KAFKA BY SE DIVIL

Stát není schopen vymoci staré dluhy

Tisícovky motoristů se v minulých letech vyhýbaly placení zákonného pojištění motorového vozidla. Začátkem tohoto roku se systém změnil a majitelé dopravních prostředků už tak lehce této povinnosti neuniknou. Staré dluhy tím ale nezmizely. Zákon o povinném ručení přikazuje jeho správci, České kanceláři pojistitelů, tyto pohledávky i s penále za poslední tři roky zpětně vybrat a vrátit státu. To by například pro majitele Škody 120, který od roku 1997 pojištění neplatil, znamenalo jednorázový výdaj ve výši 23 898 korun plus případná policejní pokuta. Vzhledem k tomu, že počet neplatičů se odhaduje až na půl milionu osob, mohl by stát počítat s částkou pohybující se v miliardách korun.

Liknavý postoj.
Přes jasnou řeč zákona ale nedoplatky na povinném ručení nikdo nevybírá. Česká kancelář pojistitelů, jež sdružuje všechny pojišťovny poskytující povinné ručení, elegantně problém přehodila na původního a monopolního správce ručení – Českou pojišťovnu. „Nedoplatky jsou součástí práv a povinností, které uplatňuje ve prospěch kanceláře Česká pojišťovna. V rámci pravidelných vyúčtování mezi těmito subjekty se tedy vyřeší i úhrada zmíněných nedoplatků, tvrdí výkonný ředitel kanceláře Jakub Hradec.
Ale ani Česká pojišťovna nemůže vymáhat dluhy. Potřebovala by totiž porovnat svoji databázi poctivě platících motoristů s policejním registrem vozidel z roku 1997 a následných dvou let. „Zákon na ochranu dat však brání policii i pojišťovně, aby své databáze komukoli předaly, říká tiskový mluvčí České pojišťovny Michal Urban. Podle jeho slov jeden zákon stojí v cestě tomu, aby byla naplněna litera zákona dalšího.
Jeden z autorů zákona, Pavel Mates z Vysoké školy ekonomické, je však přesvědčen, že porovnání dat z obou výše uvedených souborů nic nebrání: „Srovnání údajů by v žádném případě nebylo porušením zákona, konstatuje. „Obě databáze byly sestaveny za stejným účelem, k výmluvám na ochranu dat není důvod. Mluvčí Urban kontruje: „Říkáme přesně to, co na naši žádost odpovědělo ministerstvo vnitra.
I kdyby nakonec Česká pojišťovna uznala možnost porovnání souborů, neplatiči by se stejně bát nemuseli. Údaje pojišťovny o poctivě platících motoristech jsou totiž natolik nedokonalé, že by je ústav nikdy nedal dohromady. „Je třeba si uvědomit, že ručení bylo placeno prostřednictvím složenek. Při jejich vyplňování vzniklo tolik chyb, že věrohodnou databázi není možné sestavit, dodává Urban. Takže ani Česká pojišťovna peníze, které by jistě státní kase přišly vhod, vymáhat nebude.

Díra v rezervách.
Podobná situace nastala i v oblasti technických rezerv, jež mají v případě povinného ručení zajistit mimo jiné výplatu doživotních rent u trvalých následků na zdraví. Nyní Česká pojišťovna předává technické rezervy do garančního fondu, který vede Česká kancelář pojistitelů. Ten má sloužit k odškodňování nehod způsobených nepojištěnými či nezjištěnými vozidly. Přitom platí, že škody, které vznikly do konce loňského roku, do doby trvání zákonného pojištění, bude i nadále obhospodařovat Česká pojišťovna a bude k tomu využívat prostředků z garančního fondu.
Česká pojišťovna ale v minulosti několikrát zdůrazňovala, že pojistné sazby nejsou dostatečně vysoké, a tudíž ani suma vytvořených technických rezerv nedosahuje potřebné výše. Protože ceny pojistek určovalo vyhláškou ministerstvo financí, měl by tento deficit, jenž se nyní odhaduje na zhruba tři miliardy korun, doplnit stát, dodávali vždy představitelé České pojišťovny. Tomu se stát brání a při původní tvorbě zákona o povinném smluvním pojištění ještě za vlády Josefa Tošovského navrhoval resort financí, aby schodek uhradili sami motoristé, kteří celá léta profitovali z nízkých pojistek. Avšak toto opatření je značně politicky neprůchodné. Celá diskuse se povede na podzim, až se porovná skutečný stav rezerv s požadovanou výší. Zatím to vypadá tak, že rozdíl budou muset uhradit pojišťovny, které povinné ručení nabízejí, což se jim pochopitelně nelíbí.

Milion není milion. Porovnání pojištěných vozidel s centrálním registrem ukázalo, že povinné ručení si nesjednali motoristé pro zhruba jeden milion vozidel. Často se jedná o malé motorky s objemem válců do padesáti kubických centimetrů. „Nelze a priori o všech případech nepojištěných vozidel prohlásit, že jde o protiprávní stav. O ten se jedná pouze tehdy, jestliže je vozidlo bez povinného ručení provozováno na veřejně přístupné pozemní komunikaci, zdůraznil Hradec. A takových výtečníků je podle dopravní policie výrazná menšina. „To znamená, že těm, kteří vozidla nemají nebo jim leží v kůlně a neprovozují je, nehrozí žádný postih, uvedl ředitel Služby dopravní policie ČR Zdeněk Bambas. Tyto „mrtvé duše z evidence vypadnou až poté, co budou státní poznávací značky přečíslovány tak, jak to v novém zákoně navrhuje ministerstvo dopravy. Bambas dodal, že policie při pravidelných silničních kontrolách zachytila na tři tisíce motoristů, kteří se nebyli schopni prokázat dokladem o sjednaném povinném ručení, a udělila za tento přestupek pokuty ve výši zhruba 1,2 milionu korun. Údaje pak byly předány okresním úřadům, které mají ve správním řízení zjistit, zda motoristé opravdu porušují zákon. Poté jim úřady mohou udělit pokutu až do částky dvaceti tisíc korun, případně jim zakázat řízení až na dobu jednoho roku. „Platební kázeň je asi poměrně vysoká. Ze všech hlášení, která od policie dostaneme, nemá povinné ručení jen asi deset až patnáct procent motoristů, uvedl šéf referátu dopravy Okresního úřadu v Chrudimi Ladislav Umbraun. Kancelář pojistitelů za první letošní pololetí eviduje přes tři stovky dopravních nehod způsobených nezjištěným či nepojištěným vozidlem. Celkový odhad takových škod se pohybuje nad osmi miliony korun.