Test motocyklu Harley-Davidson Low Rider S: Stejný, jenom mnohem lepší

17. června, 08:24  -  Jiří Červenka
17. června, 08:24

Motocykly z Milwaukee umějí něco, co zní téměř jako protimluv – zprostředkovat tradiční zážitek z jízdy moderním způsobem.

V očích nejširší veřejnosti mají motocykly Harley-Davidson bezvýhradně pozitivní image. Mezi motorkáři ale harleye nacházejí zrovna tolik odpůrců jako příznivců – a možná ještě víc. Jsou těžké, pomalé, nepraktické a nesmyslně předražené, posmívají se jezdci na evropských a japonských strojích Harleyářům. Možná jsou. Jenže za poslední zhruba dekádu prošlo „železo z Milwaukee“ podivuhodným vývojem. Harleye sice pořád vypadají, zní a jezdí víceméně stejně jako vždycky. A přece mnohem lépe. Nový Low Rider S, který tu dnes máme, je toho znamenitým příkladem.

Černozlatý artefakt

Kdybychom byli v motocyklovém časopise nebo dokonce v magazínu specializovaném na cruisery (to jsou ty „motorky, co vypadají jako Harley“), dlouze bychom se rozepisovali o detailech, které dělají Low Rider S Low Riderem S. Černé to, matné tamto. Zlatá kola. Výfuky „Tommy Gun“ (jako dvouhlavňová brokovnice). A tak dále.

Nám postačí vědět, že Low Rider S patří do modelové řady Dyna a že od jejích dosavadních členů se liší právě těmi stylingovými detaily. Harley se při jeho návrhu nechal inspirovat vlastní historií i scénou nezávislých úpravců: Dyna s vysokými rovnými řídítky a miniaturní kapotáží okolo předního světlometu, to je styl, který se prosadil díky seriálu Sons of Anarchy a postupně získal mezi úpravci a jejich zákazníky téměř masovou popularitu.

V jiném barevném provedení než v tomto Low Rider S nedostanete

Pokud se na tomto místě můžeme dopustit malé historicko-marketingové odbočky, vězte, že vývoj vztahu značky Harley-Davidson a nezávislých úpravců patří k nejméně známým, avšak nejvíce fascinujícím příběhům v historii brand developmentu. Od paniky v 60. letech přes jasné vymezování se vůči přestavbám spojovaným s motocyklovými gangy a 80. léta, kdy se značka v oficiální komunikaci a literatuře tvářila, že celý ten svět Pekelných andělů, chopperů a „huličských“ filmů s motorkami zkrátka neexistuje – až po jeho postupnou akceptaci, smíření a hrdě přiznávanou inspiraci, jako je tomu dnes. Což samozřejmě souvisí i s tím, že radikální přestavby Harleyů přestaly být doménou „outlaws“ a díky různým reality show a dalším popkulturním vlivům se postupně staly široce společensky přijímaným jevem. (Podrobněji viz článek Motocykl jako nikdy nedokončené dílo z internetového archivu týdeníku EURO.)

Takže Low Rider S sice přijel z továrny korporace kotované na burze (NYSE: HOG), ale vypadá, jako by přijel z dílny seriálového desperáta. A vy se na něm jako takový desperát cítíte.

Výjimečnost nejen marketingová

Jakmile se nahrbíte k rovným řídítkům a tři metráky železa pod vámi ožijí charakteristickými vibracemi velkoobjemového dvouválce, najednou si připadáte i se svým pupkem, hypotékou a dobře placeným zbytečným místem v nadnárodní firmě stejně cool jako Mickey Rourke v nejlepších letech. A opravdu to není jen silou značky. Snažím se ten fenomén analyzovat už dlouhá léta a zatím se kloním k tomu, že unikátní a nenapodobitelný pocit z Harleye je výsledkem kombinace následujících faktorů: důrazného rytmu motoru, který vnímáte nejen sluchem, ale prostřednictvím mechanických vibrací celým tělem; vynuceně nepřirozené jezdecké pozice; chlapácky tuhého chodu ovládacích prvků; a nutnosti vyvíjet při zatáčení vědomou sílu, což vyplývá z dlouhého rozvoru, vysoké hmotnosti a „položené“ přední vidlice. Harley je zkrátka fyzický zážitek.

Co je ale relativně nové, je fakt, že Harley je i poměrně funkční. Jezdecká pozice působí radikálně, ale ani po hodině v sedle vás nebolí v zádech a nepíchá v kyčlích. Brzdy opravdu brzdí, a to za podpory citlivě naladěného systému ABS. A pérování, považte, opravdu péruje. Dokonce i na českých silnicích.

Výraznou opěrku v zadní části sedla oceníte při prvním prudším otočení plynem; přístroje na nádrži jsou mimo zorné pole

Ačkoliv výrobce ve snaze vyslyšet volání trhu po agresivně snížených strojích zkracoval v posledních letech dráhy odpružení až za únosnou mez, Low Rider S má (stejně jako některé další, ale bohužel zdaleka ne všechny současné modely) relativně sofistikované pérování vpředu i vzadu a na českých okreskách nevytrestá vaši kostrč víc, než je řekněme takový slušný standard normálních motorek. A to je velký pokrok.

Díky rozumně fungujícímu podvozku je i praktická volnost náklonu mnohem lepší, než naznačují oficiálně udávané úhly přibližně 30 stupňů na každou stranu. Pravda, do alpských vlásenek není Low Rider S to pravé ořechové, ale při běžné jízdě na běžných silnicích se nemusíte bát, že nečekaný kontakt rámu nebo výfuku s asfaltem nadzvedne zadní kolo a umožní vám vyzkoušet funkčnost protektorů ve vašem značkovém moto oblečení.

A pak je tu ještě ta maličkost v podobě motoru.

Křik velkého orla

Objem tradičního dvouválce narostl za posledních třicet let z 82 krychlových palců (1340 cm3) na 88, 96 a posléze až 103 (1690 cm3). Díky tomu už nemusíte s plně naloženým Harleyem uhýbat v dálničních stoupáních rozjuchaným Aviím. Jenže Low Rider S nemá „sto trojku“. Konstruktéři sáhli do katalogu sportovních dílů Screamin’ Eagle (křičící orel) a osadili stroj motorem 110, který se dosud v žádném sériovém modelu řady Dyna neobjevil.

Pořád je to vzduchem chlazený vidlicový dvouválec Twin Cam, ale převrtaný na 1801 cm3 (110 krychlových palců). V porovnání se standardní jednotkou je 110 Screamin’ Eagle naladěný na výkon ve vyšších otáčkách, o čemž výmluvně svědčí efektní přímý vzduchový filtr Heavy Breather – to je ten dopředu trčící „košík” na pravé straně motoru.

Motor z katalogu Screamin’ Eagle má objem 110 krychlových palců

Harley tradičně neuvádí výkon, zato se rád pochlubí točivým momentem. Plných 156 newtonmetrů je na motocykl opravdu extrémní hodnota a Low Rider S reaguje na otočení plynovou rukojetí s důrazem, jaký majitelé většiny sériových harleyů nikdy nepoznali. Gradující příval síly od dvou tisíc otáček je stejně podmanivý jako hutný basový soundtrack, jímž dvouválcový buchar rozechvívá okolní vzduch. Od zatáčky k zatáčce umí být tahle velká motorka nečekaně rychlá.

Kupecké počty na něj neplatí

Samozřejmě můžete hořekovat nad tím, že dát 19 360 eur (přibližně 523 000 Kč) za takovou hračku je nesmysl. Že jiné motorky za půl milionu mají semiaktivní elektronické podvozky, propracovanou ochranu před větrem a sofistikované zavazadlové systémy. Aťsi.

Low Rider S není motocykl na cestu kolem světa a dokonce ani na dovolenou. Je to „jen“ Harley. Nelze ho poměřovat tím, co všechno nezvládá a neumí, protože svede něco, co většina jiných, funkčně dokonalejších motorek nedokáže – proměnit samotný akt jízdy na motocyklu v intenzivní prožitek. A dělá to ještě lépe než většina jiných Harleyů, které jsem měl za poslední roky možnost řídit. Vlastně asi vůbec nejlépe ze všech.

Harley-Davidson Low Rider S
Motor: V2 1,8 l, 156 Nm
Hmotnost: 305 kg
Výška sedla: 685 mm
Objem nádrže: 18,5 l
Spotřeba paliva: 5,1 l/100 km

Čtěte dále:

Indian Chieftain Dark Horse je černou ovcí ikonické značky

Energica Eva a Ego jsou italské superbiky s elektrickým pohonem

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče