Přidám, když zaplatíš

Tak, jako byly bryskně zapomenuty řeči Andreje Babiše o vyrovnaném rozpočtu a fiskální odpovědnosti, letos jde k ledu i heslo „nebudeme zvyšovat daně“. Ono úplně neplatilo nikdy, ale letos to bude přece jen jiné, protože lidé to pocítí na vlastní kůži. Asi nejviditelnější je to u spotřebních daní. Zdražení cigaret o třináct korun je opravdu dost. Pro kuřáka, který spotřebuje krabičku denně, to dělá pěkné čtyři stovky měsíčně. A pokud je dotyčným důchodce, kterému stoupne penze o devět stovek, což je o dvě stovky více, než by odpovídalo zákonné valorizaci – a právě to je ten správný volební tahák, na nějž je třeba sehnat prachy -, dopočítáváme se k tomu, že nadlepšení penzí se fakt moc nevyplatí. Důchodce za cigára zaplatí dvakrát tolik, než činí nadlepšení nad rámec zákona. A to k tomu nepočítáme kořalku. A toho si fakt všimne.

Nedá se nic dělat, dárečky někdo zaplatit musí. Obyvatelé Česka včetně Babišových voličů nemají rádi státní dluhy a na slavnou ekonomickou etudu Jiřího Paroubka na téma státní dluhy se neplatí dnes nevěří už ani komunisté. Ti minulý týden zkritizovali vládu, kterou drží u moci, za vysoký schodek rozpočtu na příští rok a dožadovali se jeho snížení ze čtyřiceti miliard na třicet. To je opravdu překvapivý postoj, ale že by se komunisté k nižšímu deficitu chtěli proškrtat, to asi očekávat nejde. Důchodce za cigára zaplatí dvakrát tolik, než činí nadlepšení nad rámec zákona. A to k tomu nepočítáme kořalku. A toho si fakt všimne.

Dokud živil rozpočet hospodářský boom s růstem kolem čtyř procent a nezaměstnanost klesla z osmi na tři procenta, bylo to fajn. Zvláště když k tomu pomáhalo skryté a elegantní zvyšování efektivního zdanění mezd, kterého vláda dosáhla tím, že nezvyšovala základní odečitatelnou položku ani o korunu v době, kdy platy strmě rostly. A na to, že třeba Kalouskova solidární přirážka k dani z příjmu a navýšení DPH měly skončit v roce 2015, už prakticky nikdo nevzpomene. Daňová kvóta za posledních šest let vystoupala z 33,5 procenta v roce 2013 na 35,7 procenta letos. Pokud by se tak nestalo, chybělo by ve státní kase a v těch obecních dohromady zhruba 120 miliard korun. Toto skryté zvýšení daní nestačilo.

Bez velké pozornosti tak byly vysáty finanční rezervy ze státních firem, jako jsou Lesy ČR, Řízení letového provozu nebo národní podnik Budvar. A nakonec padly za hlasy pro ANO i zbytky výnosů z té údajně zločinné privatizace devadesátých let. Ale už není kde brát. Ekonomika zpomaluje ke svému zhruba dvouprocentnímu růstovému potenciálu a příjmy už tolik neporostou.

Tak zdaníme hříchy. Alkohol, cigarety a hazard těžko bude někdo seriózní bránit. Pak o něco oškubeme zahraniční internetové giganty. To se bude každému líbit. A pumpneme banky. Ty taky nemá nikdo rád. Ale co potom, když máme politiku postavenou na závodech v rozdávání. Pro zvýšení růstového potenciálu třeba zkvalitněním institucí, zprůchodněním stavebních řízení, zrychlením veřejných zakázek či zjednodušením daňového systému jsme neudělali vůbec nic. A nejen to. Spíše jsme tyto věci domrvili ještě kapánek více. A asi nepřekvapí, že resorty, jichž se to nejvíce týká, má sedmým rokem v gesci hnutí ANO.

Čtěte další komentáře Pavla Párala