinkley Point C se ještě pořádně nezačalo stavět, a už projekt nabírá zpoždění a prodražuje se. Ve všech třech případech se jedná o výkonné francouzské reaktory typu EPR.

Problémy však nemají jen francouzští stavitelé jaderných bloků. Americký Westinghouse v minulém desetiletí sliboval, že díky standardizovanému reaktoru AP1000 bude stavět rychle a levně. Výsledek? Investoři dvou nových bloků V. C. Summer v Jižní Karolině raději obětovali devět miliard dolarů a stavbu v létě 2017 předčasně ukončili, protože jim došla trpělivost s prodlužováním a prodražováním prací. Dva bloky elektrárny Vogtle v Georgii se stavějí dál, ale náklady včetně financování se po sérii navýšení vyšplhají na 25 miliard dolarů (580 miliard korun).


Čtěte komentář: Reaktor dneska objednáme, zítra postavíme

 Jan Brož


Někteří čeští politici ve slabší chvilce označili za favorita nového jaderného tendru korejskou společnost KEPCO. Nejprve by se ale měli seznámit se stavem elektrárny Barakah ve Spojených arabských emirátech. Web Korean IT Times letos na jaře upozornil, že na prvním a druhém bloku se našlo deset defektů – hlavně na systémech chlazení. Výhrady k téměř hotové elektrárně má jak místní jaderný regulátor, který zatím nenašel odvahu povolit spuštění prvního bloku, tak sousední stát Katar, jehož vláda má obavy ze zamoření ovzduší i vody v Perském zálivu.

Příčinou těchto problémů je fakt, že po roce 1990 se v západní Evropě i Severní Americe téměř přestaly jaderné elektrárny stavět. Dodavatelské společnosti propouštěly, týmy projektantů a inženýrů prořídly a jaderní veteráni neměli komu předat potřebné znalosti a návyky. Když k tomu přidáme přísnější požadavky ze strany vlád a regulátorů v reakci na tragédie v Černobylu a Fukušimě, tak není divu, že postavit novou jadernou elektrárnu je dnes téměř nadlidský úkol.

Volba mezi Ruskem a Čínou

Jen ve dvou zemích nebyla tradice výstavby jaderných bloků přerušena – v Rusku a Číně. První dvě elektrárny s modernějšími reaktory VVER-1200 u Petrohradu a Voroněže byly spuštěny se zpožděním, nicméně další stavby běží svižněji. Příkladem může být první jaderný blok v Bělorusku, který staví Rosatom u města Ostrovec. První blok je po šesti letech výstavby téměř hotový a na konci roku by měl vyrobit první elektřinu.

Číňané stavějí bez větších potíží reaktory typu CPR-1000, ale tento typ by v dnešní Evropě neměl šanci. Jedná se o nemoderní technologii druhé generace, odvozenou z francouzských reaktorů z 80. let minulého století. Na zahraničních trzích chce Čína uspět s novými reaktory typu Hualong One; jak jeden jaderný expert s nadsázkou poznamenal, jde o nejpokročilejší zařízení světa, protože Číňané okopírovali to nejlepší z nových amerických, francouzských a ruských reaktorů a spojili to dohromady.


Autor zprávy o jádru Schneider: Vítr a slunce jsou levnější

Autor zprávy o kondici jaderného průmyslu Mycle Schneider.


Čína má s touto novinkou velké plány. Reaktory typu Hualong One chce stavět ve Velké Británii, ale nabízí je také České republice. Vzhledem k potížím, jaké má americký Westinghouse, francouzský Framatome a korejská KEPCO, se může stát, že o vítězství v dukovanském tendru se popere hlavně ruský Rosatom s čínským koncernem CGN. Dokážou totiž stavět nejlevněji a budou mít za sebou příznivější reference než jejich západní konkurenti.

Česká vláda spolu se společností ČEZ bude v příštím desetiletí čelit nepříjemné situaci. Bude muset zvažovat, zda je z mezinárodněpolitického hlediska rozumné zadat zakázku na nový jaderný blok právě Rusům, nebo dokonce Číňanům. Kromě narušení vztahů se Spojenými státy a dalšími spojenci v NATO přitáhne východní dodavatel větší pozornost protijaderných aktivistů z Rakouska a Německa.

Možná ČEZ, možná stát

Výčet možných problémů je dlouhý, ale nikoli úplný. Reprezentant minoritních akcionářů ČEZ Michal Šnobr upozorňuje na možné znehodnocení majetku držitelů akcií a spory z toho vyplývající. Za nejčistší řešení považuje výkup 30 procent akcií, které vlastní menšinoví akcionáři, ze strany státu nebo společnosti ČEZ. Takový odkup by sice při dnešním kurzu akcií na pražské burze vyšel na 83 miliard korun, ale stát by se vyhnul riziku, že výstavbu zkomplikují žaloby a arbitráže ze strany menšinových akcionářů.

Druhá možnost je taková, že ČEZ využije opčního práva a příliš rizikový (a možná ztrátový) projekt v Dukovanech převede na stát. Technicky to půjde celkem snadno zařídit. Projekt připravuje společnost Elektrárna Dukovany II, kterou stoprocentně vlastní ČEZ. Ale to neznamená, že to tak musí zůstat navždy.

Pak je namístě položit si otázku, zda si státní úředníci dokážou s tak náročným úkolem poradit. Odpověď naznačuje i následující fakt. Ministerstvo průmyslu a obchodu dodnes nezvládlo ani vybrat právní a ekonomické poradce, kteří by vládě s procesem přípravy jaderného tendru vypomohli. Předpoklad, že by si stát vzal projekt za 150 až 300 miliard korun na svou odpovědnost, je tedy hodně odvážný.

Kdo se hlásí do tendru číslo 2

Přehled zájemců, kteří před třemi roky zahájili konzultace s českým ministerstvem průmyslu a obchodu

Atmea (Japonsko/Francie)

Konsorcium společností Framatome (dříve Areva) a Mitsubishi chce uspět s 1200megawattovým reaktorem. Problém je v tom, že reaktor Atmea zatím nikde není v provozu a kontrakt na stavbu čtyř bloků v tureckém Sinopu skončil krachem.

CGN (Čína)

Největší čínský provozovatel jaderných elektráren CGN má zájem rozšířit své aktivity i do Česka. Nabízí moderní reaktor typu Hualong One o čistém výkonu 1090 megawattů. První takové bloky staví v elektrárně Fuqing, ale plánovaný termín dokončení – závěr roku 2019 – se Číňanům zřejmě nepodaří dodržet.

EDF/Framatome (Francie)

Francouzi sázejí na reaktory typu EPR s čistým elektrickým výkonem zhruba 1600 megawattů. Jejich šance však srážejí potíže s dostavbou prvních dvou reaktorů zmíněného typu ve Finsku a Francii. EDF též zahájilo stavbu elektrárny Hinkley Point C v jižní Anglii, kde je terčem kritiky kvůli vysokému požadavku na garantovanou cenu elektřiny.

KEPCO (Jižní Korea)

Korejci chtějí na světovém trhu prorazit s reaktory typu APR o výkonu 1000 nebo 1450 megawattů. Jejich slabinou však je, že neplní bezpečnostní požadavky na reaktory třetí generace, a tak je bude nutné upravit. KEPCO staví čtyři výkonnější bloky ve Spojených arabských emirátech, ale přislíbený termín dokončení se nepodařilo dodržet.

Rosatom (Rusko)

Monopolní ruský stavitel a provozovatel jaderných elektráren je logickým zájemcem. Nabízí 1200megawattový reaktor třetí generace VVER-1200 s životností nejméně 60 let. Jedná se o úspěšný vývozní artikl – tyto reaktory nyní Rusové stavějí v Bělorusku a Turecku a zakázky mají též z Maďarska, Finska či Egypta.

Westinghouse (USA)

Tradiční americký výrobce tlakovodních reaktorů zkouší uspět s reaktorem typu AP1000. Firmu dříve většinově vlastnila japonská Toshiba. Westinghouse v březnu 2017 pod tlakem ztrátových projektů v USA zbankrotoval, o rok později jej odkoupila a převzala investiční firma Brookfield Business Partners.

Dále čtěte:

Kraví hora je nevhodná. Drábová kritizuje výběr lokality pro jaderné úložiště

Nejen Temelín a Dukovany. Malé reaktory by mohly na severu republiky nahradit uhlí i teplárny

Poradenství pro Dukovany přijde stát na 163 milionů

Ohodnoťte tento článek
Diskuze