Generální tajemník Milda a jeho život 1922-2020 - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Generální tajemník Milda a jeho život 1922-2020

,
Generální tajemník Milda a jeho život 1922-2020

Kdybyste si hned na úvod kladli otázku, proč psát o člověku, který snad nejvíce symbolizoval hospodářský i kulturní úpadek této země v minulém století, mám hned připravenou odpověď: Právě proto.

Před několika dny zemřel Milo(u)š Jakeš, který téměř 40 let působil ve vrcholných funkcích v KSČ a v nejrůznějších státních orgánech. V letech 1987 až 1989 byl generálním tajemníkem ÚV KSČ, a tedy i nejmocnějším mužem v zemi. Posledních třicet let svého života prožil jako vitální důchodce.

Jakeš ve své osobě ztělesňoval nepotrestané svědomí tohoto národa. Po sametové revoluci vytrvale odmítal negativní hodnocení minulého režimu.

„Trochu bych přitvrdil v obhajobě minulosti,” řekl dokonce na jedné z tradičních prvomájových oslav KSČM, kterých se pravidelně účastnil. I díky tomu byl jasným pojítkem současné komunistické strany se stejnojmennou totalitní partají a také důkazem toho, že vyrovnání s minulostí v Česku stále zůstává jen abstraktním pojmem.

Paradoxně ale Jakeš nikdy nekritizoval Baťu, který ho v jeho patnácti letech ve Zlíně zaměstnal. „Byl jsem tím fascinován,” tvrdil o předválečném Zlíně v dokumentu Milda režiséra Pavla Křemena. Pozdější největší komunista tedy neskrýval obdiv vůči tehdejšímu největšímu kapitalistovi.

Ze svých skromných poměrů si odnesl přirozenou spořivost. Vzorně si i ve svých devadesáti letech vedl účetní knihu, kam si zapisoval třeba i koupi rohlíků. Vařil si švestkové knedlíky a zásadně odmítal chodit do restaurací. „Proč mám dát 120 korun za něco, co má hodnotu 30 korun jen kvůli tomu, že mi to někdo přinese,” vysvětloval v již zmíněném dokumentu.

Jako by nechtěl pochopit, že právě přidaná hodnota je motorem pokroku. Jeho komunistický režim přitom přidanou hodnotu systematicky potlačoval a právě díky tomu jsme se za Jakešovy vlády na konci 80. let propadli mezi chudší polovinu Evropy. A dodnes se naše ekonomika k přidané hodnotě složitě dostává.

Jakeš se do povědomí většiny Čechů zapsal především svým projevem v Plzni-Červeném Hrádku. V tamním kulturním domě se v červenci 1989 rozhovořil nebývale upřímně o tom, že je třeba obnovit živnosti, zvýšit produktivitu práce, kritizoval „přílišnou socializaci” a dával za vzor USA. Dobře si také všiml, že KSČ Václavu Havlovi vlastně pomáhá, když ho neustále vykresluje jako nepřítele státu. Otevřeně mluvil o Dubčekovi a roce 1968, což bylo do té doby absolutní tabu. Tyto důležité výroky zůstaly kvůli některým směšným pasážím projevu téměř nepovšimnuty.

Jakeš v červenohrádeckém kulturním domě mluvil místy jako opravdový reformátor. Ale svůj pokrokový tón už pak nikdy nezopakoval. Po revoluci se z něj naopak stal milovník starých pořádků a tvrdohlavý obhájce čtyřicetileté komunistické vlády. Gorbačova, který si ho do čela KSČ vybral a s nímž na sklonku 80. let úzce spolupracoval, začal nesnášet. Vinil ho za prohru komunismu.

Ale přitom měl vinit pouze sám sebe. Jakeš byl člověkem minulosti už v 50. letech, když se v Praze začal dostávat do prvních funkcí. Vždy působil jako nějaká historická postava, která se najednou zjevila v přítomnosti, neumí se zorientovat v aktuálním světě a přenáší do něj nepoučené starodávné recepty.

Historie rozděluje politiky mezi vítěze a poražené. Miloš Jakeš zůstane navždy poraženým kůlem v plotě.

Generální tajemník Milda a jeho život 1922-2020
3.7 (73.33%) 12 hlasování
Diskuze