Okupantům navzdory

30. 11. 2020
Zdroj: Euro.cz

Kamila Moučková se do povědomí Čechoslováků zapsala jako silná žena, kterou nezlomil ani její pohnutý osud

S Kamilou Moučkovou (8. dubna 1928 až 24. listopadu 2020) se život od dětství nemazlil. Zatímco otec, zarytý komunista Vilém Nový, strávil válku v londýnském exilu, matka kvůli němu putovala do Ravensbrücku. Naštěstí přežila. Otec se po válce vrátil i s novou ženou. Čekalo ho několik let na politickém výsluní, po němž následoval vykonstruovaný proces a čtyři roky vězení. On sám soudruhům odpustil a v šedesátých letech se po rehabilitaci opět vrátil do politických funkcí. Dcera Kamila, před kterou otec v sedmnácti letech položil rudou knížku a sdělil jí, že se stala členkou strany, na zbytek života změnila názor. Přiznávala ale, že právě členství v KSČ jí otevřelo dveře do rozhlasu a po něm i do televize.

Když se den před okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy vrátila z dovolené do Prahy, netušila, že zbytek léta už si neužije podle plánu. V té době byla známou tváří televizní obrazovky. Do televize se dostala po několikaleté praxi v rozhlase a stala se první zpravodajskou hlasatelkou v Evropě. 21. srpna 1968 ji telefonát Jiřího Dienstbiera přiměl k předčasnému nástupu na směnu. Rozhlas byl paralyzován okupanty a úkol informovat a uklidňovat československý lid připadl dámě se zarputilým výrazem ve tváři. Navzdory vojákům, kteří jí stáli za zády, i těm, kteří projížděli Prahou tanky, navzdory vlastnímu otci, s nímž se měla ještě mnohokrát názorově střetnout.

Vysílala tak dlouho, jak jen to bylo možné. Nebála se. „Ne, já jsem neměla strach. Já byla tak nasraná, že jsem se klepala vzteky,“ odpověděla Moučková, když se jí ptali na pocity, které prožívala při osudovém vysílání s ozbrojenými sovětskými vojáky v hlasatelně. Čas v Československé televizi se jí ten den ale začal krátit. Výrazně se angažovala po upálení Jana Palacha, který byl stejně starý jako její dcera. Snažila se odradit jeho následovníky od stejné oběti. S Janem Palachem se setkala v nemocnici den před jeho smrtí a pak z televizního studia moderovala jeho pohřeb, zatímco její otec šířil lživé teorie o jeho činu. Z televize byla donucena odejít v roce 1970.

Živila se pak různě. Jako uklízečka, prodavačka i servírka. Na její srpnové vysílání ale nikdo z pamětníků nezapomněl.

Tehdejší magistra z lékárny v Klimentské ulici Magda Stecherová vzpomíná, jak tam pro Moučkovou pod pultem schovávali léky. „Pomoc si zasloužila,“ říká. Byla jednou z prvních signatářek Charty 77 a při dalším osudovém období Československa stála na balkoně Melantrichu po boku tváří revoluce.

Krátce po převratu se vrátila do televize.

Na živé vysílání už se ale necítila.

Moderovala Objektiv a četla šoty. Než dostala výpověď od bývalého angažovaného straníka. Rozdýchávala to těžko a další ranou pro ni byl odchod životního partnera Jiřího Zahajského k Janě Brejchové. Po jedenatřiceti letech vztahu. „Byla jsem zpátky na dně. Člověk se ale nesmí vzdávat,“ okomentovala Moučková jedno z dalších těžkých období svého života. Svou profesní kariéru zakončila desetiletým působením v Rádiu Svobodná Evropa.

O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz

  • Našli jste v článku chybu?