Kanadský Churchill, v němž žije zhruba tisícovka obyvatel, je dosud známý především jako hlavní město ledních medvědů. Během léta a na podzim se sem každoročně vydává velké množství turistů, kteří chtějí spatřit polární záři a místní divokou zvěř, k níž kromě zmíněných šelem patří i běluhy a sobi polární (karibu).
Město v severní části provincie Manitoba se ale podle BBC pyšní také dalším unikátem: nachází se zde totiž jediný arktický hlubinný přístav v celé Kanadě. Což v praxi znamená, že z této lokality na pobřeží Hudsonova zálivu mohou teoreticky odplout i velké kontejnerové lodě, ropné tankery nebo plavidla přepravující zkapalněný zemní plyn (LNG).
Snahy o využití přístavu právě pro velké lodě se objevují už mnoho let, zatím jim ale bránilo hlavně nepříznivé počasí. Přístav Churchill je totiž po většinu roku uzavřený, jelikož lodní cesta do něj je zamrzlá. Celý areál je tedy v provozu pouze v létě, a to po dobu čtyř až pěti měsíců. Kanadská i manitobská vláda se však nyní snaží prosadit realizaci projektů, které by umožnily podstatné rozšíření provozu.
Přeprava LNG má začít za čtyři roky
Důvodů, proč chtějí v Kanadě masivně investovat do rozsáhlého vylepšení poměrně špatně dostupného arktického přístavu, je hned několik. Patří k nim například klimatické změny, které umožňují provoz lodní cesty po delší dobu, snaha o snížení závislosti na Spojených státech, k níž dochází v souvislosti s americkými dovozními cly zavedenými Donaldem Trumpem, ale třeba i nedostatek energie v Evropě, za kterým stojí válečné konflikty na Ukrajině a v Íránu. Poloha města navíc umožňuje zkrátit cestu na Starý kontinent až o několik dní oproti běžné, jižněji položené trase z Quebecu.
I z těchto důvodů rozšíření přístavu v Churchillu podporuje například kanadský premiér Mark Carney. Podle něj jde o klíčový projekt s potenciálem transformovat kanadskou ekonomiku, jelikož přispěje k dosažení zásadního cíle, kterým je zdvojnásobit během příštího desetiletí vývoz do zemí mimo USA. „Kanada má dostatek zdrojů a přístav Churchill nám umožní dodávat je do světa,“ řekl začátkem tohoto roku ministerský předseda.
Ve snaze přetavit ambiciózní plán ve skutečnost investovala tamní vláda asi 320 milionů kanadských dolarů (téměř 4,9 miliardy korun) nejen do modernizace samotného logistického areálu, ale i do železniční trati, která ho spojuje se zbytkem Manitoby. V současnosti se navíc již připravují další výdaje, jež mají zafinancovat projekty na zlepšení infrastruktury a také vypracování podrobné studie, která by měla zodpovědět otázku, zda a jak může být Churchill ekonomicky životaschopný po celý rok. „Naším cílem je začít s přepravou LNG z přístavu do roku 2030,“ popsal premiér Manitoby Wab Kinew.
Celoroční provoz mohou zajistit ledoborce
Faktem je, že záměrům kanadských politiků stojí v cestě hned několik překážek. Především jde o to, že navzdory globálnímu oteplování je nepravděpodobné, aby do konce 21. století byla lodní cesta do Churchillu celoročně bez ledu. „Plavba v kanadských arktických vodách je složitý úkol, protože led se podél Hudsonova zálivu tvoří nepravidelně, což po většinu roku vyžaduje doprovod drahých ledoborců,“ vysvětlil Alex Crawford, odborník na arktické klima z Univerzity v Manitobě.
Zmíněná plavidla k celoročnímu vývozu zemního plynu a nerostů v současnosti používá například Rusko, a to na různých trasách v Severním ledovém oceánu. Kanada má zatím jen malou flotilu ledoborců, ačkoliv v posledních letech intenzivně pracuje na jejím rozšíření. Komplikací ovšem stále zůstává skutečnost, že provoz těchto lodí je poměrně nákladný, takže je otázkou, zda by se vůbec ekonomicky vyplatil.
Na druhou stranu platí, že více než kdy jindy vstupuje v dnešní době do hry geopolitika – právě ona může být nakonec rozhodujícím faktorem. Tedy řečeno jinak, ačkoliv by to za „normální“ situace nejspíš smysl nedávalo, šance, že se pod tíhou amerických dovozních cel a dopadů konfliktu na Blízkém východě kanadské hlavní město ledních medvědů stane pomyslnou novou vývozní branou do Evropy, rozhodně není nulová. Ba naopak.
