Od demolic přes znárodnění do... Berlína - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Od demolic přes znárodnění do… Berlína

,
Od demolic přes znárodnění do… Berlína

Ceny bytů v Praze sice vystoupaly do absurdních výšin ale proti Němcům jsme na tom ještě dobře.

Bývávaly časy a není to ani dvacet let, kdy v bývalé NDR zela celá sídliště prázdnotou. V samotném Berlíně bylo 150 tisíc bytů prázdných, radnice nevěděly, co s nimi. Na rozdíl od Česka, ale třeba i Británie za Thatcherové, kde se byty prodávaly s velikánskou slevou nájemníkům (a šly pochopitelně na dračku), se tato metoda v Německu nijak výrazně neuplatnila. Zvlášť na východě, z nějž odešlo několik milionů lidí, totiž bývalo nájemné opravdu nízké a součástí kupní smlouvy byla ochrana nájemníků. Něco přešlo z komunálu na bytová družstva a nezisková sdružení, ale dominantní privatizační metodou byly blokové prodeje institucionálním investorům. V Drážďanech, Berlíně i dalších městech se takto ještě v roce 2004 prodávaly desítky tisíc bytů, v průměru po 32 tisících eur. O patnáct let později pořád bydlí většina Němců v nájmech. Nepatrné, až záporné výnosy na německých vládních dluhopisech udělaly z bytů zajímavou investiční alternativu i pro konzervativní investory.

Nebonitní nájemníci byli vystrnaděni a rekonstruované byty s velkým výnosem během pár let prodány. Uprchlická vlna v roce 2015 samozřejmě nemohla poptávku po sociálních bytech nepoznamenat, ale i bez ní by měl Berlín čisté migrační saldo – je totiž „cool“ místem pro mladé lidi z celé Evropy, startupová scéna je dynamická a práce habaděj. Jen ta někdejší láce, pokud jde o bydlení, je tatam.


V bludném kruhu chudoby. V Česku přibývá kočovníků

 ilustrační foto


Z bolehlavu „co s prázdnými byty v po uši zadluženém městě“ se stal ještě větší problém: „Co s rychle rostoucími nájmy v po uši zadluženém městě, kde polovina obyvatel podporuje vyvlastnění asi čtvrt milionu bytů v držení velkých vlastníků.“ To, že se často jedná o zahraniční fondy, které dokonale zosobňují nenasytný finanční kapitál, v očích mnoha příznivců kampaně jen zvyšuje touhu po politické akci.

Spolková ústava sice vyvlastnění za náhradu povoluje, jenže jak již bylo řečeno, Berlín je sice sexy, ale odhadovaných 26 až 36 miliard eur nemá ani náhodou. Stejně jako v Praze ani v Berlíně není jednoduché byty stavět. Od územního rozhodnutí to trvá osm až deset let a nikdo nechce vidět velkou výstavbu ve svém sousedství. Znovuzavedení regulace nájemného od roku 2015 a kampaň za vyvlastnění také nepovzbuzuje investice ze strany privátních developerů. Dokonale zašmodrchaná situace.

Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka

Ohodnoťte tento článek
Diskuze