Česku chybí mladí dárci krve, středoškolák je chce motivovat aplikací

14. 3. 2020
Zdroj: Martin Pinkas/Euro

David Stančík studuje poslední ročník Gymnázia Jakuba Škody v Přerově, většinu času ale věnuje vývoji aplikace, kterou chce přivést své vrstevníky k dobrovolnému darování krve a současně usnadnit práci nemocnicím, aplikace vyjde na konci měsíce. Davidův projekt Daruju Krev v lednu vyhrál podnikatelskou soutěž pro středoškoláky s názvem Soutěž a podnikej a kromě aplikace je jeho cílem taky třeba budovat komunitu dárců a pořádat pro ně akce.

Jak vznikl nápad na tvou aplikaci Daruju Krev?

Napadlo mě to v minulém roce v září, kdy jsem byl
poprvé darovat a zjistil jsem, že darovat nemůžu, protože jsem bral nějaká
léčiva. Poslali mě tenkrát domů s tím, že mám přijít za 30 dnů od dobrání
léků a když jsem šel domů, říkal jsem si, že je škoda, že jsem tam strávil dvě
hodiny a nikomu jsem nepomohl.

Takže jsem se o to začal víc zajímat, zjistil jsem, jaké
jsou problémy dárcovství, že máme dárců nedostatek a řekl jsem si, že bych mohl
udělat koncept aplikace, která by dárcům ukazovala počet zachráněných životů.
Tehdy jsem si ho udělal do designového portfolia, pak jsem to zdokonalil,
přišel jsem s byznys modelem a strukturou společnosti, která by byla
životaschopná, a tak se to vyvíjelo až do podoby, kterou to má dnes.

Jak si vysvětluješ, že v Česku už několik let ubývá
dobrovolných dárců krve?

To je z mnoha důvodů, zaprvé je to tím, jak se
transformuje populace české republiky. Jde o to, jaké máme věkové rozpoložení,
že máme velké množství starších lidí a méně mladších. Pak je to nízkou
motivovaností, kterou se snažíme řešit právě našim projektem a primárně a cílit
na mladé lidi, aby začali darovat krev, v naší aplikaci z toho můžou
i něco mít, může je to bavit a současně zachraňují životy.

Cílíme i na mladé, kteří třeba už darují a snažíme se je
v tom udržet dlouhodobě po zbytek života. Taky se toto téma snažíme vůbec dostat
do povědomí mladých, protože v naší společnosti není darování krve něco, o
čem by se mluvilo. Prakticky nikdo o tom neví jinak než od přátel, kteří sami darují.
Spousta lidí taky neví kam jít a je v tom i spousta strachu.


Nejnovější technologie, startupy, invaze žen. České podnikání se mění

Podnikání v Česku - ilustrační foto
Podnikání v Česku - ilustrační foto

Můžeš aplikaci, která vyjde na konci března, představit?

Člověk tam najde přehled toho, jak daruje, i když nebude moc
detailní, protože jde o citlivá data, k některým nemáme přístup a ani mít
nechceme, nechceme totiž shromažďovat moc dat o našich uživatelích, protože
máme zásady, jak je chceme chránit. Dále bude možnost se v žebříčku
porovnávat s přáteli.

Třetí věc je mapa odběrných center, kde uvidíte odběrná
centra ve vašem okolí a jejich krevní barometr. Takže pokud budete chtít další
den darovat krev, tak tam můžete třeba zjistit, že vaší krve už mají moc, takže
by vás poslali domů, a tak se rozhodnete jít jindy. Další věc jsou odměny,
takže budete moct odemykat třeba digitální odznáčky za odběry.

Zaujala mě právě ta mapa, která by mohla zabránit tomu,
aby lidé odcházeli z nemocnic zklamaní, protože jejich krev není v tu
chvíli potřeba. Zajímalo by mě, jestli reaguješ na to, že v současnosti je
systém transfuzních stanic dost decentralizovaný a podobný centrální monitoring
dostatku nebo nedostatku jednotlivých krevních skupin v různých
transfuzních stanicích chybí, snažíš se to aplikací suplovat?

Ano, snažíme se to udělat jednotné. Většina nemocnic má stav
krevního barometru, který zveřejňují na svém Facebooku nebo na svých stránkách,
ale každý má jiný systém. Někdo má plnou kapičku a znamená to nadbytek této krevní
skupiny a u někoho plná kapička znamená nedostatek. Dárce to mate, není
v tom žádný systém a my se tohle snažíme řešit právě tím, že to sjednotíme.

A pro nemocnice máme možnost nahlédnout do těch statistik,
takže uvidí, kde a kolik dárců daruje, můžou pak chytřeji a efektivněji
rozvrhnout to, jakým způsobem plánují objednávání dárců. Později chceme do
aplikace přidat plánování dalšího odběru, kdy si zarezervujete konkrétní hodinu
a den a oni o vás ví.

Proč myslíš, že něco takového nevzniklo už dřív? Nechtějí
se nemocnice o své dárce dělit?

Takhle bych to úplně neformuloval, ale faktem je, že když vy
jako dárce chodíte do jedné nemocnice, není v jejím zájmu, abyste chodil i
do jiné. Je to z mnoha důvodů, nejen kvůli financím, ale taky třeba kvůli
správě. Jde o to, že je složité dárce monitorovat. Když půjdou pokaždé jinam,
nemocnice nemají informaci o tom, že dárce byl i jinde než u nich, takže pak
můžete jít do deseti nemocnic, přestože darovat můžete čtyřikrát až šestkrát
ročně (v závislosti na pohlaví pozn. redakce), takže by toho lidé mohli
zneužívat. Je to špatně nastavené od začátku, nikdo to nemění a neměnil a my se
to teď snažíme zfunkčnit.

Jak se díváš na rozdíl v marketingu soukromých
center odebírajících plazmu, která dávají dárcům finanční kompenzaci a
veřejných nemocnic, kde dárci darují bez finanční odměny?

Hrají tam samozřejmě velkou roli právě ty finance a taky je
tam jiná filozofie v tom, jak se snaží vést dárce k tomu, aby k nim
přišli. Soukromé společnosti mají z dárcovství profit, takže se jim
vyplatí investovat do reklamy, když ví, jaká je návratnost. Zatímco nemocnice
mají na základě nějakých proměnných fixně daný rozpočet a snaží se finance,
které mají, zužitkovat tak, aby pomohli co nejvíce lidem, takže nemůžou přelévat
velké části peněz do marketingu, aby přilákali lidi, když za tím není ten
byznys.

Ale jsou nemocnice, které dělají marketingově poměrně velké
věci, třeba ve Fakultní nemocnici v Ostravě, kde mají krásné centrum
s relaxační zónou a pořádají pro dárce výšlapy a další akce. Jsou strašně
zapálení a to se mi líbí a motivuje to i lidi, jako jsem já. My se taky
snažíme, nabízíme marketingový PR prostředek pro všechny nemocnice a přejímáme
na sebe zodpovědnost za šíření toho tématu.

S projektem si vyhrál podnikatelskou soutěž pro
středoškoláky, to znamená, že by měl nejspíš v budoucnu generovat zisk,
jaký je tvůj byznys model?

Máme více byznys modelů, o kterých uvažujeme především kvůli
životaschopnosti té aplikace, aby to všechno bylo možné, protože to nejde dělat
na základě dobrovolnické činnosti, správa a údržba té aplikace a servery jsou
všechno nákladné věci. Jen ten samotný vývoj je časově náročný, já sám na tom
pracuju asi 12 hodin denně. To, co máme zatím vybudované, má podle našich
výpočtů hodnotu asi milionu korun, ale zatím z toho zatím nemáme vlastně
nic.

Většina z těch byznys modelů je založena na tom, že je
to primárně služba pro nemocnice, máme cenové balíčky a nabízíme přidání do
aplikace a pak nadstandardní služby jako objednávkový systém pro nemocnice, náhledy
do dat a statistik a na základě toho jsme stanovili měsíční poplatek, tak aby
to fungovalo pro ně i pro nás. My se jim postaráme i pro marketing, nemusí
řešit nastavování reklam, oslovování lidí, takže pro ně je to výhodné. Máme už
předjednanou spolupráci s prvními nemocnicemi, máme kladné odezvy a chtějí
se přidat.

A jaká je dlouhodobá vize projektu do budoucna?

Kromě věcí jako budování komunity, pořádání akcí pro dárce a
osvěty chceme s aplikací expandovat do zahraničí, chceme, aby byla
dostupná všude. Začneme se zeměmi, které jsou nám nejblíž, Německo, Rakousko,
Polsko, Slovensko a pak chceme i dál, například do Ameriky, kde už něco
podobného funguje, takže bychom s nimi chtěli spolupracovat.

Pak chceme zavést nějaký jednotný standard pro darování krve na celém světě a jednotnou platformu, takže bychom spravovali ideálně všechny dárce po celém světě, byl by v tom přehled a i celosvětově by velké instituce jako Světová zdravotnická organizace viděly, kolik lidí daruje, jaký je úbytek dárců a jak pravidelně darují, protože to jsou strašně důležitá data. Takže to je naše nejdlouhodobější strategie.

Více o dárcovství krve a byznysu s krevní plazmou čtěte v novém vydání týdeníku Euro, které vychází v pondělí 16. března

  • Našli jste v článku chybu?