MILENECKÝ FINANČNÍ SKANDÁL

Bývalý šéf diplomacie stanul před soudem

Někdejší francouzský prezident, již zesnulý Francois Mitterand, měl prý před dvaceti lety dva přátele advokáty, Roberta Badintera a Rolanda Dumase. Druhý jmenovaný byl pokládán za velkého svůdce žen, schopného řečníka i vypravěče. Jeho klientela připomínala osazenstvo první lože galavečeru v Opeře i summit Arabské jednoty. Minulý týden Dumas, bývalý Mitterandův ministr zahraničí, stanul spolu s dalšími čtyřmi muži a jednou ženou před soudem. Všichni kvůli jednomu z největších politicko–finančních skandálů posledních let. Jsou obviněni z korupce a ze zpronevěry peněz bývalé státní ropné společnosti Elf Aquitaine a za pomoc při těchto trestných činech. Hrozí jim až pět let vězení a pokuta dva a půl milionu franků. Proces vůbec poprvé umožňuje nahlédnout do zákulisí Mitterandovy vlády a extravagantního životního stylu některých prezidentových spolupracovníků.

Ropná modelka.
Osmasedmdesátiletý Dumas je obviněn, že své milence Christine Deviers–Joncourové zajistil v roce 1989 fiktivní místo v koncernu Elf Aquitaine. Poté profitoval z toho, že jí Elf platil velmi slušné prémie a také zajistil luxusní byt v pařížské ulici Lille. Elf také dával Deviers–Joncourouvé finanční prostředky na to, aby mohla ovlivňovat Dumasova politická rozhodnutí, která by měla pro firmu zásadní význam.
Obviněna je i Christine – jak o ní dnes všichni ve Francii hovoří. Třiapadesátiletá bývalá modelka, která kdysi předváděla i spodní prádlo, před čtyřmi lety odmítla ke kauze vypovídat. Strávila poté šest měsíců ve vazbě. Když byla propuštěna, rozhodla se vydat paměti. Kniha s titulem Nevěstka republiky se stala bestsellerem. Deviers–Joncourová v ní vylíčila, jakým způsobem z Elf Aquitaine „vytáhla na začátku devadesátých let přes devět milionů dolarů. Popisuje například, jak z peněz Elf koupila Dumasovi pár ručně vyrobených bot za sedmnáct set dolarů nebo malou sbírku antických soch za čtyřicet tisíc dolarů. Svého bývalého milence už dál nehájila.

Co je dobré pro Elf, je dobré pro Francii.
Bez jediného pohledu na Dumase, s hrdým výrazem ve tváři začala u soudu Christine Deviers–Joncourová svou výpověď. „To, co jsem dělala, bylo dobré pro Elf i pro Francii, řekla hned na úvod. „Nevím, proč bych neměla být pyšná na to, že jsem dělala tuhle práci, říkala s nejistým pohledem na předsedkyni senátu Sophii Portierovou, která nekompromisně reagovala na každou nesrovnalost v její výpovědi.
Kromě toho, že byla skvělou spojkou mezi společností Elf a mocným Dumasem, organizovala prý Deviers–Joncourová za peníze společnosti i večeře pro svého přímého šéfa. Tím byl Alfred Sirven, tehdejší dvojka v ropném gigantu. Obviněn z účasti na korupci je i on, proces se však vede v jeho nepřítomnosti, protože se zatím nepodařilo přesně zjistit jeho pobyt. Zřejmě však tráví čas na Filipínách. „Večeře pouze pro toho pána? zapochybovala při soudním líčení soudkyně. Vyšetřovatelé totiž hovořili o tom, že Deviers–Joncourová platila a organizovala i večeře pro Dumase.
Vyšetřovatelé tvrdí, že Dumasova milenka přišla k teplému místečku díky tomu, že ministr v roce 1989 svým vlivem dostal na nejvyšší post v ropném kolosu Loika Le Floch Prigenta. Deviers–Joncourová však u soudu minulý týden vypověděla, že nemá žádné důkazy, že by Dumas žádal manažery v Elf Aquitaine, aby ji zaměstnali.
U soudu potvrdila, že jejím úkolem bylo tlačit na Dumase, který byl blízkým přítelem Mitteranda, mimo jiné i v roce 1991. Od jiné státní firmy, Thomson–CSF, měla za úkol získat podporu pro prodej šesti fregat na Tchaj–wan. Velká část provize z obchodu za deset miliard franků šla do kapsy Deviers–Joncourové a potažmo i Dumase. Plných 66 milionů franků. Dumas navíc na postu ministra zahraničí svou podporou tohoto obchodu údajně riskoval velké diplomatické neshody Francie s Pekingem.

Piccasův Dumas. S velkým napětím se očekávalo v polovině minulého týdne vystoupení Dumase v procesu. Tento muž předloni opustil nejvyšší post v Ústavní radě (francouzská obdoba našeho Ústavního soudu) poté, co se ukázalo, že stane před soudem. „Nikdy jsem nikoho o nic ze své pozice nežádal, uvedl před soudem. Dodal, že o postavení Deviers–Joncourové ani o jejím platu a dalších výhodách nevěděl nic. „Ale nemyslel jste si, že pracuje zadarmo? reagovala soudkyně. „Vypadám snad jako naivka? odpověděl otázkou Dumas. K detailům z výpovědi Deviers–Joncourové ohledně bot, sošek a dalších „úplatků předložil svá vysvětlení. Pokud jde o boty, bral je prý jako milý dárek. Posléze si to rozmyslel a vypověděl jinak: kvůli svým nemocným nohám tak dobré boty potřeboval a navíc za ně Deviers–Joncourové zaplatil. Se sochami to bylo také úplně jinak, než uvedla jeho milenka. S jejich prodejcem měl smluveno, že je koupí za nižší cenu, Christine však byla rychlejší, a tak mu nezbylo než takový dar přijmout. Peníze od něj totiž nechtěla. Dumasova výpověď byla mnohdy značně teatrální a hrála na city soudců. Mimo jiné uvedl: „Je naprosto zničující ocitnout se v mém věku před soudem, na konci života, který začal v těžké době, když jsem celá ta léta velmi tvrdě pracoval. Riskovat, že bych se mohl dočkat jakéhokoli ponížení, je v mém věku nepochopitelné. Když bylo Dumasovi devatenáct, jeho otce zastřelili nacisté. Dumas se zapojil do hnutí odporu a po válce se stal právníkem. Dostal se mezi umělce a mimo jiné pracoval i pro Piccasa. Na skandál kolem pochybných toků peněz nejen mezi Dumasem a Deviers–Joncourovou, ale i mezi dalšími lidmi z vedení Elf, přišli vyšetřovatelé Eva Jolyová a Laurence Vichnievsky. V roce 1994 se začali zabývat tím, proč a kam putovaly peníze státního ropného koncernu v předcházejících čtyřech letech.