Finance do firmy, to je jako transfuze krve

21. října, 10:40 - prk
21. října, 10:40

Stejně jako si transfuzi necháte udělat od dobrého doktora, v případě financí byste si měli najmout dobrého poradce.

Jak vidí rozhodování českých podnikatelů v otázkách financování jeden z nejúspěšnějších českých podnikatelů Zbyněk Frolík (Linet) a jeden z nejzkušenějších českých právníků, působící v oblasti kapitálových trhů a financování, Martin Aschenbrenner (PRK Partners)?

Když se řekne „chytře financovaný rozvoj firmy“, co vás napadne?

Frolík: Není firma jako firma. Pro firmu v různých fázích vývoje, či podle mentálního nastavení vlastníků, může být chytré financování různé. Záleží také na oboru podnikání, stavu konkurence, trzích, strategických plánech a cílech a rychlosti jejich dosažení. A samozřejmě na riziku, který je ochoten vlastník či management akceptovat. Kdo kapitál poskytuje, chce mít obvykle jistou míru kontroly nad jeho efektivním využitím. Jinak je to u živnosti a jinak u firmy s globálními ambicemi. Chytré financování by mohlo být kombinací bankovních úvěrů (ty jsou dnes velmi levné), vlastního kapitálu a eventuálně rizikového kapitálu (andělského, venture, private) v situaci potřeby rychlého rozvoje v technologických oborech či masovějších službách. Co nejméně společníků, co nejvíce dluhu, nejlépe od banky. Když potřebujete peníze, zředit svůj vlastnický podíl by měla být až poslední možnost.

Aschenbrenner: Chytré financování firmy je podle mě takové financování, které nejlépe vyhovuje dané firmě s ohledem na její byznys, fázi jejího života/rozvoje a účelu takového financování. Z toho je zjevné, že neexistuje jediný způsob financování anebo jediná kombinace různých způsobů financování, který by byl optimální vždy a pro všechny. Jiné financování bude vhodné pro startup, který rozvijí slibnou technologii, ale zatím negeneruje žádné tržby, jiné financování bude vhodné pro developerský projekt a jiné pro zavedenou firmu, která vyrábí a prodává známý spotřebitelský produkt. Je tedy úkolem managementu každé firmy, aby zvolil optimální kapitálovou strukturu firmy, mix dluhu a akciového kapitálu (equity) a zdroje kapitálu (banky, veřejné trhy, soukromí investoři).

Stejně jako jiné obory, i oblast kapitálových trhů a svět financování obecně prochází velmi dynamickou proměnou. Mají podnikatele dostatečnou představu o nových možnostech tak, aby byli schopni sáhnout ke skutečně vhodnému a výhodnému typu financování?

Frolík: Obávám se, že ne všichni. Setkávám se majiteli úspěšných firem, kteří to dělají opravdu chytře. Na druhou stranu většina hlavně menších podnikatelů toho o vhodném financování a jeho formách moc nevědí. Často si neuvědomují, že i čas je kapitál a že rychlejší rozvoj společnosti může znamenat získání velké konkurenční výhody. Na trhu je dnes velká nabídka od možnosti si půjčovat přímo online od spoluobčanů (crowdfuding), andělské financování, financování rizikovým kapitálem, bankovní půjčky, vydávání směnek a dluhopisů až po vstup na některou burzu a financování se prodejem akcií.
Je dobré si nechat poradit od odborníků (radši vícero než méně). Velké stabilní firmy jdou do banky, ale ty střední, začínající nebo rychle rostoucí by se neměly bát využívat nebankovních zdrojů financování. Ale nedělejte to sami! Najděte si seriózního poradce, bude to váš věrný průvodce tímto světem a ušetří vám mnohem víc peněz, než mu zaplatíte. Finance do firmy, to je jako transfuze krve. To taky nenecháte náhodě. A stejně jako si transfuzi necháte udělat od dobrého doktora, v případě financí byste si měli najmout dobrého poradce.

Aschenbrenner: Ke správnému rozhodování je nutné dobře rozumět dostupným způsobům financování a znát jejich pro a proti. Kritéria jako cena a délka financování jsou sice významné, avšak zdaleka ne jediné faktory při úvahách o nejvhodnějším financování. Pokud si firma jde půjčit do banky, musí počítat s tím, že banka bude mít ambici velmi podrobně monitorovat další chod firmy a jejího byznysu a „mluvit“ do něj Pokud si firma jde půjčit od veřejných trhů, musí zase počítat s vyššími transakčními náklady, nutností uveřejnit o sobě řadu informací (v prospektu a následném reportingu) a na to, že se jí začne týkat veřejnoprávní regulace finančních trhů. Myslím, že dnešní podnikatelé mají o různých typech financování daleko lepší přehled, než tomu bylo dříve, avšak stále ne vždy dobře chápou výhody a nevýhody možných cest. Management by měl být buď dostatečně finančně erudován, aby toto byl schopen posoudit sám anebo se o tomto poradit s kvalifikovaným poradcem, vždy však s poradcem, který nemá vlastní motivaci preferovat ten či onen typ financování.

V jaké situaci by firma měla začít uvažovat o jiných než klasických bankovních úvěrových zdrojích? Proč dluhopisová emise či IPO v ČR zatím nepatří k úplně preferovaným formám?

Frolík: Tehdy, když nemá přístup k bankovnímu úvěru. Ten je vždy nejlevnější. Ale když rychle rostete nebo kupujete levně, tak se vyplatí i dražší nebankovní finance. IPO může udělat jen firma v určité kritické velikosti a s velmi atraktivní historií a ambiciosním plánem, na který potřebuje hodně peněz. Jde o poměrně složitý a drahý proces přípravy a vše ve firmě musí být průhledné a „čisté“.

Aschenbrenner: Pokud jde o dluhové financování, tak dnes je doba velkého množství levných peněz v ekonomice a banky se snaží půjčit tam, kam to jen jde. A pokud banka půjčí, těžko se hledá levnější alternativa. To však může vést k vytvoření závislosti na bankovním financování a ochota bank půjčovat se může ze dne na den změnit. Podniky by tedy měly myslet na to, aby se byly schopné financovat i za jiného, než „slunného“ počasí. Z hlediska akciového kapitálu je valná většina firem v ČR financována strategickými partnery anebo soukromými investory (včetně soukromých fondů různých typů). Obstarání akciového kapitálu z veřejných trhů (např. IPO) je v ČR zatím určitě nejméně frekventovanou formou financování, k čemuž je více důvodů, mimo jiné protože potřeby firem zde nejsou objemově tak vysoké. Doufejme, že letošní úspěšné IPO Monety pomůže k překonání této přetrvávající opatrnosti investorské veřejnosti k veřejně obchodovaným akciím tuzemských firem.

Jaké místo má v byznyse „národní hrdost“?

Frolík: Jakmile se rozhodnu prodat, tak asi tomu, kdo dá nejvíc. Ale je pravda, že ta nejzajímavější pracovní místa pro naše děti bude v Česku rozvíjet jen ten, kdo tu bydlí. Cizinci výnosy převedou tam, kde bydlí oni. Mám-li komín za domem, kde bydlím, je vhodné si rozmyslet, komu to prodám. Mohli by mě bývalí kolegové také lynčovat.

Aschenbrenner: Myslím, že pojmy jako „národní hrdost“ nemají v rozhodování o optimálním financování firmy příliš velký prostor. To ale neznamená, že faktory jako znalost místních poměrů na straně investorů, jejich strategická motivace, investiční horizont atd. nejsou významnými faktory, které by neměly vstupovat do úvahy o správném výběru investora.

Dále čtěte:

Tomáš Kolář: Linet nebudu měnit

Lasvit míří do New Yorku. Otevře tam svůj první showroom

Matthias Albert: Doba vysokých výnosů je pryč


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče