Analýza: Vlády už vybraly biliony dolarů na nové skryté dani - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Analýza: Vlády už vybraly biliony dolarů na nové skryté dani

, Michal Dvořák,
Analýza: Vlády už vybraly biliony dolarů na nové skryté dani

V režimu dvouprocentního inflačního standardu vlády vybírají obrovskou skrytou novou daň, která se nikdy neobjevuje na účtech veřejného sektoru nebo soukromého sektoru a dosud jen málo, pokud vůbec, rozvířila nějakou diskuzi či odpor mezi těmi, kteří jsou tuto skrytou daní zatíženi. Mnozí žijí v iluzi, že je možný trvalý únik před touto stínovou daní, která je z pohledu výběrčích a politického establishmentu vysněným darem.

Pokud jde o politickou účinnost, měnová represivní daň (MRT) jako taková triumfuje nad starší a známější inflační daní. Naproti tomu pokud jde o ekonomickou účinnost, obě daně jsou potenciálně devastující. Nová daň je aktuálně nebezpečnější než ta stará, která se může ještě vrátit v mnohem zlověstnější podobě, jako konfiskace v reálném objemu vládního dluhu a souvisejících peněžních pohledávek.

Jak nejlépe definovat MRT?

Jedná se o částku, o niž je výnos z „základních“ státních dluhopisů a směnek (řekněme USA, Německa, Francie, Velké Británie, Japonska) stlačen měnovými manipulacemi při sledování „stabilních cen“, jak jsou definovány pro účely 2procentního inflačního standardu.

Pravomoc centrálních bankéřů vybírat tuto daň (jménem vlád) závisí na kombinaci nepeněžních sil, které by samy o sobě tlačily ceny zboží a služeb směrem dolů. Během posledního čtvrt století měla globalizace, digitalizace a nové množství dodávek komodit společně silně „dezinflační“ vliv. Za zdravých monetárních podmínek by ceny klesaly – s vyhlídkou na určité oživení cen – do další éry, kdy by tyto tlaky byly méně silné.

Centrální banky, které vzdorují klesajícímu rytmu cen tím, že namísto toho usilují o nízkou inflaci, kterou nazývají „stabilní cenovou hladinou“, dokázaly nasměrovat úrokové sazby na velmi nízké úrovně – a v případě Evropy a Japonska na sub-zero úrovně. Měnová inflace se projevila na globálních trzích aktiv, ale ne podle cenových údajů na trzích se zbožím a službami, jak lze vyvodit vzhledem k inflačnímu cíli.

Monetární deprese úrokových sazeb ušetřila vládám obrovské náklady, protože jejich dluhy současně vzrostly. Například za „normálních“ podmínek by se současný schodek vlády USA v poměru k HDP mohl pohybovat kolem 7 %, Vlivem monetární deprese je to pouze současných 5 %, tedy nižší o příjmy z MRT přibližně 2 %.

MRT je také vybírána mnoha soukromými zadluženými subjekty, včetně podniků a jednotlivců. Platby a příjmy MRT se však čistě promítají do ekonomiky soukromého sektoru po celém světě. To neplatí pro vládu, která je velkým čistým příjemcem této daně.

Je to výrazné nepochopení mechanismu, když ekonomové keynesiánského typu obhajují programy veřejného zadlužování (na úrovni správních celků a tříd) z důvodu, že náklady na dluhy jsou nyní tak nízké. Nazveme-li věci pravým jménem, pak vy, občané, si nejste vědomi zátěže MRT, my, centrální bankéři, jednající za vládu, vás ještě více (manipulací s úrokovými sazbami směrem dolů) ještě více „okrademe“ v podobě podpory veřejného dluhu.

Proč tolik občanů neví o skrytém zdanění?

Většina daňových poplatníků se domnívá, že mohou uniknout MRT přesunutím svých prostředků do aktiv, které nejsou z větší části přímo předmětem daně. Například mohou ze svého portfolia vyloučit státní dluhopisy a namísto toho se zaměřit na řadu aktiv, včetně nemovitostí, akcií a úvěrových nástrojů. Během dlouhé inflace aktiv v posledních desetiletích byla míra návratnosti těchto peněz fantastická, tak proč si stěžovat?

Nejlepší způsob, jak odhalit v tomto způsobu myšlení iluzi, je vzít v úvahu příklad nemovitosti v daňovém ráji a to, jak obrovské nájemné, které se platí za užívání, znamená, že z dlouhodobého hlediska je pro většinu možnost jakéhokoli úniku iluzorní.

Vezmeme-li v úvahu například Monacké knížectví, kde je cena bytů několikanásobně vyšší než u podobných nemovitostí v sousední Francii, pak prémie na nemovitost v Monte Carlu odráží výhodu pobytu pro řadu jednotlivců, kteří mohou využít osvobození od daně z příjmu. V posledních dvou desetiletích prémie vzrostla, protože poptávka po daňových rájích stoupala a globální měnové podmínky podporovaly spekulativní boom.

Jednotlivci, kteří se zavčas usadili v Monaku a koupili si dům, se mohou ohlédnout a říci, že jsou daleko od placení „pojistného“ za daňovou svobodu a dosáhli fantastických zisků. Přesto by toto „minulé vítězství“ nemělo nikoho oklamat. Velká recese a zhroucení by mohly způsobit propad poptávky po nemovitostech v těchto lokacích.

Transpozice konceptu „Monako“ na globální trhy

Mnoho investorů vystoupilo z aktiv podléhajících měnové represivní dani (MRT), která se naposledy demonstrovala negativními výnosy státního dluhu ve výši 15 bilionů dolarů (v Evropě a Japonsku). Přitom zvyšují cenu aktiv, která nepodléhají dani, nebo jen částečně – tedy v poslední době nárůst akcií a dluh s vysokým výnosem. Dalším krokem v tomto procesu inflace aktiv byly nemovitosti – rezidenční a komerční – na mnoha místech v předních položkách nákupního seznamu.

MRT se v současné době nevztahuje na starší emise státních dluhopisů, takže jejich cena také narůstá. Anualizované rolování více než 30letých T-dluhopisů od roku 2000 vedlo k fantastickým kumulativním výnosům, z velké části na základě stoupání sazeb MRT. Spekulativní příběhy v této atmosféře měnové inflace přinesly obrovské zisky v dalších hlavních třídách aktiv kromě těch, které pramení z rostoucí prémie jako útočiště proti MRT.

Přesto je neúprosná logika stejná jako u nemovitostí v daňových rájích – tato prémie a její amortizace nebo kolaps v dlouhodobém výhledu se odečtou od těchto kumulativních výnosů a sníží je v souladu s těmi aktivy podléhajícími MRT. Únik z MRT bude iluzorní, s výjimkou několika málo možných výjimek. Negativní výnosy, které nyní tolik děsí investory, jsou to, co lze v konečném důsledku očekávat od aktiv v bezpečných útočištích.

Někteří investoři sdílejí tento názor na marnost pokusů vyhnout se MTR, včetně těch, kteří drží, nebo se vrátili k vládním dluhopisům, čímž nahradili mezery v poptávce po exodu. Naproti tomu investoři, kteří jsou náchylní k iluzi, vstupují do aktiv, která vykázala v posledních letech enormní nárůst „Monako prémie“ a očekávají, že při náhodném procházce po Wall Street budou neustále dosahovat vysoké návratnosti investic.

K iluzím se přidávají vysoké výnosy nadopované pákovým efektem, dlouhým „cyklickým boomem“, subjektivním účetnictvím a pravděpodobnou přechodnou monopolní mocí. Jejich kouzlo zůstává nedotčeno duchem minulých velkých inflaci.

Autor je hlavním analytikem společnosti Tradecentrum

Ohodnoťte tento článek
Diskuze