Stav nouze. Ministerstvu obrany chybí klíčoví úředníci

„Žádnou chybu jsem neudělal. Dodržel jsem zákon v plném rozsahu, ale
mediální tlak, který se zde konal, zanechával pachuť i na resortu obrany. To
nebylo schůdné.“ Tuto rozlučku pronesl Filip Říha, bývalý náměstek pro
vyzbrojování, už 12. února.

Od té doby, tedy už přes půl roku, resort stále nenašel jeho plnohodnotného nástupce. Veškeré vyzbrojování a akvizice v celkové hodnotě převyšující 70 miliard korun vede „pouze“ ministrem pověřený náměstek Libor Koudelka. A nejde o žádný nový fenomén, sám Říha takto loni fungoval sedm měsíců, než prošel a zvítězil v tendru.

To není zdaleka jediné dlouho neřešené „okénko“. Přestože zákon o státní
službě dává jasná pravidla, jak vybírat a jmenovat náměstky, resortní sekce
obranné politiky a strategie je bez plnohodnotného náměstka přes rok. Tenkrát
její tehdejší šéf Jakub Landovský odešel jako velvyslanec do bruselského
ústředí NATO.

Před několika týdny si pak ministr Lubomír Metnar naběhl sám. Překvapivým a
podivně načasovaným jmenováním dlouholetého resortního úředníka a svého poradce
Vladimíra Müllera do funkce politického náměstka ještě víc zdůraznil, jak nepřehledná
a nesystémová je personální politika ministerstva obrany.

Ještě jeden rok

S obsazováním klíčových postů měl potíže i bývalý ministr Martin Stropnický,
avšak až s příchodem Metnara se proměnily v takřka průběžnou nemoc resortu. Ta
nejviditelněji - a pro ministra velmi bolestivě - vyhřezla před loňským
adventem. Tehdy resort připravil změnu, jíž měl padnout za oběť i známý
historik Eduard Stehlík, šéf odboru pro válečné veterány. Rozhodnutí vzbudilo
velký ohlas, Metnarovi vyčinil i jeho nadřízený Andrej Babiš, a tak obrana
raději zacouvala a ohlášené změny zrušila. Stehlík však i přesto z ministerstva
odešel.

Aktuálně podobný zádrhel Metnar řeší v Dukle. Z jejího čela by se měl klidit Jaroslav Priščák, ale řada sportovců proti jeho konci bojuje a žádá prodloužení mandátu až do přeložené tokijské letní olympiády. „Chtěli jsme, aby se výběrové řízení odložilo o rok, protože někteří vynikající sportovci Dukly si konec kariéry kvůli odložení her právě o rok posunuli,“ prohlásil třeba Jiří Ježek, paralympijský reprezentant v cyklistice.

Ministerstvo obrany ovšem s něčím takovým nesouhlasí. V červenci rozjelo i výběrové řízení na nového šéfa Dukly, jenž by se měl funkce ujmout od letošního 1. října. „Rozhodnutí ministra obrany týkající se místa ředitele Dukly je neměnné,“ uvedl resort.

Není bez zajímavosti, že oba nejkřiklavější případy (Stehlík a Priščák) mají
společný jmenovatel. Tedy spíše jmenovatelku - Dukla i veteránský odbor patří
do gesce náměstkyně Kateřiny Blažkové. Mladá žena dlouhodobě patří k chráněncům
Lubomíra Metnara. Přivedl si ji s sebou na obranu z vnitra a spolu s ní Metnar
přibral i mluvčí Alžbětu Cimovou, z níž se na obraně stala ředitelka kabinetu.

A i když nyní resort vysvětluje, že výběrová řízení se táhnou i kvůli
letošnímu ataku nového typu koronaviru, potíže s personalistikou jsou
zakořeněny mnohem hlouběji. Možná i proto, že se nehlásí experti zvnějšku, a
tak si ministerstvo musí vystačit jen s vlastními kapacitami. Tím se ale
personální stav nouze pouze zhoršuje.